Odbory se v minulosti dvakrát rozpadly. Jak se jim daří teď?
Začínají být stabilizované. Asociace vydává své noviny, má 500 členů. Spousta z nich se o její fungování vážně zajímá. Chtějí vědět, co jim přináší, co jim zajistí do budoucna.
Na jaře se vyhrotily její vztahy se svazem. Jak jste na tom nyní?
Něco jsme si přes média vzkázali, ale teď nevidím problém. Šéf Marek Černošek za poslední dva týdny dvakrát mluvil s prezidentem svazu o asociaci a společných cílech.
Jste víc spojenci, či protivníci?
Cítíme jistou podporu. Svaz zná naše plány. Vidí, že se snažíme zajistit hráčům co nejlepší podmínky.
Jaké je nejžhavější téma?
Celou dobu se snažíme o změny v přestupním a registračním řádu a v hráčských smlouvách.
Nad čím přesně se střetáváte?
Hráči jsou zajatci systému. Nemůžou volně přestupovat, to nás trápí. Předložili jsme jasné návrhy a plány. Třeba zavedení pojištění v hráčských smlouvách. Z něj by měli prospěch hokejisté i majitelé klubů.
Co navrhujete?
Zachovat nominální hodnotu hráčů do určitého věku a všech hokejistů pod kontrakty. Kluby vedou většinu hráčů jako svůj majetek. V tom je chápeme. Taky jim chceme pomoct, aby si mohly udržet hráče do nějakého věku, pokud si ho vychovaly. Neměly by o něj přijít bez náhrady, třeba do 23 let. Pak by ale kluk měl dostat šanci odejít, pokud za něj zájemce zaplatí výchovné. A když dospěje do 26 let, bude zadarmo. Tehdy má podle mě výchovné odpracováno.
To je podobné jako v NHL, kde se hokejisté stávají neomezeně volnými okolo 27 let.
Ano! Jde o zvýšení konkurence. Ať se kluk bez smlouvy, který chce jít jinam, nemusí pořád ptát, komu patří a jakou má tabulkovou hodnotu.
Vznikají absurdní situace, že?
Každý hráč má svou hodnotu. Ač nemá smlouvu, klub za něj žádá přestupovou částku. Já jsem ve čtyřiceti, po 12 letech solidních služeb, opouštěl Spartu. Už mě nechtěla a na cestu mi „za zásluhy“ nadělila tabulkovou hodnotu. Tu za mne musel nový klub zaplatit. Ve vyspělých hokejových zemích je to nepochopitelné, u nás normální.
Hráči různého věku proto předčasně končí s hokejem. Tomu se především chcete vyhnout?
Přesně tak. Měla by existovat jasná pravidla. Hodnotu hráče by měl od určitého věku a za jasně daných pravidel určovat trh, ne tabulky. Za takového Frantu Ptáčka (nyní bek Kladna) byly tabulky, neboli nově výchovné, zaplaceny několikrát.
Kolik hráčů s hokejem kvůli zastaralému systému sekne?
U nás se to zlehčuje. Prý je to pět lidí za rok. Ale máme mladší a starší dorost, juniory, druhou ligu dospělých, první ligu a extraligu. V každé kategorii podle mírných odhadů skončí nebo musí jít do ciziny deset hráčů ročně. Jsme na 50–60 hráčích za sezonu, za posledních deset let na 500–600 hráčích. Navíc znám dost kluků bez motivace. Povzbuzuju je, aby víc makali, a oni odpovídají: „Hele, já se nikam nedostanu. Za mě nikdo tabulku nebo 300 tisíc za hostování nezaplatí.“
To ubližuje celému hokeji, ne?
Jistě. Svaz pumpuje peníze do mládeže, která by se měla rozvíjet. Jenže pak narazí při vstupu mezi dospělé. Hráč ještě víc zapadne do přestupního a registračního řádu, ocitne se v kolečku, ze kterého se těžko uniká. Potřebujeme uvolnit trh, aby vznikla konkurence a kluby mohly vybírat z volných hráčů.
NHL funguje v úplně jiných podmínkách. Může v tomhle případě aspoň trochu být vzorem?
Určitě. Současný stav je neúnosný. Hokej na něm nemůže vydělávat. Je proti hráčům i majitelům. Klub v herní krizi těžko shání posily. Skoro jediná možnost je nabrat cizince. Musím souhlasit s výrokem karlovarského manažera Vaňka, že je mnohem výhodnější pořídit si cizince za 28 tisíc za transfer, než zaplatit za domácího hráče 1,3 milionu. Tenhle systém směřuje k tomu, aby tady jednou padly limity na cizince.
Je tak český hokejista při hledání angažmá v nevýhodě?
Ano, při jeho přestupu se platí přidaná hodnota, tabulka přes milion. Bylo by fér, aby se za cizince dávalo 300 tisíc do společného banku, který se pak rozdělí, aby nebyli zahraniční hráči zvýhodněni. Jistě, hájíme i cizince. Já byl sedm let ve Finsku členem asociace. Ale pravidla mají být rovná.
Jak vycházíte s vlastníky klubů? Cítíte, že vás víc uznávají?
Vidím velký posun. Marek Černošek objíždí majitele a manažery. Někteří jsou nám nakloněni. Jsou kluby nestranné a pak ty, kterým asociace vadí. Jmenovat radši nebudu.
Jak často hráči žádají o pomoc?
Stále víc. A nejen v profesních věcech. Učí se využívat právní kancelář pro civilní život: kupní smlouvy, konzultace, nákup a prodej realit, zakládání společností. Zajímají se o nabízené benefity, zapojují se do programu trenérských licencí, na němž se svazem spolupracujeme.
Co přesně jim nabízíte?
Studijní příležitosti a finanční vzdělávání. V budoucnu bychom rádi zajistili spolupráci s mentálními kouči, kondičními trenéry a výživovými poradci. Chceme pořádat rozvojové kempy. Musíme na tom ještě zapracovat a potřebujeme i součinnost klubů. Vždyť když hráči budou v pohodě, projeví se to v dobrém i na ledě.
Učíte je, jak zacházet s penězi, aby celý výdělek nerozházeli?
Když jsem hrál ve Finsku a ve Švédsku, část mé výplaty chodila do fondu. V šedesáti z něj dostanu šestimístnou sumu. Kde to člověk najde? Chceme, aby si kluci ukládali stranou. Aby jim úspory později pomohly překlenout krize. Zajistí se jen hráči, kteří strávili část kariéry v NHL či KHL. Ostatním klukům skoro nic nezbude. Mají možná byt nebo dům a auto, ale tím to hasne.
Platí členové příspěvky?
První rok byla asociace dotovaná od sponzorů a z naší vlastní kapsy. Teď kluci druhým rokem platí.
Kolik lidí pracuje v asociaci?
Vedle právní kanceláře zatím tři. Z toho jeden na plný úvazek, jeden na poloviční a jeden zadarmo.
To jste vy?
Ano, ale tak to nejde pořád. Potřebujeme asociaci finančně posílit, aby se do ní zapojilo víc lidí.
Máte v týmech své zástupce, jak to bývá v NHL?
V každé kabině je jeden „starej“ – Rosťa Klesla v Třinci, Honza Hanzlík v Brně, Ondra Kratěna v Plzni, Michal Trávníček v Litvínově, Jirka Šimánek v Hradci. Každý člen dostává e-maily, co asociace chystá.
Stačí to?
Myslel jsem si, že ten pokrok bude rychlejší. Jenže je to běh na delší trať. Jdeme dopředu šnečí rychlostí, ale pracujeme. Chceme, aby se asociace stala součástí hokejového dění a aby se v něm hráči mohli vyjádřit, jako je to běžné ve světě.
