V úterý s americkou manželkou, dcerou a dvěma syny nastoupil do letadla a zamířil směrem přes Atlantik. Za oceánem, ve městě Albany vzdáleném zhruba dvě hodiny autem od osmimilionového New Yorku, začne novou životní kapitolu. Už v ní nebude místo pro roli aktivního hokejisty.
Odchovanec českobudějovického hokeje, obránce Jaroslav Modrý, ve 40 letech končí. Naposledy hrál dvě sezony za Plzeň. „Musím být soudný. Hokej miluju, už teď mi chybí, ale roky nezastavím. Je lepší odcházet v téhle situaci než ve chvíli, kdy se stanete nepotřebným a odstrkovaným. To bych si říkal - proč jsem to rval takhle dlouho,“ svěřil se Modrý.
V NHL odkroutil 13 sezon a vystřídal šest klubů. Zahrál si na mistrovství světa (2003) i v prestižním utkání All Star NHL. Titul má ale jediný – ve federálním ročníku 1991/92 vojančil v Trenčíně a ve finále pomohl pokořit právě Plzeň, kde se letos uzavřela jeho kariéra.
Nezviklali vás ani fanoušci při oficiálním loučení? Téměř dvě hodiny stáli frontu, aby získali váš podpis, mohli si potřást rukou.
Bylo to od nich moc fajn. Je to pro mě zadostiučinění za práci, kterou jsem tady odváděl. Když ti lidi přišli a ocenili to, bylo to promě strašně příjemné. Ale přišel správný čas na konec.
Rozhodoval jste se dlouho?
Sedli jsme si jako rodina a dohodli se, že takhle to bude nejlepší. Odejít ve chvíli, kdy má člověk ještě hodnotu, respekt. A kdy je ještě trochu zdravý, i když tělo je docela zhuntované. Pro nás jako celou rodinu je to správné rozhodnutí. Uvidíme, co přinese čas.
Plzeňský šéf Martin Straka přesto neztrácel víru a prý vás neustále zkoušel zlomit.
Martin a celá Plzeň byli fantastičtí. Přišli s takovými nabídkami, že mohu jen smeknout klobouk dolů. Bylo vidět, že o mě měli velký zájem, a moc si toho vážím. Martinovi jsem řekl, že jsem tady odvedl nejvíc, co umím. Nechal jsem na ledě všechno a nechal v Plzni i srdce. Jsem moc vděčný, s jakým odhodláním se mě snažili udržet. Ale zároveň mi rozumí.
Jaké vzpomínky si odvezete za ty dvě sezony v Plzni?
Hezkých momentů bylo moc. Být s klukama v kabině, to jsem si užíval nejvíc. Ta parta, vedení, společně to fungovalo. Tyhle pocity jsou nejsilnější. Sport je krásná práce a já měl to štěstí, že jsem jí mohl dělat dlouho na takové úrovni. Špatných věcí v Plzni bylo málo. Jen ta dvě vyřazení v play-off. Ta mě hodně mrzela a těžce jsem to snášel, hlavně letos s Litvínovem. Ale člověk se s tím musí umět vyrovnat. Život jde nahoru a dolů a musíte být pořád pokorní a slušní.
Je s hokejem konec nadobro?
Ne docela. Chodím si zahrát s veterány, hokej pořád miluju. Ale je čas dělat něco jiného. Musím nastartovat jinou kariéru. Zapustit kořeny a najít jinou budoucnost než jako aktivní hráč.
Bude to alespoň budoucnost v hokejovém světě?
Uvidím. Mám nějaké nabídky z Ameriky, ale zatím nic konkrétního. Musím počkat, až se tam přesuneme, a zkontaktuju lidi. Vyberu si to, co bude nejlepší pro mě a pro moji rodinu. Chci trávit čas se svými dětmi, nebudu sedět někde v letadle a na stadionech celé dny. Jsem součást jejich života, doteď jsem toho hodně zameškal a jsem si toho vědom. Moc se těším, až s dětmi budu trávit více času.
Jak to má vlastně rodina. Všichni se těší do Ameriky?
Je to půl na půl. Dcera by tady ráda zůstala, líbí se jí v Čechách moc. Navíc má trošku problémy seznamovat se s novým prostředím, hledat nové kamarádky. Kluci se těší a žena taky. Bude mezi svými.
V Albany, kam se mimo jiné vrací farma New Jersey a kde jste před lety hrával AHL?
Ano, odsud žena pochází, má tam svou rodinu. Chce jí už být blíž.
Uplynulý rok působil v Plzni i váš švagr John Slaney. Končí úspěšnou kariéru také on?
Nechci mluvit za něj. Ale zatím to tak vypadá. Byl z té sezony rozmrzelý. Měl hodně zranění, dvě vážná a stálo ho hodně úsilí dostat se zpátky na nějakou úroveň. Přitom začal výborně, hrál skvěle, než přišla zranění. Není rozhodnutý napevno, ale už má nabídky na trénování.
Nebude v Plzni mladým chybět vaše pevná ruka?
To ukáže čas. Ale tady jsou výborní mladí kluci. Já měl po boku Kubu Jeřábka a bylo fajn s ním pracovat. Je to chytrý kluk, poslouchá, učí se a posunuje se dál. I Michal Straka, který teď přišel jako další asistent, těm mladým hodně dá. Myslím, že se v Plzni tvoří silný tým, který bude zase hrát nahoře.
Ještě jednou to zkusím. Prý vám Martin Straka řekl, že pokud rozhodnutí během sezony změníte, máte dveře vždy otevřené...
(pousměje se) Uvidíme.
Jaké vlastně bylo s ním hrát?
Martin je speciální hokejista. Může hrát kdekoliv. Když ho dáte do obrany, i kdyby neuměl bruslit pozadu, tak to odehraje. Umí číst hru, má cit. Bojovník s velkým srdcem a jeden z nejlepších hokejistů, s nimiž jsem hrál. Dokáže strhnout kluky kolem sebe, to je fantastické. S ním a s Tomášem Vlásákem, který je úžasný hráč a má obrovské srdce jako Martin, jsme si okamžitě sedli. Hokejově i lidsky.
Je něco, čeho v kariéře litujete?
Pár věcí se nepovedlo, ale ta rozhodnutí nešla změnit. Dělal jsem to, co jsem cítil. Nic jsem v hokeji neošidil a ten sport mě odměnil tím, co jsem odehrál. Nic bych neměnil. Bylo to fajn, moc krásné. Že jsem toho nevyhrál víc, to je život. Ale nemám se za co stydět.
