„Vím, že zájem pardubických fanoušků o mě asi bude velký. Slýchával jsem o nich, už když jsem kdysi hrál v mládeži v Budějovicích. Prý tady byli vždycky super, takže na to se moc těším,“ říká Sedlák v rozhovoru pro iDNES.cz.
Prásknout dveřmi v NHL a jít do extraligy, to se jen tak nevidí.
Souhlasím, že to je hodně netradiční krok, a hodně lidem může přijít divné, že jsem se takhle vykašlal na NHL, ale já jsem si tam už něco odehrál. Mám skoro dvě stě zápasů, bude mi třicet a nestojí mi za to pořád paběrkovat někde ve čtvrté lajně. Psychicky těžká už pro mě byla moje poslední sezona v Columbusu (2018/19) a nechtěl jsem se znovu ocitnout v té samé situaci. Ve Philadelphii jsem na jednu stranu hrál docela dost a dařilo se mi, ale taky jsem věděl, že nikdy nebudu výš než ve třetí pětce, když se zrovna někdo nezraní, nebo se mu nebude dařit.
Další důvod návratu je samozřejmě rodina, ale převažoval hokej. Kdybych byl po této stránce spokojený, tak by šlo všechno bokem, ale trochu jsem zklamal i sám sebe. Obzvlášť ve Philadelphii jsem čekal, že se probojuju do lepší lajny. V Coloradu to bylo něco jiného, tam jsem jasně podepisoval čtvrtou, tým byl výborný a měl šance na Stanley Cup. Sešlo se toho zkrátka víc, chtěl jsem domů.
Kde jste vlastně v Česku doma?
To je dobrá otázka. Dlouho jsem tady nebyl, takže vlastně možná nikde, ale pro mě to vždycky budou České Budějovice, kde mám mamku s taťkou. Taky už asi pět let žiju v Praze, ale do Pardubic určitě nechci dojíždět, to by nebylo dobré. Něco si tady najdu.
Pardubice vítají Sedláka. Vánoční dárek pro diváky, hodnotí posilu Dědek |
NHL a Lukáš Sedlák je uzavřená kapitola?
Myslím, že jo. Ani nevím, jaký tým by mě ještě chtěl (směje se). Ale je fakt, že to už jsem říkal, když jsem odcházel z Columbusu. Hokejový život je složitý, nikdy nemůžu nic říct na sto procent.
Kdyby ano, nebojíte se, že jednou budete litovat?
Možné to je, ale zkrátka jsem se teď takhle rozhodl. Podle mě to bylo ze správných důvodů, v tuto chvíli si za tím stojím a jsem šťastný. Ale člověk nikdy neví, jak už jsem zmínil.
Co na váš návrat říkali nejbližší?
Mamka už má podle mě koupené lístky na každý zápas Pardubic. Hned se mě všichni ptali, jestli přijedu na Vánoce a jak to vlastně teď všechno bude, takže mě čeká ještě hodně plánování. Ale jsou to příjemné starosti, doufám, že si to všichni užijeme.
Kdy nastal největší zlom? Před pár týdny jste ve Philadelphii hrál první pětku a vypadal jste spokojeně.
Měli jsme asi osm zraněných útočníků, takže jsem jen zaskakoval. Bylo to super, ale paradoxně i kvůli tomu jsem si uvědomil, jak mi chybí hrát přesilovku, být vytížený a vědět, že za chvíli jdu na led. Ne jen čekat na střídačce, jestli náhodou trenér neřekne moje jméno. Zranění se pak začali vracet, já se zase postupně propadal do čtvrté lajny a řekl jsem si, že stačilo.
Máme tedy čekat, že v Pardubicích neslezete z ledu?
(rozesměje se) To se uvidí. Asi to tak nebude, ani tahle situace by nebyla správná. Věřím, že trenéři sestavu poskládají především ve prospěch týmu. Jestli budu hrát o dvě minuty víc, nebo míň, to už je jedno.
V Dynamu jste měl podepsanou smlouvu už před sezonou a majitel Petr Dědek od začátku prezentoval, že v případě konce v NHL se vrátíte jedině sem. Bylo to opravdu tak?
Jo, byli jsme skutečně takhle domluvení hned od začátku. Já neměl zájem hrát nikde jinde v zahraničí, když už jsem v Evropě, tak chci být doma.
Vedle Tomáše Hyky a Romana Willa.
Jasně. Jsme dobří kamarádi, hráli jsme spolu dlouho v Rusku, takže to byl rozhodně další z velkých důvodů mého odchodu z NHL.
Zpět do Pardubic? Stoprocentně. Sedlák končí v NHL, nenaplnila jeho očekávání |
Soupiska Pardubic je na extraligové poměry skutečně natřískaná. Kde by měla být vaše pozice?
Bavili jsme se o tom už v létě a budeme zase. Doufám, že do toho jenom naskočím a nebudu ten rozjetý vlak nijak vykolejovat. Chci zapadnout, rozhodně to od teď nebude stát na mně. Je nás tu dost, co jsme zvyklí hrát hodně, budeme se muset trochu uskromnit, dát stranou ego a udělat maximum pro tým. Místní ambice na titul mě taky hodně lákaly, každý chce být součástí jednoho z nejlepších týmů v lize. Kvůli tomu hokej hrajeme.
Hned v úterý Dynamo čeká zápas v Plzni, nastoupíte?
Ještě se pravděpodobně řeší nějaké papíry s Ruskem, takže v tuto chvíli je to především na vedení. Čekám, co mi zavolají, ale nevím, do jaké míry je potřeba spěchat. Chtěl bych samozřejmě naskočit co nejdřív, ale taky jsem teprve v neděli přiletěl a moc jsem toho nenaspal.
Vaše cesta do Pardubic byla skutečně rychlá. Jak se to celé seběhlo?
Ve čtvrtek jsme ještě hráli v New Jersey a v pátek se začal řešit můj odchod. Manažer Philadelphie se mnou chtěl nejdřív mluvit, takže jsem za ním v sobotu před tréninkem zašel, všechno jsme si vyříkali a nakonec mě pustil. Zařídil jsem si nějaké osobní věci a pak už jen hledal letenky. Nejlépe vycházel odlet v sobotu večer, proto jsem tady tak rychle. V neděli už byly dlouhé přestupy.
Česká záplata v týmu zrzků. Sedlák dumá, zda v NHL zůstávat |
Jaké bylo vlastně už druhé přivítání v kabině?
Bylo to pro všechny trochu zvláštní. Chci se hlavně se všemi rychle seznámit a skočit do hry.
V létě jste dostal dres s číslem 22, které teď ale nosí Roman Will. Ten už se jednou svého čísla vzdal kvůli Milanu Kloučkovi, jak to bude probíhat tentokrát?
Hned se mě ptal, jestli mi nemá 22 vrátit, ale byli jsme takhle domluvení už od začátku, takže jsem to odmítl. Navíc jsem měl v kariéře na dresu už tolik čísel, že na tom nijak nebazíruju. Je mi jedno, s čím nastoupím, vlastně to ještě ani nevím.
Dotkli jsme se Ruska. Ještě pořád jste tak trochu hráčem Čeljabinsku, nejen vaše smlouva je pouze pozastavená.
Je to určitá nejistota a i tohle byl důvod, proč jsem se chtěl vrátit. Nevím, co bude za rok. Musím to začít řešit co nejdřív, po Novém roce na to určitě přijde řada.
