Máte recept na hokejovou dlouhověkost?
Ani ne. Bruslení mám asi dáno od pánaboha. Samozřejmě si hlídám životosprávu. Jím jenom bílé maso, zeleninu, ovoce. Jinak nevím o žádném receptu.
Upravoval jste svou životosprávu během své kariéry?
Víc se hlídám. Když člověk víc posiluje, tak potřebuje víc jíst. Musím ale jíst takové jídlo, abych nebyl tlustý. Hlídám se, ale samozřejmě ne až tak moc, abych nejedl vůbec nic. Je to takové normální a zdravé hlídání sebe sama.
Vy jste vlastně během kariéry odboural i kouření.
Přesně tak. Už pátým rokem nekouřím a cítím se lépe. Musím však říct, že mi kouření při sportu nevadilo. Když jsem s tím skončil, tak mi to také nevadí.
Je znát váš věk třeba po zápase? Cítíte, že vám utkání sebralo více sil než dříve?
Možná jsem byl dřív víc unavený. Teď snad ani nejsem. Nějak to na sobě nepozoruji.
Pomohl k vaší dlouhé kariéře i desetiletý pobyt ve Finsku?
Asi ano. Tam se člověk naučil doopravdy trénovat a nedělat při tréninku zbytečné věci. Naučil jsem se o sebe starat tak, abych dlouho vydržel.
Změnilo Finsko i váš životní styl?
V zahraničí je člověk brán stále jako cizinec, i když je tam dlouho. Proto je stále se svou rodinou. Má to svou výhodu, protože se jí může alespoň více věnovat. Nemá tolik akcí, jako když je doma. Život není tak rozházený.
Dokázal jste si před deseti nebo patnácti lety představit, že na přelomu druhého a třetího tisíciletí budete stále ještě vyjíždět na led jako aktivní hráč?
Samozřejmě člověk si asi těžko dokáže představit, že by ve čtyřiceti ještě hrál. Když jsem byl ve Finsku, snažil jsem se každoročně zdravě soutěžit s mladými kluky a jsem rád, že jsem těch deset let v rychlé lize vydržel. Když jsem se vrátil do české ligy, která není pomalejší, ale je víc technická, usoudil jsem, že bych tady mohl ještě pár let hrát.
Změnil se během uplynulých let váš vztah k hokeji?
Víc si to beru, jsem svědomitější, víc mě to žere. Hlavně mě žere, když vidím možnosti kluků v současné době. Jsou mladí a přitom nešlapou tak, jak by měli. Když je člověk venku, tak si všeho váží víc, než když je tady. Snažím se jim pomoci, ale oni to chápou trošku jinak, než bych si představoval. Chci jim však svými zkušenostmi pomoci. Když to někdo vezme, tak jenom dobře. Každý je strůjcem svého štěstí.
Co pro vás hokej znamená?
Určitě pro mě znamená vše. Celý život jsem vlastně na zimním stadionu. Stále se dívám, přemýšlím a mluvím o hokeji. Musím určitě počítat s tím, že s hraním jednou skončím. U hokeje však třeba zůstanu jako trenér.
Objevily se už chvilky, kdy byste nejraději odložil hokejku a brusle do kouta?
Taková tendence je po nějakém neúspěchu. V hlavě se pak honí myšlenky typu, proč já se tady nervuji, když někteří na to kašlou nebo nám to nejde. To je však jenom okamžik po neúspěchu. Pak to přejde, začne nová sezona a člověk má v sobě znovu hnací motor, který ho žene dopředu.
Co pro vás bude signálem, abyste si řekl - končím?
Tato doba nastane tehdy, až nebudu prospěšný pro mužstvo. Když budu vidět, že už nestačím.
Dokážete si představit svůj život bez hokeje?
Myslím, že ano. Nebude to však takové, že bych skončil s hraním a hokej úplně opustil. Syn hraje, takže budu utkání stále navštěvovat. Myslím si, že když člověk přestane dělat to, co ho baví, tak si musí najít něco jiného. Něco, co ho bude znovu bavit a díky čemu by zapomněl na to, co dělal celou dobu předtím.
