„Bylo hodně frustrující, když sem chodili pořád noví a noví hráči, dávali je do druhé třetí lajny a já furt zůstával ve čtvrté,“ doznal. „Bylo to náročné na psychiku, ale já vydržel a teď se relativně daří. Mám kolem sebe spoustu lidí, co mi pomáhají, rodina, přítelkyně, kamarádi. Nějak jsem to zvládl a uvidíme, jestli to bude pokračovat dál.“
Válek si vyválčil místo na litvínovském výsluní. Nejdřív se posunul do druhého útoku vedle Hübla a Lukeše, pak ho trenéři povýšili až do první řady k Petružálkovi s Mikúšem. Už pětkrát s nimi naskočil a nasázel pět gólů!
„Strašně mi pomáhají,“ děkuje. „Už když jsem s nimi šel poprvé na led, dostával jsem přihrávky, v jaké jsem už ani nevěřil. Najednou jsem měl puk na hokejce a byl jsem z toho vyvalený. Oni za mě dělají 80 procent práce,“ se skromností si Válek ubírá zásluhy.
V extralize nastupuje čtvrtou sezonu v řadě, ale dosud pendloval mezi ní a první ligou. I letos. Začal v Litoměřicích, což mu prospělo. „Ukázalo se to jako dobrý tah,“ míní 24letý útočník.
Lukáš Válek z Litvínova (druhý zleva) slaví se spoluhráči gól v utkání proti Pardubicím.
„Přišel jsem tam a hrál jsem druhou přesilovkovou formaci. Což byl skok z Litvínova, kde jsem patřil do čtvrté lajny. Takže to nebylo tak, že jsem lusknul prstem a najednou si v přesilovce dovoloval. Ne. Jsem vděčný litoměřickým trenérům, že se mnou měli první zápasy trpělivost. Sám vím, že to nebylo ono. Ale jak je člověk víc a víc na ledě, sebedůvěra mu naroste. A ty situace začne řešit dobře.“
Za Litoměřice se v 15 zápasech blýskl devíti body (5+4). „Strašně mi to angažmá pomohlo, posunulo mě. Dostal jsem prostor a důvěru od trenérů, vyhrál jsem se tam.“
I proto po návratu k chemikům Válek válí. Šest gólů - všechny dal v listopadu - je jeho osobním rekordem v základní části extraligy.
„V minulých sezonách jsem neměl tak veliký icetime, jen něco kolem čtyř minut, takže se to s letošním rokem těžko porovnává.“ Nyní stráví na ledě v průměru 12 minut, tedy trojnásobek! A je vidět, jak díky tomu roste. Dřív platil za dříče, teď ukazuje i svoji šikovnost, když rejdí před brankou soupeře.
„Už v mládeži jsem gól uměl dát. Když jsme byli s juniorkou druzí, měl jsem dost bodů, svědčila mi spolupráce s Ivanem Řehořem.“
Nyní 181 cm vysoký útočník spolupracuje s Petružálkem, který je jeho mentorem. „Kuba mi všechno řekne, kde a jak hrát. Mám se od něj co učit, má přehled, výbornou nahrávku a dobře bruslí. Doufám, že to tak bude pokračovat. Ale mezi tím, jestli se vám daří, nebo nedaří, jestli vám to padá, nebo nepadá, je strašně tenká hranice. Nechci to zakřiknout.“
Zatímco Válek jede, Litvínov brzdí. Rupnul čtyřikrát v řadě. „Jsem sice rád, že mi to tam padá, ale jako každý jsem po porážce úplně rozstřelenej. Osobní úspěch je fajn, ale my potřebujeme ten kolektivní.“
