Kdyby chtěl, mohl dál nosit žlutočerný dres německého Krefeldu tak jako v minulých dvou letech. Jenže slovinský obránce Mitja Robar cítil, že potřebuje změnu. Pro nový impulz přesídlil do Mladé Boleslavi. „Hodně se těším,“ tvrdí účastník zímních olympijských her v Soči.
Víte, do čeho jdete?
Jasně. Znám se s Vladimírem Švejdou (někdejší trenér boleslavské mládeže), dřív mě trénoval ve Slovinsku. A Honza Vidner (kondiční trenér) také. Vím, že klub postoupil do extraligy, což je obrovská výzva.
A naopak - jakou hru od vás mají čekat diváci?
Mám rád, když můžu jít před bránu, jsem spíš ofenzivnější obránce. Snad přidám i pár gólů.
K týmu jste se připojil až na ledě. Jak jste trávil suchou přípravu?
Už pět sezon jsem zvyklý, že mám kondičního trenéra a připravujeme se pod ním ještě s jedním kamarádem. Jana Muršaka asi znáte, ne?
Jasně, druhý Slovinec v historii, který hrál v NHL.
Známe se strašně dlouho. Jan je o něco mladší, ale oba jsme začínali v Mariboru. On pak odešel do Česka, dostal se do Ameriky a teď je v Rusku. Přes sezonu se moc nevidíme, ale zůstali jsme dobří přátelé.
Nezkoušel jste ho přemluvit, ať jde s vámi do Boleslavi?
To byste se nejdřív musel zeptat majitele Boleslavi, kolik by mu mohl dát peněz. (směje se) Z Ruska je asi zvyklý na něco jiného.
Zpět k vám. V únoru jste se podílel na slovinském úspěchu na olympiádě. Co se vám ze Soči vybavuje?
Hlavně skvělá zkušenost. Byla to první olympiáda pro slovinské hokejisty, takže to byla velká událost pro národ i nás hráče.
Navíc jste se překvapivě dostali do čtvrtfinále.
Nikdo od nás nic neočekával, necítili jsme žádný tlak. Klidně jsme mohli všechny zápasy prohrát a nikdo by nic neřekl, ale místo toho jsme se přes Slováky dostali do čtvrtfinále. To bylo něco neuvěřitelného!
V Česku teď můžete obhlédnout arény před příštím mistrovstvím světa.
Jojo, tohle všechno vím. Letos jsme ze skupiny B postoupili zpět do áčka, takže mě toho v Česku čeká víc.
