Cestu k vysněnému sportu si nakonec našel. V hokejové Olomouci začne už desátou sezonu. Měla by být pro řízného obránce průlomová. V devětadvaceti letech se chce konečně naplno v extralize prosadit. Tak jako v posledním play off.
Přestože v minulém ročníku odehrál za kohouty v základní části jen dvacet zápasů a většinu času strávil odložený na střídavém startu v prvoligovém Havířově, vrchol sezony zvládl nečekaně ve velkém stylu.
Olomouc se potýkala s rozsáhlou marodkou obránců, proto vytáhla Staňka do boje. A v předkole proti Zlínu i ve čtvrtfinále s Plzní hrál jako z partesu - nechyboval, ukázal, že je šikovný bruslař, který svede víc než jen bourat soupeře před brankou. Třeba jeho gólový pas přes celé kluziště na Zbyňka Irgla měl nejvyšší kvalitu.
Až zkušeného trenéra Zdeňka Veneru přiměl přemítat: „Musím říct naprosto otevřeně, že mě Robin v závěru hodně překvapil. Možná jsme se na něho nedívali úplně dobrýma očima. Ono to tak někdy je. Až jsem přemýšlel, jestli jsme mu předtím nekřivdili.“
Nevídaná sebereflexe od tak zkušeného kouče, který po vydařené sezoně v Olomouci skončil.
Cítil jste křivdu, Robine? „V minulých letech bych se na to nějak díval, ale teď už je mi to jedno. Nebabral jsem se v tom. Něco se stalo a příští sezonu to může být jinak.“
Venera ještě ke Staňkovi dodal: „Asi mu pomohlo, že jezdil do Havířova, kde se dostával do klíčových rolí - přesilovky, oslabení, byl hodně na ledě. Předtím to pomohlo Davidu Škůrkovi, že se v první lize rozehrál. V závěru nám Robin hodně pomohl, protože kluci dohrávali se zraněními.“
„Konečně ukázal, co v něm je“
Obrana Olomouce stárne, Staněk jako zástupce střední generace by se mohl v novém ročníku přihlásit o výraznější úlohu v týmu.
„Hrál výborně. Dá se říct, že konečně ukázal, co v něm je, protože potenciál má obrovský,“ přikývne šéf klubu a trenér Jan Tomajko.
Ta slova musela tichého pracanta Staňka potěšit. Dodat sebedůvěru.
„Samozřejmě jsem rád, že podle ohlasů se mi play off povedlo, ale já jsem nad tím nijak nepřemýšlel, prostě jsem si už užíval hokej. Měl jsem zkrátka úplně čistou hlavu, nic mě nezatěžovalo, jen jsem hrál, nezabýval jsem se věcmi okolo.“ Na střídavém startu v první lize nezahořkl. „Netrápil jsem se tím.“
Pomohlo mu, když Havířov po neoblíbeném trenérovi Janečkovi převzal Režnar. „Byl to zlom kolem Vánoc. Pak už jsem si hokej jenom užíval.“ V přípravě teď udělá maximum pro to, aby se v Olomouci už udržel. Jako důležitý bek, nikoli hráč na hraně sestavy.
„To bude záležet na tom, jak budu hrát, komu to jak půjde,“ povídá skromně v útrobách stařičkého zimáku, jenž mu přirostl k srdci.
Hrozivá nehoda
Jako jeden z posledních mohykánů na soupisce pomáhal Olomouci do extraligy, ale ne a ne se ukotvit v sestavě natrvalo. I když nic neošidil.
„Výborný kluk a bek s perfektní tréninkovou morálkou,“ napsal o něm na Twitteru bývalý brankář Mory Tomáš Vošvrda.
Přesto Staněk o změně adresy nepřemýšlel. „Uvidíme, jaká bude teď sezona. Olomouc je už můj druhý domov. Jsem tady deset let a jsem v Olomouci rád. Je to pěkné město, líbí se mi tady.“
Přitom nechybělo moc a olomoucká štace mohla skončit tragédií. Před devíti lety jej na kole v letní přípravě srazilo auto, když mu nepozorný řidič nedal přednost. Zůstal bezvládně ležet na silnici s otřesem mozku, zlomenou paží a porušeným ramenním kloubem.
Robin Staněk (vpravo) při tréninkovém fotbálku.
Teď už je to naštěstí jen hrozivá vzpomínka, i když bolest v rameni ještě občas cítí. „Když přišel trenér Venera, tak nám kola zrušil, takže jsem to své hned druhý den prodal a kola jsem potom neměl rád, ovšem ne z důvodu autonehody,“ tvrdí sveřepý bek. „Ale jak je už tři roky nemáme, tak vzpomínám, jak jsme s panem Fialou jezdili na kolech na soustředění do Jeseníků a jaká byla zábava. Ale i dřina. Trochu mi nějaký ten výjezd chybí.“
Muž, který sází stromy
Staněk vyznává fyzickou hru, ze které ani po nehodě nic neslevil.
Stromy sází ukázkově. „Spíš to ulehčuje hru, že nemusíte couvat a pak se s nimi honit minutu v pásmu. Někdy to tak vyplyne a je dobré, že vzadu ušetříme energii.“
Jako podsaditý bek klame kořist tělem. Pro soupeře tak může být setkání se Staňkem nepříjemným překvapením. V play off to pocítil i plzeňský drsňák Hollweg.
„Zatím nemám v extralize žádnou pověst, takže si na mě pozor předem nedávají. Někdy to vyplyne ze hry. Kolik menších hráčů má lepší stabilitu, ale nikdo to od nich nečeká - a pak to přijde,“ říká. „Nad tím nepřemýšlím, že bych to měl řezat. Hlavně si vždycky dávám pozor, ať nikoho netrefím na hlavu, ať je to čisté.“
Nastal čas si jméno v extralize vybudovat. „To bych určitě chtěl. Extraliga je v Česku nejvíc, je mnohem lepší než první liga.“
Když se to podaří, naleje si po sezoně skleničku oblíbeného vína a utvrdí se v tom, že udělal dobře, když hokej nezabalil jako šestiletý kluk, co zabloudil na fotbal, ani v jedenadvaceti po srážce s autem, ani po úporném boji o místo v sestavě.
