Věříte, že kouč Kalous dokáže s krizovou situací něco udělat?
Určitě. Tohle není chyba trenérů, to je v nás. Kála je vynikající trenér, ale na ledě to za nás neodehraje. Musíme začít dávat góly a vyhrávat.
Jak to teď vypadá v kabině?
No jak to může vypadat... Není to nic veselého, ale vyhráváme jako mančaft a jako mančaft i prohráváme. Není to tím, že bychom nebojovali nebo naházeli hokejky na led a mysleli si, že se to udělá samo. Možná jsme ale v některých zápasech urazili hokejového boha a teď fáráme šedesát minut zápas co zápas a nic z toho. Teď vstřelíme gól nebo dva na zápas a s tím se nedá vyhrávat. Bohužel i kvůli téhle střelecké impotenci jsme neúspěšní.
Vy jste podobných situací za svou kariéru zažil víc. Co byste poradil trenérovi? Co se teď dá udělat?
Když se nedaří, začnou hráči měnit hokejky, brusle, helmy, auta, přítelkyně, manželky...
Až takhle?
Samozřejmě si dělám legraci, ale ty hokejky a brusle jsou taková první věc. Nedá se pořád jet ve stejných kolejích. Když se začne prohrávat, musí se na to zareagovat a něco změnit. My ale musíme věřit v ten důvod, proč jsme předtím vyhrávali. I když je pravda, že dřív jsme vyhrávali i zápasy, které jsme si vyhrát nezasloužili.
Není to tak dávno, co byl Liberec první v extralize. Byla to snad náhoda?
Možná to bude znít divně, ale na to, jak jsme předtím hráli, ani nemáme tým. Všichni jsme samozřejmě byli rádi, že se to odehrává a že máme naprosto klidovou sezonu bez stresu. A teď to na nás padlo. Když se prohrává, klesá sebevědomí, a tím, že nedáváme góly, ani není z čeho brát. Musíme věřit ve zvrat a vybojovat aspoň bod. Kdekoli. Nejlíp už v pátek v Mladé Boleslavi. Jakýmkoli způsobem. My už si nechceme zahrát hokej na krásu, ale bodovat, ať ošklivým nebo hezkým způsobem. Momentálně nám to bohužel nejde ani tím ošklivým...
Situace Liberce se zlomila přesně ve chvíli, kdy vám puk před měsícem zlomil čelist. Berete to taky tak?
Je fakt, že já už delší dobu nehraju tak jako předtím. Po zranění jsem se vrátil relativně brzo, protože jsem věděl, že když si dám volno, budu mimo sedm týdnů a máme konec sezony. A to jsem nechtěl. Proto jsem hrál i za cenu toho, že moje výkony byly ovlivněné zraněním a můj přínos pro tým byl poloviční, možná ani to ne. To je prostě realita. Teď se musím co nejrychleji dostat do té formy, kde jsem byl předtím.
Zdá se, že když se nedaří Petru Nedvědovi, nedaří se ani týmu...
Tak bych to rozhodně neřekl. Samozřejmě se pokles mojí formy na týmu podepsal, ale my tady máme vynikající hráče. Bárka se pomalu potápí, ale jako pozitivní vidím to, že tým táhne za jeden provaz i po těžkých prohrách. Chtíč a dravost po vítězství tady pořád vidím, i když po zápase jsme třikrát unavenější, než když se nám dařilo, a výsledek žádný. Mozek tvoří padesát procent výkonu, a když se nedaří, impulzy tam nechodí tak rychle. Je na nás vidět, že jsme kompletně zatažení, hře chybí lehkost a překvapivost. To ale přijde s tím, až urveme někde ten bod.
Když jsme u vašeho zranění, v posledním zápase jste odložil celoobličejový kryt. Nebál jste se?
Vůbec ne. Čelist drží pevně a nemám žádné bolesti. Není důvod se něčeho bát. Hraní s krytem byl handicap. Ze začátku jsem to neřešil, protože bylo jasné, že s ním hrát prostě musím. Ale v posledním týdnu jsem si říkal, že ho brzy sundám. Na výsledku v zápase s Budějovicemi to sice vidět nebylo, ale opravdu jsem se bez krytu cítil líp.
Máte teď jako kapitán často proslovy ke spoluhráčům?
Když se vyhrávalo, bylo to pro mě příjemné a proslovů bylo daleko míň. Na druhou stranu se zápasy nedají vyhrát u kulatého stolu... Ale samozřejmě teď komunikujeme daleko víc. Není to jako v němém filmu. Sedět v kabině a tvářit se "mouchy, sežerte mě", to prostě nejde.
Prohlubuje psychickou nepohodu týmu i pohled na tabulku, kde se pořád propadáte?
Určitě. Když se podíváme, kde jsme byli před měsícem a kde jsme teď a kolik bodů jsme za posledních osm zápasů ztratili, není to nic povzbudivého. Kdybychom tři čtyři zápasy z těch osmi vyhráli, byli bychom úplně jinde. Měli jsme nahráno a v podstatě stačilo do konce sezony hrát údržbu. Teď bohužel stačí ještě dva tři nepovedené zápasy a budeme bojovat o desítku. Na druhou stranu, když začneme vyhrávat, můžeme se vrátit do předních míst. A já v to pořád pevně věřím.
