Chtěli se poučit z přísného metru rozhodčích a nebýt tak často na trestné lavici jako v Mladé Boleslavi, kam olomoučtí hokejisté zamířili třináctkrát, dostali čtyři góly v oslabení a padli 2:4. V domácím zápase s Plzní se jim to však moc nepodařilo. Deset vyloučení je pořád obrovské číslo. A když se přidali se stejnou porcí trestů i Indiáni, rozkouskované utkání chvílemi působilo až komicky: protihráči se po sobě navzájem dívali, neboť nevěděli, kdo vlastně fauloval.
Brankáři pro jistotu zůstali v kleci. Když sudí vyloučili hostujícího drsňáka Hollwega, fanoušci kohoutů s tím hlasitě nesouhlasili. A skandovali: My chceme hokej! „Ve své podstatě mají pravdu. Najednou lítáme od extrému do extrému,“ kroutil hlavou po porážce 3:4 v prodloužení trenér nováčka Petr Fiala.
Jak se hraje v takovém počtu vyloučených druhý zápas v řadě?
Hráče jsme upozornili na to, že hokejkama tam nemůžou chodit a musí hýbat nohama. Musím dát za příklad Honzu Knotka, který dohrál čistě Jeřábka a na mantinelu dalšího hráče (Hollwega – pozn. red.) také čistě a ven nešel. Asi budou mít výhodu bruslivé typy. Ti míň brusliví s tím budou mít velké problémy. Změní se skladba tréninku, místo pět na pět a založení útoku budeme trénovat ten samý čas přesilové hry a ne jen pět na čtyři jako doteď. Pět na tři jsme do minulého zápasu v Boleslavi měli třikrát za dvaadvacet kol a najednou se to objevilo třikrát za zápas. Budeme muset věnovat čas přesilovce a hrát ji na více pětek.
Nemůže příliš vyloučení a rozkouskovaná hra hokeji spíše uškodit?
Stejný výklad pravidel byl před začátkem sezony, tak ať se to píská, vždyť je to v pořádku. Říkalo se, že se bude pískat objetí zezadu, najednou se to přestalo pískat. To přece není nic nového, pravidla jsou pořád stejná. Nevidím důvod, proč najednou teď se začalo pískat něco. Vážně jsem nevěděl, proč je Hollweg vyloučený. Šel ven, pro nás dobře, ale nepochopil jsem to, neviděl jsem faul.
Diváci také a soupeře se zastali.
Neviděl jsem ani faul u Škůrka, první naše vyloučení. My trenéři si na to také musíme zvyknout. Ptal jsem se rozhodčího, co tam bylo, a řekl, že tam byl šroubovák, přitom měl hokejku na ledě. Šroubovák je, že máte hokejku ve vzduchu a jdete s ní do podpaždí. Všichni si na to musí zvyknout. Je pravda, že to možná otráví diváky. Bojím se, aby lidi nepřestali chodit. Hokej se rozkouskuje, hra není plynulá. Teď jsme hráli doma, takže nám lidi fandili, ale v Mladé Boleslavi se na hokej nedalo dívat. Nemělo to tempo, možná bych šel ještě na jeden hokej a pak bych se na to vyprd.
Nebojíte se za svá slova pokuty od disciplinární komise?
O rozhodčích jsem přece nic neřekl, mluvím obecně. Řekl jsem, že je to trend, na který si musíme zvyknout. Teď se slaví výročí 17. listopadu a my nemůžeme říct svůj názor?! Neříkám, že to rozhodčí pískají špatně, pískají to tak, jak mají, ale měli to pískat hned. Nevidím, že by se změnila pravidla. Měnilo se něco kolem penalty a nepatřičné oslavování po gólu, za které jsou dvě minuty. Ale ani na mládežnících, když někdo nepatřičně slaví, tak dvouminutový trest nedostává. Zas tak moc se to tedy asi nevžilo. Přitom u dětí by se mělo začít.
Rozkouskovaný hokej otráví diváky i hráče – jako v případě obránce Ivana Majeského, který za podrážděnou reakci dostal desítku. Zaměříte se i na to, aby netekly nervy?
Taková reakce neexistuje. Takový hráč nám v závěru chyběl. Když cítím křivdu, tak se kousnu do jazyku. To nejde. Nechci hodnotit zákrok, zas tak čistý se mi nezdál. On na to měl možná jiný názor, ale nejde to, aby takto kluci reagovali. Dostal desítku, to už je dost velký trest, a tím, že dostal druhou desítku, v kabině od trenérů nedostal pochvalu. A je jedno, jak se ten hráč jmenuje, koukáme na mužstvo a hráči jsou tu od toho, aby byli na ledě. Tomu hráči to dojde.
Je i pro vás složité najít metr sudích, co se může a nemůže? Pro diváky to problém byl, pro nás novináře občas taky.
Člověk neví. Naši diváci začali skandovat po tom, co šel hostující hráč ven, to, co skandovali (sudí ku... hokej). Člověk se s tím hned musí srovnat. Co tam můžete dělat? Oni sudí ve své podstatě mají pravdu, ta hokejka tam je, ale některé situace ani jinak nejdou. Když se to hraje, tak se ví, že tam hokejka je, bohužel. To už pak rozhodčí musí vědět, jestli hráč nehýbe nohama a natahuje se, a rozhodnout, že to je faul. Nebo bruslí s ním a jenom tam máchne hokejkou. Je těžké to posoudit, ale já bych to takto posuzoval. Je pravda, že pokud hráči budou bruslit, nebudou muset tolikrát hrát hokejkou. Myslím, že spoustu faulů opravdu je, ale dřív se nepískaly, nebyl ten zákrok tak krajní. Teď na ně byl tlak, určitě tím, že hlavní i čároví šli pryč, tak se to rozhodlo takhle. Nemají to jednoduché. Kdybych byl rozhodčí a celý stadion na mě skandoval, tak by mě to taky dlouho nebavilo.
Přísnější metr sudích by mohl pomoct i reprezentaci. Podobně se píská na mezinárodní úrovni.
Je pravda, že když pak hrajeme mezinárodní hokej, tak často bulíme, že chodíme ven, ale právě tohleto hokejkama vylučujou. Z pohledu zvyknutí si na světový hokej je to asi dobře. Ale než najdou zlatou střední cestu, tak… V tomhle duchu by to asi bylo špatně.
Ještě k zápasu, prohráli jste potřetí v řadě. Co bylo kromě oslabení špatně?
V utkání jsme hráli velice špatně přesilové hry. I když jsme dali Peterem Zuzinem gól v přesilové hře, nebyla to typická přesilová kombinace, vzorec sehrání v útočném pásmu. Hlavně když se nesehrají situace pět na tři, které jsme měli tři – jedna sice byla dvacetivteřinová, ale vyhráli jsme vhazování, takže dvacet vteřin na to čas byl –, tak se říká, že většinou se zápas nevyhraje, a taky se to stalo.
Přitom jste ukázali morální sílu, když jste výsledek otočili z 0:2.
V první třetině to s námi vypadalo špatně. Hráči měli vůli, že to otočí, což se podařilo. Z našeho pohledu byl nedůraz před třetím gólem, protože jme byli všichni kolem kotouče a mladá lajna Plzně je sice šikovná, ale síla by měla být na straně našich hráčů. Bohužel se nám to nepodařilo dostat ven a to nás dostalo ne do kolen, ale i v prodloužení jsme začali pasivně. Mohli jsme útočit a vrátili jsme puk zpátky. Dohrání nebylo, jak si představujeme.
S bodem tak spokojený nejste?
Na jednu stranu je to zklamání, že to vypadalo na tři body, nakonec jen jeden bod, na druhou stranu morálka v mužstvu byla. Hráčům jsme říkali, že nemůžeme být s bodem spokojení, musíme být naštvaní, ale nějakým způsobem jsme povstali a ukázali, že jsme schopní hrát. Nejde o to, že jsme schopní hrát se soupeři, je potřeba mít trochu pokory, my nechceme s nimi hrát hokej, nahoru dolů, kde nás bude Ondra Kratěna přehrávat, protože je šikovnej. Chceme být úspěšní a musíme hru dostat trochu jinam. To je na nás trenérech, abychom to nějak kočírovali.
