Nakoukne zase i do slovenské reprezentace? Získá vůbec místo v olomouckém útoku?
V minulém ročníku se to 26letému technikovi nepovedlo. Za kohouty odehrál v základní části extraligy jen 14 zápasů se šedivou bilancí dvou gólů a dvou asistencí.
Plnil roli spíše třináctého forvarda a chodil na střídavé starty do prvoligového Havířova. Předvedl sice parádní gólovou akci jako v Litvínově, když ukázal neskutečně šikovné ruce a rychlý skluz, ale jindy není na ledě vidět vůbec. „Chce to víc vyrovnaných výkonů,“ vyčítal mu šéf klubu a jeden z trenérů Jan Tomajko. Očekávání jsou vůči němu zkrátka větší. Tím spíš, že v první sezoně po postupu Mory do extraligy zářil jako kometa. Až se dostal do slovenského nároďáku.
Rychlá cesta vzhůru i pád
Jenže jakou rychlostí vyletěl vzhůru, pak i padal. A nikoli svou vinou. Celý rok nehrál kvůli zánětu srdce.
Před startem minulého ročníku zase v tréninku narazil do urostlého kapitána Vyrůbalíka – otřes mozku a znovu marodka. Do toho se pohádal s generálním manažerem Erikem Fürstem. Ale to už je minulost oddělená tlustou čárou jako pásma na ledě, kdyby ovšem do jisté míry stále neovlivňovala současnost.
Není lehké se po tom všem vyšplhat na stejnou úroveň, když vás napadají i myšlenky na konec s hokejem. I kdyby se opravdu nedal zapomenout jako jízda na kole. Jenže co když první sezona Ráce v extralize byla jen vlaštovkou, něčím, na co už není schopen navázat? Také tyto pochyby možná měl, ale připouštět si je není správná cesta.
I proto teď v přípravě opakuje: „Věřím, že se můžu vrátit, to mě celou dobu pohání, že se vrátím na úroveň, na které jsem byl. Udělám pro to vše. Doufám, že mi zdravíčko bude držet, vyškrábu se nazpět a budu hrát důležitou roli v týmu.“
Místo mu teoreticky uvolnili bratři Mikúšové, jenže ze Zlína se vrátil Ostřížek a z Banské Bystrice Buc. Uzdravil se Řípa. Rác se musí pořádně ukázat, což zdůrazňoval Tomajko i loni. „Ale víme, co v něm je.“
V přípravě maká naplno. Snaží se zaujmout. Jako trefou proti Trenčínu, kde hokejově vyrůstal.
„V Dukle jsem začínal a těší mě, jak hráli. Minulý rok to bylo celkem špatné. Proti nám se mi fakt jejich výkon líbil, hráli moderní hokej. Spíš takový jako z české extraligy. Hodně bruslili, klobouk dolů. Také se povzbuzovali, když někdo skočil do střely. Vážně pěkné,“ chválil bývalý klub, ke kterému má stále speciální vztah. „Jasně, poznám se tam s pár chlapci, hlavně na těch starších jsem vyrůstal, chodil na hokej a žádal je o podpisy, takže to bylo pěkné. Vždycky jsem se na to těšil, když jsme proti nim hráli v přípravě, ale mně dva roky nevyšlo proti nim nastoupit. Extrémně jsem se na to těšil a užil si to.“
Před trenčínskou oporou Radivojevičem, někdejším kapitánem Liberce a borcem NHL, smekl: „Je vidět, že hráči jako Branko Radivojevič nebo Tomáš Starosta přinesli chuť i mezi ostatní kluky. Podrží puk, rostou při nich i další hráči. Branko je skvělý hráč, má za sebou neskutečnou kariéru. Je radost se na něj dívat. Jsem rád, že se rozhodl pokračovat v Trenčíně, že to nezabalil úplně. Doufám, že pomůže dostat se Trenčínu tam, kam patřil v minulosti, protože vychovali hodně hráčů a je škoda, aby se trápili. Doufám, že půjdou zase nahoru.“ Totéž se dá říct také o Rácovi: v Trenčíně vyrostl, od juniorky je v Olomouci a doufá, že půjde zase nahoru. „Záleží na trenérovi, jak rozhodne. Gól pomůže sebevědomí. Je to jako benzin do nádrže – najednou jedou nohy. Doufám, že góly dávat budu. Trenčínu jsem mohl dát čtyři, ale jsem rád i za jeden.“
Podporu fanoušků má. „Za tu jsem vděčný,“ cení si. „Už ani nevím přesně, kolikátý rok jsem v Olomouci. Jsem tady od juniorky, devět roků, tuším. Něco jsem tu odehrál a podporu tady mám. Máme skvělé fanoušky, podporují všechny, není tady s nimi žádný problém. Pomáhají nám.“
Pevné místo v sestavě si ale musí vybojovat sám. A přesvědčit, že na extraligu má. I na větší roli v týmu. Třeba také na přesilovce, které váznou. „Už dva tři roky,“ podotýká, aniž by musel dodávat, že by s problémem rád pomohl.
