Začátkem června skončil po šarvátce v ostravské restauraci s bodnou ránou v zádech a v nemocnici. A byť dodnes pořádně netuší, jak se vše přesně semlelo, tak dobře ví něco jiného: „Kdyby mě bodli o centimetr níž, tak už jsem tady nemusel být.“
Uzdravil se rychle, po 10 dnech naskočil do letní přípravy Liberce, jenže než odjel na dovolenou, zavolal si ho trenér a řekl mu, že je „tohle pro něj strašně důležitá sezona“. „Nejsem blbý, takže jsem si to přeložil, že to tady mám nahnuté.“
Po ostravském incidentu si ale Lukáš Krenželok v hlavě ujasnil, že nemá cenu se trápit. „Změní se vám pohled, že během vteřiny může být všechno jinak.“
A vše jinak opravdu je: 32letý útočník je 5. v produktivitě a 2. v hodnocení +/- bodů.
A sám jste to nadšeně komentoval: Poprvé můžu útočit.
Přesně tak. Jako levé křídlo jsem byl bránící. Zažil jsem chvíle, kdy jsem měl zákaz vjet v útočném pásmu do rohu. To se pak hokej hraje těžko. Teď už dopředu můžu, a tak by to mělo být. Ne jako dřív, kdy jsem od trenérů slýchal, že musím bránit já, protože ten vedle mě nemůže. A to platí obecně o českém hokeji: dokud nebude hrát všech pět lidí, tak nebudeme opravdu hrát hokej.
Vážně?
Mám pocit, že se bojíme. Jdeme na Švédy a máme strach. My v Liberci teď musíme plnit systém, ale doplňujeme se. Pak na ledě nepromeškáte vteřinu dvě, kdy přemýšlíte, jestli můžete do rohu vjet, nebo ne. I já jsem ale překvapený, jak moc ten systém vychází.
Chválíte kouče Pešána. Je výhodou, že je vám věkově blízko?
Máme volnost, děláme s ním kraviny, ale když jde do tuhého, tak se změní a přitvrdí. Má pro to cit a jednou to dotáhne daleko. Já hrál pod Růžičkou, ten byl na střídačce blázen, ale druhý den přišel a byl super. Ten měl s hráči takové vztahy, že když přišlo play-off, hráli jsme pro Růžu. A proto má takové úspěchy. Třeba Filip Pešán na nás ani neřve. Udělám chybu a on je v klidu. Jsem strašně rád, že jsou s ním výsledky už kvůli letní přípravě.
Prý byla v Liberci hodně jiná?
Já přišel loni za kouče Hynka a to byl masakr! Tři hodiny ráno, dvě odpoledne. Pořád nás měřil, kolik běháme. Blázinec. Já mezi tréninky ani nebyl schopný odjet domů. Šel jsem do obchoďáku, naházel padesátikoruny do těch masážních křesel a v nich usínal. Říkal jsem: To se nedá přežít. Pak jsme přišli na led a nedalo se bruslit. Špatná příprava. Teď jsme trénovali jen ráno hodinu a čtvrt. Proto jsem se modlil, ať to vyjde i výsledkově. Protože když trénujete pět hodin, tak se nezlepšujete, ale jen přežíváte. Jenže nemůžete remcat, říct pravdu, protože za to máte slušné peníze. Ovšem hra přece musí bavit.
Což teď platí, že?
Pamatuji si, jak jsme hráli v Lize mistrů proti Davosu. Sice jsme s nimi vypadli, ale čtyři třetiny jsme je přehrávali. I když na předzápasové poradě z nich dělali bohy, tak my jsme zjistili, že hrát se dá s každým. A najednou mě zase hokej začal bavit. Ne, jak loni za trenéra Čady, kdy nás všichni mleli a my pořád museli hrát systém 1 na 1. Jasně, mám víc prostoru než loni, kdy jsem hrál čtyři minuty za zápas a pochyboval, jestli mám vůbec chodit.
Klíčový je tedy trenér.
Ale potřebujete trenéra, který má koule. Který si prosadí svůj styl, protože je na něj shora tlak. A musí vyjít s mužstvem. Když je na něj 15 lidí naštvaných, tak nikdo na ledě nebude skákat do střel. Dvakrát jsem byl ve finále, dvakrát skončil druhý a moc dobře vím, že právě takové maličkosti, kdy někdo nelehne do střely, zápas i sérii otočí.
Otočit se může i hráči sezona. V červnu byste asi takovou formu nečekal.
Přišel ten úraz, najednou se o mně psalo v bulváru, k tomu jsem měl špatnou minulou sezonu. Takže si mě trenér před dovolenou zavolal a řekl, že je to pro mě důležitá sezona u Bílých Tygrů. Věděl jsem, že to mám nahnuté. Ale v duchu jsem si říkal: Kašlu na to, budu si hrát svoje a nebudu se trápit hokejem. Kdyby mě bodli o centimetr níž, tak už jsem tady nemusel být. Změní se vám pohled, že během vteřiny může být všechno jinak.
A najednou jste jeden z klíčových mužů, který může pomoct Liberci k titulu. Suverénně vedete ligu.
Šlape to. Před sezonou jsme si dali za cíl play-off a tu desítku už bychom měli udělat. Teď hrajeme o šestku. Ale co z toho, že člověk celou sezonu bude vyhrávat, když pak přijde play-off a klidně můžete po čtyřech zápasech jet domů. Tam musíme ukázat pravou sílu a dojít co nejdál. Už kvůli tomu, aby pak braly ryby.
Prosím?
Po sezoně s Petrem Jelínkem (spoluhráč z Liberce), Jirkou Doležalem a Honzou Dreslerem (bývalí spoluhráči ze Slavie) jezdíme na týdenní chlapskou výpravu na ryby. Jenže když vypadneme brzy, tak vyrážíme a on sotva rozmrzne led, takže to tam ryby ještě spí. Pak mám něco chytit.
Kde tato vášeň začala?
V Praze. Kluci mě vzali k Hertlům na rybník do Šeberova a já poznal, že je to ta nejlepší dovolená. Když byly stresy z hokeje, tak jsme tam chodili relaxovat. Teď už pět let jezdíme na soukromé revíry do jižních Čech. No jo, zjednodušujeme a bereme ty soukromé. Ale stejně jsou ty ryby blbé, že neberou, i když to máme zaplacené.
Váš rekordní úlovek?
Mizerný. Můj osobák je kapr 80 centimetrů ještě v začátcích, ale od té doby se nemůžu dostat dál. Já ale říkám, že se musím radovat z maličkostí, abych si pak užil ten životní úlovek. Naštěstí je u rybařiny dobré, že můžete chytat i v šedesáti.
Liberecký Lukáš Krenželok (vlevo) padá po střetu s vítkovickcým Rostislavem Oleszem.
Liberecký Lukáš Krenželok (vpravo) v souboji s Davidem Bucem z Olomouce.
Spáváte pod stanem?
Jasně, bivakujeme u vody. A je to v pohodě, i když je nula. Při první výpravě jsme měli u rybníka chatu, abychom měli sprchu, ale teď už vydržíme bez ní a koupeme se v rybníce. Sedíme tam v zimních věcech, pak si dá člověk trošku pivka a najednou blbne ve vodě, protože vylezlo sluníčko. Ale i tak by se delší sezona hodila.
Jíte pak své úlovky?
I když jsou zaplacené, tak je pouštíme. Pro nás to je relax. Není to čistá rybařina, protože kecáme. Ale po tom týdnu člověk nemůže ani chodit. Jak jen sedíme, tělo si odvykne na pohyb, a když přijedu domů, tak mě všechno bolí.
Syna jste na ryby už vzal?
Jednou loni. Měl dva roky, chtěl jsem to s ním zkusit, ale on mi pořád bral prut, že chce chytat on. Než jsem stačil navázat návnadu, začalo pršet a on se rozbrečel, protože byl rázem zmrzlej na kost. Ale teď od Ježíška dostal malý proutek, takže ho to čeká.
Máte rybářský sen? Třeba zachytat si na moři v Norsku?
To ne. Já jsem na kaprařinu, u těch tresek už to chce velkou aktivitu a té mám za rok dost. Ale bavilo by mě starat se o rybník. Provozovat ho a někde se uklidit do chatičky u lesa.
