„Měl jsem obrovskou energii a chuť pokračovat. Tvoří se tady nový tým, daří se nám postupně budovat jádro z plzeňských kluků, odchovanců. Ale respektuji, jak se vedení rozhodlo. Stoprocentně odcházím nerad, ale určitě ne ve zlém. Prožil jsem tady skvělých a nezapomenutelných devět let,“ říká devětatřicetiletý Čihák.
Nejmladší extraligový kouč se loučí s bilancí tří bronzových medailí, semifinále Ligy mistrů, s týmem hrál pravidelně v horních patrech tabulky. I v této sezoně měla Škoda povedenou základní část, s 91 body skončila pátá. Jenže hned v předkole nečekaně vypadla s Olomoucí a sezona brzy skončila. A tenhle výbuch znamenal konec pro Čiháka i jeho asistenta Jiřího Hanzlíka.
Hokejová Plzeň hledá nové trenéry, Čihák s Hanzlíkem smlouvu nedostanou |
Co ve vás po těch devíti letech v Plzni zůstává?
Přišel jsem před sezonou, ve které Plzeň vyhrála historický titul. Já byl u mladšího dorostu, stejný rok jsme získali stříbro. A byli u toho kluci, které jsem postupně táhl až do áčka. Petr Kodýtek, Matyáš Kantner, Lukáš Kaňák, Filip Suchý, Tomáš Vracovský... Ty dva roky u mládeže byly skvělé. A moc mi pomohl kolega Vláďa Vimr, srdcař a Plzeňák, to stříbro je i jeho zásluha.
Bylo vám teprve třiatřicet, když přišla od Martina Straky nabídka, abyste se posunul k A-týmu Škody. Rovnýma nohama jste skočil do extraligy.
Té nabídky jsem si moc strašně moc vážil. K týmu jsem přišel v listopadu, kdy odvolali Milana Razýma. Tým jsme převzali s Michalem Strakou, nakonec jsme v předkole vyhulili s Mladou Boleslaví. Ale další sezona už byla úspěšná, semifinále se Spartou a bronzové medaile.
Ladislav Čihák burcuje plzeňské hokejisty.
Jenže pak přišel znovu špatný podzim.´
A s Michalem nás odvolali. Jenže pak to vzalo obrat, já byl za dvě hodiny zase vzatý zpátky. A na lavičku se hlavně postavili Martin Straka s Tomášem Vlasákem.
Bylo těžké si u nich prosazovat svoje názory?
Jsou to obrovské persony, legendy. Mám k nim úctu a měl jsem v nich těžkou oponenturu. Ale zároveň férový přístup. Nikdy jsem nepocítil, že by se nade mnou povyšovali. V Plzni to vždycky byla týmová práce. Dopracovali jsme se k závěru, který fungoval. A bylo jedno, z jaké hlavy přišel, jestli z Martinovy, Tomášovy, Špágrovy (Špačkovy), nebo později od Jirky Hanzlíka. S ním jsme si neskutečně sedli a byl bych rád, kdybychom se ještě někdy na lavičce zase sešli. A nechci zapomenout ani na Michala Straku, je to vynikající trenér. Pro mě to byla obrovská škola, že jsem v takových osobnostech měl oponenturu. Myslím, že z toho budu dál těžit. Jsem rád, že jsem u toho mohl být. Plzeň není movitý klub, má to postavené na pár lidech, zapracovává hodně mladých hráčů. A přesto je úspěšná, co by za to daly jiné organizace.
Ještě ve vás hlodá předloňské semifinále s Třincem? Vedli jste 2:0 na zápasy, finále bylo hodně blízko...
Nemusíme být slušní, že? Dodnes mě to se... Byli jsme blízko, strašně mě to mrzí. Cítili jsme, že kdybychom přes Třinec dokázali přelézt, mančaft byl tak nastartovaný, že bychom pro Plzeň to zlato udělali. Byla to skvělá série, ale pořád mě to bolí.
Frodl: Je čas jít dál, ale jednou se chci do Plzně vrátit |
Emoce dáváte najevo. Nedávno se o vás v rozhovoru zmínil i útočník Vojtěch Němec. Že umíte být v kabině hodně hlasitý, někdy až příliš. Sedí to?Respektuji, že hráč něco řekne přes media. Nicméně za sebe říkám, že co je v kabině, to tam má také zůstat. Od Vojty mě to zamrzelo. Nikdy jsem hráče nepropíral přes media. Když jsem si s nimi chtěl něco vyříkat, tak v šatně nebo u sebe v kanceláři. A zrovna vůči Vojtovi mám hodně čisté svědomí. Kolikrát měl problém a já mu vyšel vždycky vstříc.
Rozumím. Možná chtěl jen říct, že na hráče umíte zakřičet.
Když hráč nedělá, co má a vidím, že do toho nedává sto procent, naštve mě to a dám to najevo. Umím být hlasitý. Ale také dobře poznám, když hráč dělá maximum, ale stejně se mu nedaří. To se prostě stává a tohle nikomu nevyčítám. Je to asi důslednost, kterou v sobě mám a kterou vyžaduji. A ano, jsem emoční člověk. Neumím na lavičce jen stát, to nejde.
Trénoval jste Milana Gulaše, tři roky nejlepšího hráče extraligy, jednu z největších hvězd soutěže. Bylo někdy složité s ním vyjít?
Milan se trénuje dobře. Nikdy jsem s ním žádný problém neměl, respektovali jsme se navzájem. Samozřejmě, i on toho měl někdy nad hlavu, ale to jsou věci, které zůstanou v kabině. Milan je především kluk, který chce vyhrávat. A chce jít ostatním příkladem, na ledě i na tréninku. Vždy šel do zápasu s tím, že ho chce za každou cenu vyhrát. To je věc, která v českém hokeji trošičku chybí. Ta touha, sebedůvěra, sebeobětování se. Pracovat na maximum a když se něco nepodaří, dát do toho ještě víc. Guli to v sobě má.
Nabídl vám teď Martin Straka, abyste se v Plzni vrátil k mládeži?
To vůbec nepadlo. Kdyby to místo bylo a bylo by mi nabídnuto, určitě bych o tom uvažoval. Ale teď je situace, kdy jsou trenéři u mládeže podepsaní. A nedělá se, abych někoho vyhazoval, to je nefér. Domluvili jsme se tak, že končím.¨
Frodl odejde. A Gulaš? Je to otevřené, říká plzeňský šéf Straka |
Teď si od hokeje chvíli odpočinete?
Já nejsem unavený! Mám obrovskou energii pokračovat. Těšil jsem se, že to bude v Plzni, to nevyšlo. Ale nechci žádný oraz, jdu dál. Mám své cíle, asi je to i ambicióznost. Pokud to půjde a hokejové prostředí mi to umožní, chtěl bych v trenéřině pokračovat.
A rýsuje se něco?
Jeden telefonát jsem už měl. Tento týden o té nabídce budu jednat. Pokud se domluvíme, strašně se na tu práci těším. Jsou tam lidi, se kterými se znám. A mají o mě zájem, toho si nesmírně vážím.
Je to nabídka z extraligy?
Ano, je z extraligy.
Co kdyby vás oslovil i Filip Pešán, šéftrenér Českého hokeje, se kterým jste studoval a dobře se znáte, a nabídl vám práci u některého mládežnického výběru. Bral byste to?
Víte, já měl těch devět let klapky jen na Plzeň. Mám to tak, že kde jsem, tam se snažím odvést maximum, na nic jiného nemyslím. Ale kdyby taková nabídka přišla, stoprocentně bych o ní přemýšlel. Lákalo by mě to. Reprezentace, na jakékoliv věkové úrovni, je zase jiná práce, obrovská zkušenost, velké zápasy. Byla by to pro mě čest.
V době, kdy jste šel ze Sparty do Plzně, vás právě Filip Pešán lákal i do Liberce. Proč jste mu dal košem?
Je pravda, že jsme také jednali, vážím si toho. Ale Plzeň byla první, já jí už něco slíbil a jednoduše jsem to dodržel. Bylo z toho krásných devět let, kéž by se mi něco takového ještě povedlo. Nechci pendlovat, mám rád koncepční práci. Líbí se mi fotbalové velkokluby, kde manažeři pracují třeba dvacet let a furt to funguje. K tomu vzhlížím.
Zmínil jste hráče, které jste v Plzni vychovával od dorostu. Jaké s nimi bylo loučení?
Emotivní, až slzavé. Pořád jsem toho plný. Jsem strašně rád, kam se ti kluci posunuli. Mají výborný charakter, jsou správně vychovaní, dobře vedení od rodičů. I díky tomu to dotáhli až do extraligy a teď v týmu přebírají důležitější role. Pro mě je to skvělý pocit, že jsou to poctiví kluci a společně jsme je nastartovali. Nejen já, i další trenéři, kteří je vedli. Přesně to jsem si přál, vybudovat tady nové jádro z plzeňských kluků a to se daří. Jsou připravení do hokeje i do života. Nechci být samolibý, ale myslím, že jsme s nimi tu práci odvedli dobře.
Jak změnili oni vás?
V tom, jak k nimi přistupuji. Z dětí, kterým kontroluji žákovské knížky, jsou dospělí chlapi, kteří za chvilku budou zakládat rodiny. I oni mě posunuli. V myšlení, jednání. Kdybych se teď vrátil k mládeži, asi budu mít trošku větší nadhled a zkušenosti. Ale pedant bych byl dál, v důslednosti nikdy neslevím.
