"Znám to ještě z doby, kdy jsem hrál. Když si mužstvo nevěří a třeba minutu před koncem vede o dva góly, bojí se, že to nezvládne. Teď je všude vidět větší pohoda." Snadněji se mu vedou tréninky, hráčům se lépe trénuje. "Když se nedaří a hráčům se něco řekne, jsou naštvaní. Teď to líp snáší."
Klidné spaní ovšem kouč nemá, byť se začalo blýskat na lepší časy. "Je málo dnů v týdnu, kdy dospím do půl sedmé. Většinou jsem vzhůru v půl páté, v pět." Když Slavia na začátku roku padla ve třech v soubojích v řadě, ztráta na místa play off se prohloubila. Z těch zápasů tým počítal se čtyřmi body, ale neměl ani jediný. "Co si budeme povídat, nervozita stoupala, bylo to nepříjemné. Jenže my ty zápasy odehráli výborně, jen v Plzni nám to nešlo."
Jen jeden gól navíc, jímž slávisté začali soupeře porážet, obrátil náladu v Edenu. Zvedla se. Ale v čem vězí zlomení série, byste těžko zjistili. "Prostě jen o gól vyhráváme. Klidně to mohlo být obráceně. Předtím jsme mohli tři zápasy vyhrát a ty čtyři vítězné zase prohrát. Rozhoduje každá střela, po níž se puk zatřepetá v síťce," tvrdí Růžička. Třeba s Vítkovicemi tým nastřelil pětkrát tyč, kdyby se jen jednou střela odrazila do brány, vyhrál by.
"Po porážce v Plzni si hráči uvědomili, že nejde hrát jen kombinačně, ale je třeba se o výsledek rvát. Třeba Čermák dostal pukem do hlavy, měl tam díru, ale po ošetření šel na led. Devadesát procent hráčů by se už nevrátilo," zdůrazňuje Růžička. I když se k play off přiblížili mílovými kroky, již na čtyři body, Slávisté vyhráno nemají. Zbývá dvanáct zápasů, tříbodový systém může tabulku obrátit naruby. "Kdo je v osmičce dnes, za týden tam být nemusí," ví Růžička.
