„První zápas bude asi oťukávaná, druhý vypjatější.“
Mezitím stihnete nedělní derby doma s Olomoucí. Moravský trojboj vás může odrazit ze dna.
Nemáme jinou možnost, poslední jsme už dlouho. Chceme ukázat, že nejsme týmem, který bude pořád prohrávat. Po dvou víkendových vítězstvích na Slavii a v Boleslavi se nálada zlepšila, ale pořád není nad čím jásat.
V čem jste přidali?
V pohybu. Začali jsme i v přípravě více bruslit. Trénujeme častěji rovnovážné stavy jeden na jednoho, dva na dva, tři na tři. Už nejsme u puku druzí, soupeřům se dokážeme vyrovnat.
Vy jste navíc se čtyřmi góly nejlepším střelcem mužstva.
Také mě to překvapilo. Nevím, co na to říct. Asi se to ke mně dobře odráží, nejsem žádný kanonýr jako Baláž (Balaštík). Bez spoluhráčů by to nebylo. Lešoun (Leška) a Veselka (Veselý) jsou super. Chystají mi to, a když to řeknu blbě, jenom stojím před brankou a trefuje mě to do zubů.
Trenéři vás vytáhli do prvního útoku. Užíváte si to?
Snažím se odvádět svoji práci - bruslit, srážet se, vytvářet místo pro ostatní. Ale útoky se pořád míchají. Může se stát, že příští zápas budu ve čtvrtém, takže si z toho nic nedělám.
Předtím jste si sedl i s kapitánem Čajánkem, který je teď zraněný. Vypadá to, že můžete hrát s kýmkoliv.
To zase ne. Ale snažím se přizpůsobit těm, co hrají vedle mě. Aby se cítili dobře se mnou a já s nimi. Škoda, že Čája nemůže hrát. Je osobnost na ledě i v kabině. Doufám, že se brzy dá dohromady.
V týdnu oznámil váš bývalý spoluhráč z mistrovského týmu Honejsek, že po návratu z Finska neposílí vás, ale Brno. Nemrzí vás to?
To je hokejový život. Jednou jsi tam, podruhé jinde. Teď hraje za Brno. Jestli se tam bude cítit dobře, proč by tam nešel. Je to kamarád, ale na ledě ho šetřit nebudu.
