Daniela Kyselu ze hry vyřadila tržná rána na noze, Patrika Rimmela natažená třísla, Petr Pavlas měl chřipku a Marek Černošek dokonce hnisavou angínu. "Nouze o obránce je všude," říká vedoucí havířovského mužstva Michal Slavík.
"Je to nepříjemná shoda náhod. Sezona začíná, venku je horko, u ledu zima. Kluci přecházejí z jednoho prostředí do druhého, na chřipky a angíny jsou v tomto období bohužel náchylnější víc než obvykle."
Přesto, není teď hokej pro beky nebezpečnější nebo náročnější, než tomu bývalo dřív? Hráči ani trenéři si to nemyslí. "Ne, ne. Je to spíš nešťastná shoda náhod," říká vítkovický obránce Daniel Zápotočný.
"Skáčeme do střel, bijeme se u mantinelů, to je náročné, ale všichni jsme dobře trénovaní. Sil máme hodně, takže zranění nepramení z toho, že bychom byli přetěžovaní. Jak říkám, smůla. Třeba mě v závěru minulé sezony vyřadilo to, že jsem si přisedl nohu."
Daniel Kysela ovšem říká, že problém může být i v tom, že obránců obecně je málo. "Všichni chtějí útočit, dávat góly a beků se nedostává. Potom vypadne jeden, dva a už je to na hře vidět."
Vyprávět by mohli ve Vítkovicích. Konec minulé sezony byl pro jejich obránce doslova tragický. Na marodce jich bylo hned několik najednou, trenéři lepili sestavu, jak se dalo. Do obrany tehdy musel jít vypomáhat i útočník Zdeněk Pavelek. "Vypadá to, že mor obránců pokračuje," povzdechl si trenér Kamil Konečný po úterním utkání s Třincem. Právě při něm si Radim Tesařík natrhnul přitahovač.
"Alespoň, že zranění Petra Jurečky není vážné," řekl Konečný. "Rameno mu jenom vyskočilo. Otázkou je, jak to Petr zvládne psychicky, protože po operaci mělo být vše v pořádku." Pozitivní, jakkoliv špatně to zní, alespoň je, že víc šancí dostanou mladíci.
V Havířově tak o sobě dávají vědět Turoň, Sedlák, Tůma nebo Mocek a ve Vítkovicích zase Chmelíř, Dresler či Prokop. Je to jejich příležitost. Že je tahle cesta schůdná, už před nimi dokázali Galvas, Výtisk nebo Štefanka.
"Je to nepříjemná shoda náhod. Sezona začíná, venku je horko, u ledu zima. Kluci přecházejí z jednoho prostředí do druhého, na chřipky a angíny jsou v tomto období bohužel náchylnější víc než obvykle."
Přesto, není teď hokej pro beky nebezpečnější nebo náročnější, než tomu bývalo dřív? Hráči ani trenéři si to nemyslí. "Ne, ne. Je to spíš nešťastná shoda náhod," říká vítkovický obránce Daniel Zápotočný.
"Skáčeme do střel, bijeme se u mantinelů, to je náročné, ale všichni jsme dobře trénovaní. Sil máme hodně, takže zranění nepramení z toho, že bychom byli přetěžovaní. Jak říkám, smůla. Třeba mě v závěru minulé sezony vyřadilo to, že jsem si přisedl nohu."
Daniel Kysela ovšem říká, že problém může být i v tom, že obránců obecně je málo. "Všichni chtějí útočit, dávat góly a beků se nedostává. Potom vypadne jeden, dva a už je to na hře vidět."
Vyprávět by mohli ve Vítkovicích. Konec minulé sezony byl pro jejich obránce doslova tragický. Na marodce jich bylo hned několik najednou, trenéři lepili sestavu, jak se dalo. Do obrany tehdy musel jít vypomáhat i útočník Zdeněk Pavelek. "Vypadá to, že mor obránců pokračuje," povzdechl si trenér Kamil Konečný po úterním utkání s Třincem. Právě při něm si Radim Tesařík natrhnul přitahovač.
"Alespoň, že zranění Petra Jurečky není vážné," řekl Konečný. "Rameno mu jenom vyskočilo. Otázkou je, jak to Petr zvládne psychicky, protože po operaci mělo být vše v pořádku." Pozitivní, jakkoliv špatně to zní, alespoň je, že víc šancí dostanou mladíci.
V Havířově tak o sobě dávají vědět Turoň, Sedlák, Tůma nebo Mocek a ve Vítkovicích zase Chmelíř, Dresler či Prokop. Je to jejich příležitost. Že je tahle cesta schůdná, už před nimi dokázali Galvas, Výtisk nebo Štefanka.
