"Jsou to zaříkávadla, nic na pochopení. Nedá se to ani napsat, snad jedině foneticky," říká. Hláskovat pokřik ale nechce. "Nerad bych to zveřejňoval," vysvětluje. "Tahle věc v kabině funguje dlouhá léta. Dokud to tak je, nerad bych ji pouštěl dál."
Poprvé uslyšel pokřik v Plzni, kde před lety sám s hokejem začínal.
"Od Franty Černého. Je to už ale hrozně dlouho. Až kam mi sahá moje paměť, takže minimálně pětadvacet let. A už tenkrát to fungovalo, takže to má něco do sebe."
Teď zaklínadlo zdomácnělo i v šatně hráčů Energie. "Když mužstvo po vyhraném zápase v kabině zařve, noví hráči jen koukají, co se děje. Rychle se to ale naučí a připojí se k našemu davovému šílenství," směje se Řezníček.
Kdo je předříkávač tajemné formule, to určitě uhodnete. Správně – sám Řezníček.
"Bývá to tak," přiznává. Když nemůže křičet on, přenechá svou povinnost dalším. Zástupce určeného nemá, může to být kdokoli. S jednou podmínkou: "Musí být hodně silný na plíce."
