To jste měli docela štěstí.
Ale jinak, když jsem třeba tady trénoval ČLTK, pravidelně jsme na Štědrý den večer vyráželi do Švýcarska. Asi pět let po sobě.
Co vám o Vánocích nesmí chybět?
Pohoda. Snažím se být pohromadě s nejbližší rodinou. Stromek, cukroví, salát, ryba. I když v Americe jsme přešli na mořskou. Proč by si ji člověk nedal, když se tam loví.
Jaké byly Vánoce na Floridě?
Žena si to nikdy nedokázala představit. Vždycky jsme měli štěstí, že bylo minimálně pětadvacet stupňů. Atmosféra nebyla taková, ale v obchodních domech ji dokážou připravit. Záleží, jak si to člověk udělá doma. Stromek u nás vždycky byl týden dopředu.
Tak dlouho?
To jsme si nechali až doteď. Je to porušení tradic, děti to zpočátku moc nechtěly. Ale zjistili jsme, že to má spoustu výhod. Všechno je víc v klidu, člověk si to užije.
Naopak v Calgary musely být zasněžené Vánoce krásné.
Na to moc vzpomínáme, to byl pravý opak Floridy. Zima, až minus třicet stupňů, sníh. To milujeme. Dětem jsem na zahradě dělal kluziště. Tam byla zima fantastická. Calgary bylo pro rodinu vynikající město. Mohli jsme dělat všechny možné sporty. Běžky, sjezdovky, olympijský park byl hned vedle. A tam jsme taky měli na Vánoce kapra.
Vážně?
Byla tam německá prodejna, kde jsme kapra tvrdošíjně vyžadovali. Hlavně kvůli dětem. Když jsme byli na Floridě, byla škoda jíst kapra, když můžete mít rybu čerstvě vytaženou z moře. Ale Calgary je vnitrozemské město.
Kapra v Americe, to vám asi jen tak neprošlo.
Když jsme to řekli ostatním, považovali nás za strašné barbary. Mysleli si, že jíme nějaké krysy. Tu bahenní rybu! Pamatuju si, že jsme před Vánocemi jeli snad v Chicagu okolo díry vyrejpané pro mrakodrap. A ta byla zaházená haraburdím, cihlami, blátem a v tom byla voda. Říkali mi: Tady si vylovíš tu svoji vánoční rybu, odsud si přivezeš kapra, jo?
A naopak, dáte si v Česku někdy na Vánoce mořskou rybu?
Občas, třeba lososa.
I když máte volno, raději jdete sportovat než si lehnout. Ale natáhnete se aspoň o svátcích na gauč a koukáte na pohádky?
Rád se podívám. Ale taky si rádi zasportujeme. Na Floridě to bylo vynikající. Tady 25. prosince objíždíme známé a rodiče, tam jsme šli celá rodina hrát golf. Byli jsme na hřišti sami, protože pro Američany je to den D. Pokud jsem nějaký den doma, snažím se děti vytáhnout, honit je po ledě, po běžkách.
Chodíte bruslit na rybník?
To je největší pohoda, co může být.
A golf? To je vaše velká vášeň. Chodíte i v zimě?
Jsou tu golfy v halách. A pokud je stupeň nad nulou, jdu klidně ven. Zima mi nevadí, a naopak jsem tam sám. Tuhle jsem byl v Motole. Akorát jeden golfista odcházel a říká: To jsem rád, že tu nejsem sám. A já pak šel na hřiště, obešel devět jamek, dorazil do konce a přišel další golfista. Tak jsem mu řekl to samé.
Ke golfu jste zlákal celou rodinu. Jste soutěživí?
Já hrozně. Žena nechce, ale já vždycky vezmu třeba další děti v ulici a pak soutěžíme na hřišti. Vždycky jim dám fóra a hrajeme golf o kliky. Pořád se hecujeme.
A děláte kliky?
Taky. Jsou šťastní, když mě dostanou.
Co rodina říká tomu, že jste zase musel odjet?
Naštěstí až 26. prosince. Děti už začínají být samostatnější, navíc manželka pojede se mnou. I hráči si berou přítelkyně a manželky.
Český tým nevyhrál Spengler Cup už 22 let. Možná právě proto, že se hráčům v období mezi svátky nechce od rodin. Myslíte, že vám pozvání partnerek může pomoct?
Věříme, proto jsme to udělali. Vycházím z toho, že když hráč má hrát dobře, musí mít pohodu. Nesmí být ukolíbaný, ale musí mít aspoň přibližné podmínky, jako během každodenního režimu. Když hrajeme ligový zápas, kluci jedou domů a taky musí být schopní se připravit večer na zápasy. Proč to dělat na těchto výletech jinak, když je možnost.
Říkáte výlet, ale vám na Spengler Cupu dost záleží, ne?
To není správný výraz. Kdybychom jeli na výlet, tak bychom asi nečekali žádný výsledek. Není tam čas na lyžování, spíš počítáme, že se kluci projdou, užijou si zdravého vzduchu. Beru to i perspektivně. Týden v Davosu nám může pomoct do další sezony, do play-off. Na této úrovni je to srovnatelné se zápasy Euro Hockey Tour. Týmy jsou tam velice silné a navíc, nevím proč, strašně namotivované. Připadá mi, že tam všichni hrají o angažmá.
Nebojíte se čtyř zápasů ve čtyřech dnech?
Trochu nás to zaskočilo, ale už jsme s tím nemohli nic dělat. Snažili jsme se tomu trochu vyhnout tím, že budeme mít víc hráčů a že jedna pětka bude vždycky sedět, což taky není ideální. Ale musíme to zvládnout, zase to bude zkušenost.
Vzali jste tři posily ze Švýcarska. Gólmana Aebischera, který v NHL chytá v Coloradu, a pak dva málo známé útočníky Bärtschiho a Wichsera. Proč zrovna je?
Kontaktovali jsme víc hráčů, taky Kanaďany. Hlavně jsme potřebovali mít pocit, že ti hráči sami chtějí něco ukázat. A to tihle garantují. Věříme, že zapadnou do našeho mužstva. Proto jsme taky nechtěli nějakou superhvězdu, která by tam trčela.
Ještě další věc by vás mohla zbrzdit: týmu se teď příliš nevedlo.
Teď jsme prohazardovali zbytečně hodně bodů, ale taková sezona je. Udělali jsme šňůru patnácti zápasů bez porážky, ale v těch taky byly tři zápasy za sebou, které jsme vyhráli se štěstím. Nikdo nemrknul okem, protože to bylo samozřejmé. Ale musím přiznat, že mužstvo teď nemá takovou lehkost jako v říjnu nebo listopadu. Odrazil se na něm Davos, hráči směřují myšlenkami k turnaji. A taky se řešilo, jestli se bude hrát NHL, nebo ne. Pro hráče je to obrovský zlom a netýká se to jen těch z NHL.
Váš tip, jak jednání dopadnou?
Vždycky jsem tipoval, že NHL začne. Když jsem byl v Calgary, právě jsme se balili, že na Vánoce pojedeme domů. Nakonec jsme je tam strávili z donucení, protože to vypadalo, že se dohodnou. V lednu se to rozjelo. Ale tu sezonu už to nebylo ono. Všichni přišli o peníze, diváci byli trochu naštvaní na vlastníky i hráče. Teď má být další jednání. Těžko odhadovat. Ale je nejvyšší čas.
Vraťme se ještě k Vánocům. Jaké dáváte dárky?
Praktické jako boty a ponožky se musí dávat. Pak je samozřejmě sportovní náčiní. Nebo mobil. Člověk to nechce dát, ale nakonec zjistí, že dcera je jediná ve třídě, která ho nemá. A pak jede sem na stadion a sedne do tramvaje na druhou stranu. To pak člověk uzná, že ten mobil by byl dobrej, když jezdím hodinu a půl po Praze a hledám ji po všech zastávkách. Nakonec přijela.
Hodně se zapojujete do charitativních akcí. Před časem jste o Velikonocích měli doma děti z dětského domova. Co teď, o Vánocích?
Nechtěl bych o tom mluvit... Ale když tak naléháte. Máme doma jednoho kluka. Je u nás od května, dokud nedokončí školu, asi dva a půl roku. Bude na Vánoce poprvé mimo děcák.
Zdráhal jste se o tom mluvit. Proč?
Protože nechci, aby to vypadalo, že to děláme proto, abychom se tím mohli chlubit. Myslím, že tím by se neměl nikdo chlubit, že by to každý měl dělat jako samozřejmou věc. Tím, že my se máme slušně, nabídnout tu možnost i ostatním. Aby se měli líp, zažili teplo domova, pohodu.
Vánoce jsou za námi, ale blíží se Silvestr. Máte už naplánovanou oslavu konce roku na den vašeho návratu z Davosu?
Ten den nám jako rodině nic neříká ani se na něj nechystáme. Zaprvé: hodně často jsem byl pryč. Zadruhé: vůbec nevíme, co s tím máme dělat. Máme psy, kteří šílí, dceři to taky strašně vadí, takže všem zacpáváme uši. Je to pro nás jeden z nejhorších dnů v roce. Jak si Vánoce umíme užít, tohle je pro nás úplně obyčejný den. Jen párkrát jsme na Floridě šli na nějaký koncert, pamatuju si, že tam byli Bee Gees nebo Rolling Stones. To bylo vysvobození, aspoň jsme měli na půlnoc program.
