S týmem tráví veškerý čas. Hráči se při tréninku prohání po kluzišti, on se potí v posilovně. "Jinak se toho moc dělat nedá, hrozně mi to mrzí," zoufá dvaadvacetiletý forvard. Snaží se alespoň kamarády povzbuzovat a burcovat, toužený primát je na dosah. "Hodně je hecuju. Na nějaké rady to není, jsou to tak zkušení hráči, že sami moc dobře vědí, co dělat," chválí kádr.
Všichni si ve Spartě uvědomují, že není čas na předčasnou euforii. "Zatím vedeme 2:0, nic to ještě neznamená. Každý zůstává na zemi." Večerní duel podle něj rozhodne první gól. "Ten bude ohromně důležitý, hodně prozradí," věští smolař vyřazovací části, "oba týmy se již nemají čím překvapit. Znají se tak dokonale, že nemohou vytasit nic ze zálohy." Přesto se na chvíli zamyslí a vyhrkne. "My do toho dáme víc vůle a srdce," odhalí Kratěna možná rozhodující zbraň. Pak se smutně podívá na levou ruku, poplácá sádru. "Jo, jo, co se dá dělat...," sklesle prohodí a zamíří domů.
