Bylo těžké při posledním zápase v kariéře ukrotit emoce?
Na rozcvičce před začátkem jsem měl slzy na krajíčku. Pak jsem si řekl, že zatnu zuby a nebudu na to myslet. Chtěl jsem vyhnat z hlavy ten fakt, že je to naposledy.
Více o 7. finále:
|
Jak jste fyzicky zvládal s bolavými koleny tak dlouhý zápas?
Hrálo se mi dobře. I ve druhém prodloužení. Kluci už volali po redbullech a pomerančích, ale já nechtěl, cítil jsem se dobře.
Jak se s vámi rozloučil zlínský tým po zápase?
V kabině mi poděkovali, celá kabina vstala a tleskala. Toho si cením, su moc rád, že se mi dostalo takového privilegia.
Že vám bude chybět hokej, to je asi jasné. Nebude vám však s vaší veselou povahou chybět i ten svět okolo?
Teď už rozhovory, on-liny ani off-liny nebudou. Ráno jsem poslal esemesku na naše PR, ať už si hledá jinou práci, protože to teď beze mě bude suché.
Co vás teď čeká?
Těším se na odpočinek. Skončil jsem se vztyčenou hlavou, nudit se nebudu. Teď s manželkou poletíme do Milána na prodloužený víkend, za kulturou, bez dětí. Od (útočníka) Filipa Čecha jsem dostal výzvu na tenis, vedení řeklo, že s klukama můžu na soustředění do Turecka, kde bude tenisový turnaj. Budu se udržovat, já když nic nedělám, su mrzutý.
Proslýchá se, že byste mohl ve zlínském klubu pracovat dál. Je to pravda?
Máme se sejít s vedením, uvidíme. Přál bych si trénovat beky, kluci mě k tomu vábí, i samotní obránci. Bylo by to hezké.
