V roli jednoho ze dvou hlavních trenérů společně s Tomášem Martincem, která sice zůstala, ale s tím, že ho na začátku minulého týdne vedení klubu posadilo na pozici trenéra, jenž tým koučuje v zápasech.
Zatím se to nedaří, Mountfield poslední čtyři extraligové zápasy prohrál, naposledy s Třincem po výkonu, který fanoušci nekvitovali právě s povděkem.
„Je to pro nás těžká situace, protože chceme samozřejmě vyhrávat a tohle je špatně,“ netají bývalý skvělý útočník, který se může chlubit úspěchy i ve své už nyní dlouhé trenérské kariéře.
Co vám zápas s Třincem ukázal?
Že to takhle nejde. Že musíme hrát se zabezpečenou obranou. A méně v obraně riskovat.
Říkáte to od začátku, proč to podle vás hráčům nejde naplnit?
To zatím nevím. Něco jsme si řekli o tom, jak budeme hrát, ale pořád to hrajeme jinak. Musíme lépe bránit. A nejen obránci, ale i útočníci, jejich podpora dozadu není v našem podání dobrá.
Co jim budete vytýkat po zápase s Třincem?
To není ani tak o vytýkání. Není to o tom, že by to nechtěli splnit, chtějí vše udělat co nejlépe, ale ono se nedaří. Takže nemáme klid v koncovce, což víme. A připadá mi, že hrajeme nezodpovědně, navíc máme zbytečné fauly, po nichž se dostaneme do čtyř.
A konkrétně ten Třinec?
Na začátku jsme měli tři šance my, ale gól jsme nedali. Soupeř se dostal do dvou tří a potrestal nás. Je to o gólech. Třinec pak čekal, čekal, nikam se nehnal a mně připadá, že my se stále někam ženeme, ale góly stejně nedáváme. Když je dáme, tak je to dobré, ale když je nedáme, tak přijde něco, co nás shodí.
S Třincem asi hlavně situace před třetím gólem, souhlasíte?
Ano. Že vyjedete s pukem k modré čáře se stane, ale pak musíte udělat něco, z čeho je nejmenší riziko, že vám soupeř ujede. Nemůžete přihrávat přes dva hráče, protože šance, že to někdo vyšťouchne, je veliká. A v takové chvíli se to nedá hrát ani padesát na padesát, to musí být z 90 procent jistota. Bez téhle zodpovědnosti to nepůjde, hokej je rychlý, všichni hrají se zabezpečenou obranou a takové chyby trestají.
Těžká situace pro tým i pro vás?
Samozřejmě a je na nás, jak si s tím poradíme. Musíme si říct, jak to bude a hráči to musejí dodržovat. Chyby jsou relativně stejné. Ujíždějí nám hráči, vyjíždějí ze soubojů, poslední hráč na puku jde do rizika. Trefíte někdy hokejku, hráče, chyby se stanou, to je hokej, přesto my riskujeme moc, nemáme zabezpečenou obranu.
Stále mluvíte o obraně, co útok? Hradec v poslední době moc produktivní není, minulý týden dal ve třech zápasech včetně toho v Lize mistrů vždy jen po gólu.
Přesto jsme jeden zápas vyhráli. Jak už jsem ale říkal, potřebujeme se zklidnit v koncovce. Dostaneme se do útoku, jedeme dva na gólmana, ale ani nevystřelíme na branku. To si sáhněme na srdce, takhle to nejde, musíme vystřelit. Jestli nastřelíme tyčku, nebo jestli to brankář zázračně chytí, to je věc jiná, my ale skončíme s pukem v rohu. To samé se nám stalo už na Spartě. Jeli jsme čtyři na dva a ani jsme nevystřelili.
Jak z toho ven, aby se znovu začalo dařit?
Musíme hrát jako tým, jako jeden chlap a to u nás není. U nás každý chce něco udělat a ono to většinou nevyjde. Ono to i tak bývá. Když se nedaří, tak něco trefíte, hokejku, botu, puk se odrazí k soupeři a ten vám ujede. Teď se ukáže, jaké to mužstvo je. Není umění vyhrávat, když to jde, ale umění je vyhrát, když se nedaří a když to nejde podle představ. Zlomit to a otočit půjde jedině, když to bude tým. Není to o tom, že by se hráči nesnažili, oni chtějí něco vylepšit, ale nevylepší, spíše to zkazíme. Když budeme pořád zkoušet a říkat si, že to vyjde, tak to vím jedno: Nevyjde to a bude to ještě horší.
