Třiadvacetiletý bek krátce před koncem přestupního termínu odešel do Třince a v pátek by tak místo proti Liberci mohl vyjet proti Pardubicím. Jenomže Jank v sestavě Třince ještě nebude, důvodem je lehčí zranění ve spodní části těla.
„Není to nic vážného,“ řekl rodák z Milevska. Ve čtvrtek sice už znovu naskočil na led, ale netroufá si říct, zda stihne nedělní derby na ledě Vítkovic: „Rád bych, ale samozřejmě záleží na trenérech.“
Jak se vůbec zrodil váš odchod do Třince?
Je to něco fantastického. Většina kluků z extraligy by v takovém klubu, jako je Třinec, chtěla hrát, aspoň si to myslím. Během sezony už nějaká jednání probíhala s tím, že bych z Hradce odešel třeba na hostování do konce ledna, ale to padlo. Teď jsme se dohodli rovnou na přestupu.
Na jak dlouho máte smlouvu?
Zatím řešíme její podmínky na další sezony. Jednáme.
Co říkáte třinecké konkurenci?
Ta je obrovská, ale to je v každém extraligovém týmu. Byla i v Hradci. Nikde nebudete mít zaručeno, že budete hrát, o místo v sestavě se vždycky budete muset prát.
Proč jste odešel z Hradce Králové, který je na tom v této sezoně lépe než Třinec?
S lidmi to tam bylo v pořádku, ale od začátku sezony jsem neměl pevné místo v sestavě. Pendloval jsem mezi první ligou a Hradcem. Přitom jsem chtěl podepsat Hradec a hrát tam extraligu a ne jezdit někam jinam. To byl hlavní důvod, proč jsem uvažoval o odchodu.
Za Hradec Králové jste v této sezoně odehrál dvaadvacet utkání, za prvoligové Litoměřice šestnáct. To přejíždění vám vadilo?
Není to příjemné. Vytrpěl jsem si to už v nějakých devatenácti dvaceti letech. Minulou sezonu jsem vesměs celou odehrál v extralize za Hradec, to nebyl problém. Letos se to tak nějak semlelo, že už od třetího kola, co začala extraliga, jsem jezdil do Litoměřic. Mám ty nejvyšší ambice, chci se posouvat dál a dál a první liga už, myslím, pro mě není.
Můžete srovnat styl Hradce Králové a Třince?
Třinec hraje hodně kontaktní hokej, hráči jsou hodně pospolu, zdvojují i ztrojují osobní souboje, což jsme v Hradci hráli ze začátku sezony také, ale potom, když přišel nový trenér, se od toho upustilo. Třinecká hra je mnohem organizovanější než ta hradecká.
Třinec je stále považován především za útočně laděné mužstvo. Vyhovuje vám to?
Jsem spíše ten defenzivní bek, který to jistí hodně zezadu, moc se nepouštím do velkých akcí dopředu. Takže když budu mít v obraně nějakého parťáka, který bude chtít útočit, žádný problém nemám. Jsem spíše ten vzadu, co to hlídá.
Takových obránců v Třinci moc není, většina se ráda pouští dopředu.
To vím z předchozích zápasů, co jsme proti nim hráli. Nebojí se jít dopředu, vzít puk, zatáhnout ho do útočného pásma a chvilku tam hrát dole pod kruhama.
Jak byste se sám charakterizoval?
Jsem spíše obránce, který brání, dohrává souboje, snaží se chytit, zblokovat střelu protivníka a hrát jednoduše, dát puk prvnímu spoluhráči a nic nevymýšlet. To je taková ta moje hra.
V třineckém mužstvu prý znáte nejlépe brankáře Šimona Hrubce.
Známe se výborně. Zpočátku mi bude dělat takového tátu (smích). Potkali jsme se, když jsem přišel z Milevska do Českých Budějovic. Spolu jsme prolezli celou mládež, od sedmé třídy až po chlapy. Ai pak, když jsme nehráli extraligu, jsme jezdili společně hrát první ligu za Písek. Až na takové tři čtyři roky jsme v jednom týmu odmalička.
Lákal vás Šimon do Třince?
Hned jsem mu volal a zajímal se o to, jak to tam funguje. Samozřejmě vím, že co se týče zázemí, jsou tu nejlepší podmínky v extralize, ne-li v celé Evropě. Ptal jsme se ho na kluky v týmu, na trenéry. Dal mi ty nejlepší reference, a proto bylo moje rozhodování mnohem lehčí.
