Stobodová hranice zůstala také v této sezoně nedotčena, byť k ní tým měl velmi slušně nakročeno a nakonec ji nezdolal o nejmenší možný rozdíl. Chyběl mu k ní jediný bodík.
Přesto je konečný výsledek hokejistů hradeckého Mountfieldu v právě skončené základní části letošního ročníku extraligy zatím nejlepší, jakého od svého příchodu na východ Čech dosáhli.
A hlavně jim potvrdil, že jejich cíl obsahující boj o letošní titul, stojí na reálném základě. Za devět dnů, přesně 14. března, se za ním vydají prvním zápasem čtvrtfinálové série se soupeřem, který vzejde z předcházejícího předkola. Do té doby bude čas na přípravu na vyvrcholení sezony a také na to podívat se, co zajímavého přineslo pětiměsíční snažení týmu v základní části soutěže.
1. Útok na Prezidentský pohár
O tom, že se o něm nahlas mluvilo, už byla řeč. Dlouho to vypadalo, zvlášť po nevydařeném vstupu do extraligové sezony, že půjde jen o plané snění. Jenomže tým záhy ukázal, že velké plány mohou mít reálný základ a přes některé peripetie se v jednu chvíli ocitl této metě nadosah. Po prohrách v Plzni a v Třinci na konci ledna, po kterých do konce základní části chybělo už jen sedm zápasů, se naopak výrazně vzdálila. Výsledek, který mluví o konečné ztrátě osmi bodů za Plzní, tomu napovídá, ale kdyby nepřišly dvě prohry bezprostředně po olympijské pauze, činil by pouze dva bodíky. Na kdyby se nehraje, ale šance letos byla.
2. Nejlepší obrana
Jedna stovka zůstala těsně nepokořena, druhá těsně padla. O první, jež se týká bodového zisku, už byla řeč. Druhou je počet inkasovaných branek, který se zastavil na čísle 101. Dvojciferné by asi vypadalo lépe i proto, že by se skvělo u jediného týmu celé soutěže.
,Že zůstalo odepřeno, nijak ale Hradecké mrzet nemusí. I tak totiž právě malý počet inkasovaných gólů byl jedním ze základů jejich stříbrného úspěchu. Z velké části inovovaná obrana totiž velmi záhy ukázala svoji kvalitu. Když se k tomu přičte způsob hry, v němž i útočníci na obranu nekašlou, a výborní brankáři, je výsledek takový, jaký je. 101 inkasovaných gólů je zdaleka nejméně ze všech týmů, dává jako jedinému týmu průměr pod dva góly na zápas a byl základem úspěchů v řadě zápasů. Podle jednoduchého pravidla: Když dostanete málo gólů, stačí vám méně vstřelených na výhru.
3. Výborní brankáři
Patrik Rybár v akci
Ještě před několika týdny by tento titulek byl v jednotném čísle. Až do té doby se totiž v souvislosti s brankáři v Hradci mluvilo jen o Patriku Rybárovi. Dokud totiž na začátku sezony nechytal, Hradci se výsledkově zdaleka ne vše podařilo. Když na konci září začal, jako by se mávnutím kouzelného proutku vše změnilo. Rybár čaroval, překonával všechny statistiky a tým vítězil. Dostat za ním místo v brance a ještě zazářit, to byl tehdy nadlidský úkol. Jenomže náročný program spojený především se Spengler Cupem dal šanci i Jaroslavu Pavelkovi a ten postupně začal ukazovat, že hradecké brankoviště nemusí být jen o jednom jméně. A když se kolem olympijské pauzy dřívější super forma Rybárovi přece jen trochu ztratila, najednou tu byla náhrada, která trenérům může před play off motat hlavu. Ostatně pohled na statistiky je výmluvný. U obou jsou skvělé, u Pavelky ty základní o něco málo lepší: v průměru inkasovaných gólů na zápas o několik setinek (1,63 ku 1,67) ve prospěch Pavelky, u procenta úspěšných zásahů také (94,43 ku 93,45). Epizoda Jakuba Sedláčka v úvodu sezony, kdy tým hledal náhradu za zraněného Rybára, která ale zapadla do nepřesvědčivých výsledků týmů, zůstává prakticky zapomenuta.
4. Osoba kapitána
Už před loňskou sezonou hovořil kapitán Jaroslav Bednář o tom, že bude jeho poslední. Nebyla a zkušený matador se pustil krátce před svými jednačtyřicátými narozeninami do další.
Jaroslav Bednář
Zatím nelitují ani on, ani tým. Své vůdcovské schopnosti je stále schopen podpořit také kvalitními výkony, jeho invence v útoku je často k nenahrazení. Patrné to bylo například v některých fázích sezony, kdy chyběl, tehdy například vázlo jinak úspěšné proměňování přesilových her. Sám si také užil další díl slávy, když překonal metu tří stovek vstřelených branek. Pro něj téměř charakteristicky: v zápase, kdy zaznamenal hattrick. Výsledek? Znovu nejproduktivnější hráč týmu a jeden z nejlepších v tomto hodnocení v celé extralize.
5. Zvládnutý zápřah
Na začátku sezony Liga mistrů, poté zápřah spojený s účastí na Spenglerově poháru. Program Mountfieldu byl letos extrémně náročný, byla období, kdy řadu týdnů za sebou hráči pravidelně podstupovali tři zápasy za týden. Zda třeba právě tahle skutečnost stála za tím, že tým na Prezidentský pohár nedosáhl, je ryze spekulativní záležitost. Pravdou ale zůstává, že hlavně konec minulého roku a začátek letošního byly hodně hektické a před únorovou olympijskou přestávkou ji tým už toužebně vyhlížel. Když už jsme u těch přestávek, tak pro Mountfield moc dobrého nepřinášely, po jejich skončení se totiž hodně těžko rozjížděl. Pro příklad se nemusí chodit daleko, stačí se podívat, na první dvě utkání minulého týdne a prohry ve Vítkovicích a zvlášť s Jihlavou.
6. Vyrovnaný tým
Právě tenhle fakt by v následném play off, jež by mělo korunovat započaté dílo, mohl být hodně důležitý. Mountfield totiž dlouhodobě ukazoval, že je při současném složení kádru dát dohromady čtyři kvalitní řady. V obraně sedm jistot (Graňák, Vydarený, F. Pavlík, Pláněk, Zámorský, Gregorc, Cibulskis), v útoku pak kvalita, která se dostane i do čtvrtého útoku. Ostatně derby s Pardubicemi, kterým se Hradec v neděli se základní částí loučil. Při výhře 3:1 vstřelili oba poslední góly nejen zápasu, ale celé dlouhodobé části Vopelka a Zigo, v té době borci čtvrtého útoku. A to ještě čtyři elitní útočníci - Bednář, Džerinš a Dragoun - kvůli zranění chyběli.
7. Olympijská stopa
Teď nemáme na mysli tu, která se týkala už zmíněné přestávky, ale účasti hráčů na samotných hrách. Pět borců ve třech národních výběrech ukazuje, že se v jeho kádru sešli přední borci svých zemí, byť pochopitelně s přihlédnutím k tomu, že po dlouhé době na olympiádě chyběli hráči z NHL. Přitom pět hráčů nemuselo být konečné číslo, kdyby si místo mezi olympijskou elitou vybojovali i Lotyši, kterým se to minule podařilo, stoupl by počet hráčů Mountfieldu na hrách pravděpodobně na sedm, ke Koukalovi, Graňákovi, Cingelovi, Rybárovi a Gregorcovi by se totiž asi přidali Džerinš a Cibulskis. Škoda jen, že olympijské zastoupení nebylo zakončeno medailí, útočníkovi Petru Koukalovi k tomu zase tak moc při postupu Česka do semifinále nechybělo.
