„Těším se. Dal jsem si zbytečně jednu letní přípravu navíc kvůli vlastní hlouposti,“ říká Marušák.
Co se vám vlastně stalo?
Byla to banalita, moje blbost. Víc bych to nerozebíral.
Byl návrat jen čistě na vás, na vašich pocitech?
To nikdy ani jinak být nemůže. Jenom zraněný hráč do sebe vidí nejlépe a umí objektivně zhodnotit, jestli je týmu schopný pomoct. Trenér na mě netlačil, nechal to na mně.
Po tréninku jste zůstal dvacet minut na ledě. Je to váš obvyklý přídavek?
Teď, když cítím, že ruka je silnější, se snažím dohnat manko.
Je velké?
Kondičně jsem si toho odšlapal jednou tolik co obvykle. Tím myslím na suchu. Do toho jsem chodil každý den na led. Ale herní praxe se nedá natrénovat a tam je manko dvouměsíční.
Podle razance střel se zdálo, že ránu v ruce pořád máte.
Zkouším ji zatěžovat postupně, posouvám limity. Doufám, že bude držet.
Trenér Vlach říkal, že ho překvapilo, že budete až tak moc chybět.
Neviděl bych to tak, že když přijde Marušák, že všechno bude jinak. Jsem jenom jeden kamínek v mozaice. Pokud zapadnu a pomůžu týmu se posunout pozitivním směrem, tak budu rád.
Co jste říkal na projev týmu?
Bylo to upracované, upachtěné. Na začátku jsme jednoznačně podceňovali jednoduchá řešení, ke konci už to bylo i psychickou dekou. Na druhou stranu si myslím, že jen málokdo čekal, že začátek bude ideální. Adaptace vzhledem k velké obměně kádru je nutná. Chce to čas. První čtvrtina podle toho vypadala. Věřím, že zlepšený výkon z Plzně – co se týče tempa, hry dozadu, obětavosti – je něco, od čeho se můžeme odrazit do dalších zápasů.
Petr Holík prohlásil, že tým nemá po odchodu kapitána Čajánka kdo seřvat. Zkusíte to vy?
Svojí náturou nejsem žádný křikloun. Každý má svoji cestu, jak se snaží ovlivnit svoje okolí.
Máte co říct mladým? Po tréninku zamířila většina z nich do šatny, zatímco veteráni jako vy, Veselý nebo Žižka si přidávali.
To není berná mince. Je to předzápasový trénink, každý si dolaďuje, co potřebuje. Navíc nás trenér spíše vyháněl z ledu, takže mladí asi z respektu k němu hned odešli. Ale samozřejmě komunikace je potřeba, a když něco mám, jdu a popovídám si s kýmkoliv. To je základ všeho.
Zlín zatím všech osm bodů získal na cizích kluzištích. Proč to doma drhne?
Možná jsme venku o něco více zodpovědnější. Doma jsme góly kolikrát dostali z přehnané snahy to urvat. Tím tuplem, že je to doma. V těch momentech to bylo kontraproduktivní. Když jsme to potřebovali uvolnit a zastabilizovat, tak jsme v dalších střídáních inkasovali góly, které byly v konečném součtu rozhodující. Možná to chce jen více klidu v důležitých momentech.
Hrajete teď čtyřikrát po sobě doma. Není to ošidné?
Tohle moc neřeším. Za ty roky je to mimo moji rozlišovací schopnost. Akorát si hlídám zápas a teoreticky je mi jedno, jestli je to doma, nebo venku. Jen si uzpůsobím denní režim. Vzhledem k nepříznivé sérii bychom potřebovali bodovat, navíc s Kometou, kdy by se mohli chytnout i lidi. Nula je hrozivá.
Mezera mezi vámi a desítkou se rozevírá. Znervózňuje vás to?
Tabulku docela ignoruju. Záleží mi, jak si v daném zápase vedeme my, na co můžeme navazovat. Pokud budeme úspěšní, body začnou naskakovat a tabulka může být za pět kol úplně jiná.
