Na Zimním stadionu Luďka Čajky se tehdy tísnilo přes osm tisíc diváků, kteří se těšili na zlínský postup přes Třinec. Jenže v sedmé minutě ztratili náladu. Hrazdira pustil gól ze středního pásma a domácí prohrávali 0:1.
"Vzápětí jsem slyšel ohlasy, že Hrazdira je díra," vzpomíná dnes už s úsměvem zlínský trenér. "Psychicky to bylo nesmírně náročné," přiznal.
Zbytek zápasu ale zvládl. Inkasoval už jen jednou od Sekeráše. Ale to bylo až po trefách Žižky, Veselého a Okála, kteří zajistili Zlínu výhru 3:2 a poslali ho do finále proti Vsetínu.
"Z nervozity jsem pustil gól, ale pak jsem si to v bráně užil," uvedl Hrazdira, který se do branky dostal díky střevní nemoci tehdejší jedničky Jaroslava Kameše. "Pak jsem ještě chytal první finále, ale v něm jsem dostal od Zábranského do kolena a už nemohl nastoupit."
Letošní předkolo s Třincem rovněž dospělo do rozhodujícího pátého zápasu. Dají se obě série srovnat? "Třinec byl vždycky silný a ambiciozní," upozornil Hrazdira. "Ale teď je ještě silnější než dřív. Letos se mu sice tolik nedařilo, ale je to mistr. Má kvalitní hráče, z každého jde strach."
Hrazdira proto bude znovu nervózní. Svým svěřencům ale věří. "Ať bude chytat Kuba nebo Luba, věřím, že potvrdí svou celosezonní výkonnost," nepochybuje trenér brankářů.
