„Člověk se furt snaží, střílím pořád. A už je na čase, aby se to prolomilo,“ ulevil si třicetiletý Vlach, který do Plzně přišel letos v létě.
Jste už hodně nervózní?
Snažím se to vracet mužstvu alespoň nějak jinak. A čekám, kdy to tam spadne. Jednou jsem tohle už zažil a není to příjemné. Pak už jste trochu v křeči. Důležité je uvolnit hlavu a pořád si věřit. Šance mám, ale buď je to tyč jako nedávno v Brně, nebo puk letí vedle. U mě to bývá tak, že když to prolomím, pak to pojede. Ale už bych se z toho chtěl dostat co nejdříve.
Hraje roli i to, že kvůli zraněním putujete sestavou a musíte si stále zvykat na jiné spoluhráče?
Může to hrát roli, určitě. Pokud si na někoho zvyknete a víte, že Franta je za brankou, dáváte mu to naslepo. Ale trenéři teď nemají moc možností, zraněných máme hodně. Bylo by fajn být už delší dobu se stejnými kluky a souhru pilovat. Ale v naší momentální situaci je to bohužel nereálné.
Spartu jste v neděli přesto přehrávali i přestříleli. Mrzí vás, že z toho byl nakonec pouze bod?
Bereme ho, Sparta má silný mančaft. Ale samozřejmě, že člověk chce vyhrávat a bylo to i blízko. Možná jsme si i zasloužili bodů víc, makali jsme všichni naplno.
Co tedy scházelo?
Je to klišé, ale proměnovat šance. Větší klid v zakončení. I štěstí. Hned v první třetině už to vypadalo na gól, ale Stráča (Petr Straka) trefil dvě tyčky a puk vyletěl ven.
Hrálo se už od 13 hodin, byl to pro vás velký nezvyk?
Osobně jsem to zažil poprvé. Nevěděl jsem, zda snídat nebo obědvat. (smích) Ale nakonec to bylo fajn. Zápas máte brzy odehraný a před sebou ještě spoustu času.
V úterý jedete do Litvínova, který se hrabe z konce tabulky. Bude to jiné než proti Třinci a Spartě, kteří hrají nahoře?
Tabulku teď vůbec nemá smysl sledovat. Litvínov je doma silný, bude to urputný boj. Když se nám povede dát první gól, bude to jen dobře. Půjdeme do toho zase s pokorou a čekám velký boj.
