Po dvou letech se tedy Ostřížek vrací na led, kde ve 40 zápasech posbíral v součtu i s první ligou 36 bodů. „Při rozhodování pro mě určitě hrálo roli, že jsem tu hrál,“ přiznal centr, který na podzim oslaví šestadvacáté narozeniny.
Jak se zrodil přestup do Olomouce?
Zavolal mi pan Zábranský a dal mi na výběr, jestli chci zůstat v Brně a bojovat o místo, nebo jít jinam, že mě uvolní. Jelikož by mi po sezoně končila smlouva a bylo by těžké se prosadit do prvních dvou i tří lajn, tak pro mě bylo logické řešení vzít nabídku z Olomouce.
Čtvrtou lajnu v Kometě tedy měníte za roli jednoho z lídrů kohoutů?
Je to výzva. V šestadvaceti nebylo moc o čem uvažovat.
Tlak i ambice jsou nižší než v Brně, na druhou stranu se od vás budou čekat body.
Samozřejmě, s tím počítám. A když dostanu prostor, tak bych ho měl náležitě využívat.
Jak budete vzpomínat na dva roky v Brně?
Výborně. První rok byla škoda, že jsme si asi nesedli s trenérem (Vladimírem Kýhosem - pozn. red.) a nehrál jsem tolik. Začal jsem v první lajně, ale potom jsem se pomalu propadal a hrál jsem i v Třebíči. Nedařilo se mi, jak bych si představoval a nehrál jsem tolik, kolik jsem chtěl. Loňská sezona byla fajn, měli jsme výborný začátek, i já osobně, ale potom se nám a vůbec většině týmu bohužel přestalo dařit a padlo to i na mě, protože jsem nedělal body. Sezona mohla být úplně jiná, kdybych udělal bodů víc a využil toho, co jsem měl k dispozici.
V Olomouci se tým za dva roky tolik nezměnil, seznamovat se s kolektivem ani nemusíte.
Jestli tu neznám pět šest lidí, tak to je asi moc. Pozdravili jsme se a mám tu dlouholetou smlouvu, takže se nějakou dobu uvidíme.
Na jak dlouho jste se upsal?
Na tři roky s opcí.
Stíhal jste během působení v Kometě sledovat výkony Mory?
Nijak jsem na tom nelpěl, ale kdykoli jsem slyšel o Olomouci, tak jsem zpozorněl. Loni hráli výborný hokej a vím, jak jsme se s nimi pokaždé trápili. Hráli nepříjemný hokej, akorát nevyužívali šance a trápili se v koncovce.
Jak vyznívá srovnání podmínek v obou klubech?
Brno je velkoklub a zázemí je tam asi lepší. Ale já v pětadvaceti letech nepotřebuji luxusní podmínky na to, abych hrál hokej. Jsem tu od toho, abych hrál, a zázemí je tu i tak dobré.
Fanoušky před dvěma lety mrzelo, že jste po vybojování extraligy nezůstal a od té doby se objevovaly zprávy, že má o vás Olomouc zájem. Byly pravdivé?
Něco se řešilo, loni i předloni mě pan Fürst chtěl na hostování, ale Brno řeklo ne.
Z Olomouce pochází vaše přítelkyně, bude teď pro vás život jednodušší?
Spíš se vracím zpátky do Frýdku na svůj byt. Nechci tu zase dávat dvanáct tisíc za nájem, jak jsem v Brně dával každý měsíc čtrnáct tisíc pryč. A navíc chci být doma, nebyl jsem tam teď dva a půl roku a už mi to i chybí. Těším se domů a budu dojíždět.
Mora má za sebou povedenou sezonu, bude těžké ji zopakovat?
To se uvidí. Ale myslím, že je tým vhodně doplněný, mohlo by si to sednout a měli bychom určitě uvažovat o play-off.
V Olomouci jste třetí posila z Brna. Náhoda?
S Vildou (Burianem - pozn. red.) jsme se smáli tomu, že jen tu sezonu, kdy jsem hrál za Olomouc, jsme spolu nebyli, jinak jsme se každý rok v nějakém týmu potkali. Už jsem mu říkal, že tahle sezona bude první, kdy budu hrát bez něj a nakonec to dopadlo takto. Asi jsme si souzení. (smích)
V lednu jste nehrál pro zranění nohy. O co šlo?
V utkání proti Boleslavi jsem dostal kolenem na stehno a měl jsem tam velkou prasklinu (ve svalu). Na začátku přípravy jsem s tím měl ještě problém a chvíli jsem kvůli tomu nemohl trénovat nohy. Pořád mě to pobolívalo, ale už to ustoupilo, doléčilo se to a mám klid.
Všechno už je v pořádku?
Ano, už tři týdny jsem normálně trénoval, ale v Olomouci chtěli mít jistotu, takže mě pan Fürst (generální manažer HC Olomouc - pozn. red.) poslal na magnetickou rezonanci. To chápu. Díky tomu se můj příchod posunul. Teď už tu přípravu dokončím a pak nastoupím na led.
