Za předkolo jednička, snad i podtržená. Jinak kouč Olomouce dával trojky

V domácích zápasech udělali olomoučtí hokejisté všechno, co bylo v jejich silách, ale na to, aby Spartě výrazněji zkomplikovali postup do čtvrtfinále, to nestačilo. Odehráli sice vyrovnané bitvy, leč k úspěchu měli hodně daleko. „Je to zklamání. Ale myslím, že jsme hráli naplno do poslední minuty a že jsme si vedli celkem dobře,“ míní trenér Zdeněk Moták.

Co rozhodlo čtvrtý zápas?
Se Spartou je to vždycky těžké. Minimálně polovinu zápasu jsme byli důstojným partnerem, hráli jsme dobře a měli jsme i šance nejen střelecké, ale i vyložené. Bohužel jsme je neproměnili a Sparta nás tvrdě trestala.

Trenér Sparty Josef Jandač říkal, že to byla těžká série, byť skončila 4:0.
Jsem rád, že jsme Spartě byli důstojným sparingpartnerem. V mnohých případech jsme hráli dobře, i jsme je přehrávali, vytvářeli si šance a mohli jsme pomýšlet na lepší výsledek než 0:4.

„Voledbouch“ Saláka? Asi je to jeho styl, říká olomoucký centr Knotek

Klíčový moment ve čtvrtém zápase byl vaše přesilovka pět na tři, při které jste byli vyloučeni za nesportovní chování střídačky. Předcházel tomu teatrální pád brankáře Saláka, po kterém vás sudí vykázali z pásma. Jak jste situaci viděl?
Samozřejmě hrajete-li přesilovku pět na tři a jste vyhnáni do středního pásma, tak emoce pracují, někdo něco křikl. Ani nevím, kdo to byl. Byla to situace, která se rozhodčímu nelíbila. Já nevím, že by tam někdo něco křičel nebo třeba bouchal do mantinelu. Bohužel jsme ztratili výhodu dvou hráčů v poli a nevstřelili jsme gól. Je to škoda.

Střílení gólů vás trápilo celou sezonu. Je v tom i symbolika, že jste v posledním zápase nedali žádný?
Sami jste viděli, že jsme si šance vytvořili, Nahodil, Kucsera, to byly gólové šance, které kdybychom proměnili… Ale nechtěl bych hrát na kdyby. Proměňování šancí nás stálo lepší umístění v základní části a možná nějaký ten bod ve čtvrtfinále play off.

I kapitán Martin Vyrůbalík říkal, že tři góly na čtyři zápasy je opravdu hodně málo.
Vezměte si, že jsme na sedm gólů ve třech zápasech postoupili z předkola. To je jednoduše málo. Už jsme se s tím trápili v základní části, kdy jsme měli průměr dva góly na zápas. Přesilová hra nás trápila. Bylo to nejenom tím, že jsme měli mnoho zraněných hráčů a že jsme pořád sestavu záplatovali a pak jsme záplatovali záplatované. Nechci se na nic vymlouvat, dostali jsme se do předkola play off. Sestava se nám potom nějak konsolidovala, v kompletním složení pak byla hra i výsledky kvalitní. I čtvrtfinále ve skóre i hře nebyly vůbec špatné.

Olomouc ve čtvrtfinále proti Spartě

Jaká tedy byla sezona?
Kdybych ji hodnotil jako ve škole, tak základní část tři minus, předkolo play off jsme hráli na jedničku, snad i podtrženou. A možná trojka za čtvrtfinále. Musím akceptovat a poděkovat hráčům, že bojovali a šli do toho. To, co se neobjevovalo v základní části, jsme měli teď v předkole a ve čtvrtfinále. Sparta byla těžký soupeř, my jsme pořád chtěli, herně se nemáme za co stydět, ale čtvrtfinále nám výsledkově nevyšlo. Vždycky chceme vyhrát, proto sport děláme.

Kdyby vám někdo řekl v září, že skončíte na osmém místě, bral byste to?
Víte, četl jsem v deníku Sport: čtrnácté místo s velkou ztrátou na všechny ostatní. Nakonec jsme skončili v základní části dvanáctí, to není na velkou oslavu, nicméně předkolem a stylem hry ve čtvrtfinále je to (osmé) místo zasloužené. Samozřejmě není proč zpychnout, musíme po krátkém odpočinku začít pracovat na další sezoně. Chtít být pořád úspěšný. Kromě loňské sezony se nám zatím vždycky podařilo udělat čtvrtfinále.

Víte už, nakolik se tým změní pro příští sezonu?
Myslím, že moc velké změny asi nebudou. Kádr je stabilizovaný. Je to brzo, ale neměly by přijít extrémní změny, že by skončilo třeba osm lidí.

Očekáváte, že příští sezona bude kvůli přímému sestupu těžší?
Myslel jsem si, že letošní sezona bude fajn a budeme se bavit. Ne, že o nic nejde, ale že můžeme hrát s čistou hlavou. Ta příští bude těžká v tom, že se bude sestupovat. Ale to se bude odvíjet od vstupu do sezony. Pojďme se teď vyrovnat s tou prekérní situací, pojďme se s ní vyrovnat dobře, ať sem mohou chodit diváci, kteří by nám tu vehementně pomáhali. Když budeme všichni zdraví, tak můžeme přemýšlet dál.

Olomoučtí trenéři (zleva) Zdeněk Moták a Jan Tomajko se radí.

Budete u týmu s Janem Tomajkem pokračovat?
Máme smlouvu, ta pokračuje, takže pokud nás Erik (Erik Fürst, generální manažer - pozn. red.) nevyhodí…

Všechny čtvrtfinálové série skončily 4:0 na zápasy. Ukázalo se, že je první čtyřka jinde?
Vždycky je to boj, valí se to na plné kule a v závěrečné fázi asi ta čtyři mužstva měla nejlepší formu. Pro ně je to dobrá zpráva a mohou se připravovat do dalších bojů.

Neptejte se mě, jestli končím, žádal olomoucký Vyrůbalík. Co bude dál?

Který tým vás v sezoně nejvíc překvapil?
Mladá Boleslav. Dostali se do první čtyřky, porazili Pardubice, hrají velice dobrý hokej. U ostatních semifinalistů to není překvapení. Ale u té Mladé Boleslavi je to překvapení jen v uvozovkách, protože tam dělají práci velice dobře.

Martin Vyrůbalík neřekl, zda končí, nebo ne. Vy byste ho v týmu uvítal?
Těžká otázka. Nechme to na něm. Dostal jsem echo, že vám na to nemám říkat nic. Můžu ještě poslední větu?

Jistě.
Musím poděkovat našim hráčům, kteří se v nelehké sezoně a situaci k tomu postavili čelem, hlavně v závěru. Gratuluji Spartě, která přes nás postoupila, přeji jim všechno nejlepší a děkuji jim za kvalitní sérii, která nejen nám trenérům, ale i hráčům přinesla zkušenosti do dalších let.

Být dobrou adresou hráčům s potenciálem

Pohled Miloslava Jančíka

Vítězné předkolo s Plzní dalo olomouckým hokejistům euforii a víru, že nemožné neexistuje. Čtvrtfinále se Spartou, ve kterém přes všechno sebeobětování nevedli ani sekundu, dali jen tři góly a ztratili ho ve čtyřech zápasech, je vrátilo do tvrdé reality. V ní platí, že jsou týmem pro předkolo a maximálně čtvrtfinále, výš stále pomýšlet nemohou.

První čtyřku mají velmi daleko schovanou za horizontem. Není to jen záležitost peněz, které na Hané pro hokej nejspíš nebudou nikdy nadstandardní. I s omezeným rozpočtem a týmem doplňovaným z odložených hokejistů ale mohou hrát lépe. Za celou sezonu poznamenanou covidem nezískal jejich projev na ledě viditelný systém, automatismy a sehranost.

Kdo spatřil na týmu posun proti loňsku, ať se přihlásí. Já ne. Moc řešení se však nenabízí. Vlastní mládež těžko mohou kohouti označit za propracovanou líheň, v níž by dorůstala generace pro extraligu. Penězi nemohou na trhu konkurovat bohatším klubům v přetahování o kvalitní hráče.

Jediné, co mohou nabídnout, je čas a prostor na ledě těm, kteří se chtějí v extralize prosadit. Tak jako ji letos využili mladíci Bambula, Rutar, Navrátil či Kunc. Zkrátka stát se dobrou adresou hráčům s potenciálem, který nemohou uplatnit v přeplněných a týmech dychtících po titulu.