V jediném zápase Plzeň - Třinec ve čtvrtfinále extraligy zůstal ležet v krvi domácí Jiří Hanzlík a o chvíli později na druhé straně Václav Pletka, který si po nárazu na mantinel prožil úděsné chvíle, kdy cítil mravenčení po celém těle a bál se nejhoršího.
Také sparťan Jaroslav Hlinka už v právě probíhajícím play off utrpěl otřes mozku. Kanadská lékařská asociace nedávno zveřejnila zprávu, podle které se v zámoří za
posledních třicet let událo dvě stě padesát zranění páteře. Zlověstné ovšem je, že přibývají zranění po čistých zákrocích. "Když do vás vletí sto deset kilo váhy, není to nic příjemného," popisuje plzeňský kapitán Josef Řezníček. A jiný kapitán, litvínovský Robert Reichel, souhlasí. "Dneska každý umí bruslit a srážet hráče, a skoro každý měří metr devadesát a má pomalu sto kilo. Když jsem s hokejem začínal, byli hráči menší."
Na to právě upozorňují odborníci i lékaři. Populace obecně je vyšší a těžší než před
dvaceti lety, a zrovna v hokeji mají urostlé postavy přednost. K tomu se přičítá lepší kondice a výsledky tvrdé práce v posilovně. Hra se navíc podstatně zrychlila. Potom stačí na vteřinu sklopit oči k puku na hokejce, přijde nečekaný úder a k neštěstí je tak blízko.
"Hokej je tvrdý sport a se srážkou se musí počítat," konstatoval litvínovský centr Jan Alinč. "Jenže stačí chvilka nepozornosti, člověk se zrovna nedívá, a to je pak nejhorší."
"Nikdo se nevyhne nešikovnému zákroku," podotýká Řezníček. "Potřebujete vyhodit puk, takže se chvilku nekontrolujete. Když do vás v tu chvíli někdo vletí, nedá se pořádně ubránit."
K tomu přidejte mimořádně odolné a tvrdé vybavení hokejistů, které sice důkladně chrání je samotné, ovšem při soubojích je naopak nebezpečné pro ty ostatní. Proto se začíná mluvit o tom, zda by nestálo za to zrušit hru do těla, nebo ji ale aspoň omezit. Kanadští lékaři to navrhují ale aspoň pro mládežnické kategorie. Jenže do toho se nikomu nechce, tvrdost k hokeji patří stejně jako rychlost. "Hokeji by to ublížilo. Ale je tady jiná varianta - zvětšit hřiště," navrhuje Reichel.
Proti by hlasoval i Alinč. "Možná to občas přesahuje meze, ale do těla se musí hrát. Lidi boj chtějí, na zápasy chodí právě proto, že se to občas pere." Neblíží se ovšem hokej hře na život a na smrt, kde se milionáři budou bít do krve za blaženého řičení davů? "Hokej se vyvíjí strašně dlouho," tvrdí Řezníček. "A za tu dobu se změnil na tvrdý byznys, postavily se nové stadiony, zúžila hřiště, dostali jsme peníze. Ale na ochranu hráčů se neudělalo nic, jsme jako gladiátoři, řeknou nám hrajte a vyhrávejte, ale nemá to žádný řád, hlavně v extralize. A my hrajeme, chceme vyhrávat a vydělávat peníze. Jenže z toho plynou emoce. Zvlášť v play off. Tam se přidává únava, stres, cestování. Přibývá tvrdost, kdo se nepřizpůsobí, končí. Proto tolik únavových zlomenin a otřesů mozků."
Aby se něco změnilo, navrhují hokejisté začít u zákeřností. Když se budou nemilosrdně trestat, zmizí oplácení, vztek, msta. Takový náhled si odnesl z působení ve Švédsku vsetínský útočník Martin Procházka. "Tam za jediný faul zezadu okamžitě následuje trest do konce, a je jedno, kdo ho udělá, jestli domácí, soupeř, hvězda, nebo dorostenec."
