"Dost jsme se při tom nasmáli," řekl útočník Duda a vyprávěl nejen o nevšední stylizaci týmu pro play-off, ale i o sobě a o letošní sezoně, která má postupový cíl.
Užíval jste si focení?
Já už s ním nějaké zkušenosti z dřívějška mám. Něco proběhlo do Playboye a jiných časopisů. Když jsem byl mladší, novináři kolem mě brousili. Takže už mi to ani nepřijde. Mám rád srandu a tohle bylo vtipný. Byl jsem tam já, Skořápka (Skořepa) a Čert (Bombic).
Co vás tak rozesmálo?
Skořápkovi jsme říkali, že by měl takhle jeden večer přijet domů za manželkou. Teď přemýšlím, jestli on tak nebyl doma na Valentýna... Musím se ho optat (žertovně).
Hrál jste si jako dítě na piráty?
Člověče, ani ne. Ale válčil jsem hodně. Lítalo uhlí, kameny, bahno napíchnutý na klacku. Pouliční dětské války u nás v Chodově.
V příběhu vystupujete jako Dudlík. Je to vaše skutečná přezdívka?
Já jich mám víc, některé slušné, některé horší, některé i vulgární. Tady mi říkají Dudlíku, Dudáku.
Troufl byste si v tom pirátském kostýmu zahrát divadlo?
On snad byl od nějakých ochotníků, co hrají přes léto. Ale já a herec? Člověče, to nevím. Budu čekat, až mě někdo osloví. Zatím umím zahrát hokej. Trošku. Přijde na to, jestli zvládnu taky divadlo.
Pirát z Krušnohoří jste podle příběhu i vy. Žijete už v Praze, cítíte se přesto stále jako Krušnohorec?
Ve mně bude proudit pořád a stále chodovská krev. Na město, odkud pocházím, jsem hrdý. Chci dětem ukázat, že pokud něco budou dělat naplno, se zápalem a rodiče jim pomohou, můžou se i z takového města někam dopracovat. Vždyť v Chodově není hokejový tým ani zimák, půlka lidí tam neumí bruslit.
Rýpnou si soupeři během play-off do vašeho "pirátství"?
Budeme snadná kořist, jasně. Rejpnou si supi z podpalubí, až vylezou (smích). Hecování beru, když je trefné a účelné. Já taky miluju rejpat do druhých. Mám v kabině dva terče: pan Hašek a pan Mikšovic. To jsou moji oblíbení. Standik Mikšovic, jak je starší, už důchodce, to nemá rád. A pan Hašek zase dělá hlouposti na starý kolena. Co? No comment, to jsou interní věci.
A co uděláte, když vás bude některý z protihráčů urážet?
Já to vyřešil po svém. Prostě si s těmi hráči nepodávám ruku. Aby mi při tom někdo lámal prsty, smál se mi do očí, to nemám zapotřebí.
Vyjde vaše postupová plavba?
Nemá cenu předjímat. Musíme jít krůček po krůčku, soustředit se sami na sebe. Když budeme předvádět hru jako poslední kola, tak nás finále nemine. A pak by bylo pěkné vyzvat šampiony z Ústí.
Kdo spadne do baráže?
Ještě je 14 zápasů, v extralize se toho může stát hodně. Jen Brno to už mine, hraje z poslední čtyřky nejlíp. Z ostatních může dostat černého Petra kdekdo.
Vyhrál jste produktivitu 1. ligy se 60 body (23+37). Parádní sezona?
Vždycky je to určený tím, jaké máte spoluhráče. A já je měl vážně dobrý. Byl jsem zdravý a trenér mi dal prostor na ledě. Pokud dostanete takový čas a takovou důvěru jako já, v jakékoli evropské lize body uděláte. A já je uměl dělat už odmala. To nezapomenete.
Bude na vás teď v play-off o to větší tlak?
Já si ho nepřipouštím. Člověk si ho dělá sám na sebe podle toho, jak hraje. Čím hůř, tím je větší a větší. Čím líp, tím je to mnohem snazší. Moje práce je starat se o přísun gólů, přihrávek. Každý hokejista by měl vědět o své funkci na ledě.
Byl jste i nejtrestanějším hráčem soutěže. Souvisí to s tím, že vám vadilo, jak rozhodčí pískají?
Je tady trošku jiný měřítko než v extralize. Člověk se s tím musí popasovat. Když nasbíráte víc minut a dostanete se na špičku žebříčku, jste víc na očích. Pro mě je play-off vysvobození, už u mého jména nebude svítit 161 trestných minut, ale 0. Doufám, že si na mě rozhodčí zvykli a že i já na ně. Teď už bude každý faul rozhodovat, jde do tuhého. A já to vím.
