Jak zareagujete?
Zatím žádný scénář nemám, soustředil jsem se, abychom udělali všechno pro záchranu. O ničem dalším, co bude dál, jsem neuvažoval. Všechno ukáže nejbližší týden.
Litvínov se v extralize udržel, ale kotel fanoušků bouřil: Kysela ven! |
Jste podepsaný pod historickým titulem, teď čelíte zlobě. Bolí to?
Nepříjemné to je. Ale nemyslím si, že bych je já přivedl k titulu. Ano, vedl jsem tenkrát ten klub. Stejně jako titul byla souhra dvaceti pozitivních okolností, tak i tohle je výsledek mnoha okolností, ale negativních. Mužstvo mělo na víc, než v sezoně ukázalo. Bohužel nás provázela zranění a udělalo se plno přehmatů. Jako při titulu se udělala spousta dobrých věcí, které vyšly, tak letos se udělala spousta věcí, které nevyšly. A ty padají především na moji hlavu.
Které myslíte?
Ať už jde o posílení mužstva, které nevyšlo, bohužel se nám v žádném případě nepodařilo nahradit Robina Hanzla. A od titulové sezony mužstvo jen ztrácelo opory. První odešel trenér Miloš Hořava, po titulu ukončil kariéru Martin Ručinský, který byl přirozeným lídrem nejvyšší úrovně. A byl tím hlavním elementem, který se o titul zasloužil. Následoval brankář Pavel Francouz, šel za lepším. Litvínov je bohužel město na periferii republiky a dostat sem kvalitního hráče je strašně těžké. Strašně!
Kdo vás třeba odmítl?
Já letos jednal snad s padesátkou hráčů, když si vezmu Redenbacha, Irgla, Maroše. Někteří už sem měli nakročeno, ve finále dali přednost klubům ve větších městech nebo blíž k jejich domovům. K tomu se přidala spousta objektivních skutečností, ať zranění Hübla, Lukeše a na konci sezony Kubáta. To byly naše tři základní stavební kameny do přesilovek a ofenzivy. Sörvik měl dokonce čtyři zranění. V lednu, kdy jsme se z toho mohli vyškrábat, se zranil i gólman číslo 1 Petrásek. Mužstvo bylo v troskách a prohráli jsme 10 zápasů v řadě. Sezona skončila, jak skončila. Za to zodpovídá vždy šéf, divákům se nelze divit a můžou mít na to svůj názor. Myslím, že práce lehká rozhodně nebyla, snažil jsem se udělat maximum.
Ve čtvrtek zasedá představenstvo. Nebojíte se, že vás odvolá?
Představit si to umím, je to možné. Takové věci se dějí, život půjde dál. Zažil jsem ve své hráčské kariéře odvolání i jiných osobností než jsem já, třeba Luďka Bukače nebo Ivana Hlinky. To všechno ukáže čas. Koukněte na fotbalovou Spartu. Nakoupila posily za obrovské peníze, nakonec to trenér neustál.
Vyčítáte si něco?
Některé nedostatky byly objektivní, ale spoustu chyb jsem udělal i já. Největší, že jsem podcenil sportovní stránku věci. Přišel jsem z Ústí, tenkrát jsem přivedl tři hotové hráče a Pavelku, kteří jsou dneska světové úrovně. Beci Pavlík s Pavelkou jsou v nároďáku, Robin Hanzl s Francouzem v KHL. Potom tady byl Miloš Hořava, který je obrovský nadšenec pro hokej, má perfektní přehled. A s ním se velmi dobře spolupracovalo. Hráče si vybíral, konzultovali jsme je spolu a já mu dal volnou ruku. Pak se udělal titul, Hořava odešel a já si říkal, že kouč Radim Rulík je trochu jeho škola a já ho nechám, ať si mužstvo poskládá. To byla moje největší chyba, trenérovi jsem dal příliš velkou benevolenci.
Ještě něco byste udělal jinak?
Chyba taky byla, že jsem nejmenoval sportovního manažera, skauta klubu, který by vyhledával talenty. Bohužel Litvínov od ročníku 1985, kdy vyšli Petružálek, Kreps a Kašpar, nevychoval žádného hráče světového formátu, který by se mohl vrátit. A když se dostanete do krize, už není komu zavolat: Hele, pojď nám píchnout. Je to strašně složité. Dostat sem cizí hráče je neskutečné martyrium. De facto největší opora, kterou jsme sem dostali, byl Jura Mikúš. Jemu musím říct obrovský dík, bez jeho pomoci by mužstvo nehrálo tak dobře. V tomhle vidím největší chybu, v přílišné demokracii.
Na čem se to pak podepsalo?
Vyústilo to i v nedisciplinovanost mužstva. Málo zásahů z pozice manažera do mužstva. Ve finále to skončilo u toho, že z 12 zápasů baráže máme v jedenácti víc vyloučených než soupeř. Děláme fauly holí, fauly na útočné polovině. Nechtěl jsem do toho trenérům zasahovat, nechtěl jsem za to hráče trestat. Trenéři dlouhodobě říkali: My si to dole vyřešíme. Vidím, že tohle jsou zásadní věci, a pokud mužstvo nemá disciplínu, není připravené a dobře složené, je to těžké.
Také vám vyčítají, že tříštíte síly, protože ještě podnikáte.
Četl jsem to, ale já nepodnikám. Zabývám se různými činnostmi, že třeba koupím barák a pronajímám ho. Nevím, jestli to je podnikání. Nikde nepracuju, nikde nic neřídím. Pro mě je hokej všechno. Já jsem hokej hrál, pak jsem u hokeje chtěl zůstat. Mohl jsem podnikat, ale radši jsem šel dělat do televize, abych u hokeje zůstal. Pak jsem pracoval v Ústí v 1. lize. Když jste úspěšný, lidi nehledají chyby, když jste neúspěšný, každý jich na vás najde padesát. Pak posloucháte, že chodíte do hospody, že jste se rozvedl, že podnikáte, že jezdíte moc na dovolenou. Lidi hledají zdůvodnění chyb. On se tomu nevěnuje! Já chyby vidím ve špatných rozhodnutích. Nejmenovat sportovního manažera.
Proč k tomu tedy nedošlo?
Já sportovního manažera zpočátku nepotřeboval, protože jsem si ty hráče přivedl z Ústí. Došlo možná k podcenění, uspokojení, že to fungovalo, když jsme dosáhli na titul. Navíc zůstal Robin Hanzl, povedly se nějaké další příchody, třeba brankáře Januse. K podcenění došlo i v první sezoně po titulu, kdy přišla baráž. Byl to zdvižený prst, který jsme zbytečně přehlídli, protože baráž jsme odehráli relativně v klidu. Následovala velmi úspěšná sezona, skončili jsme čtvrtí. Najednou odešel Hanzl, chtěli jsme ho nahradit Nicholsem, to se nepovedlo. Další posilou měl být Nejezchleb po promaroděné sezoně. Na ledě jsme viděli, že je šikovný v koncovce, kreativní, dobře bruslí. Bude se chtít přes nároďák vrátit do NHL, říkali jsme si. Když se tyhle nákupy nepovedly, tým najednou tahá za kratší konec. Do toho se zraní opory a my hráčů jejich kvalit máme málo.
Co z toho pro vás plyne?
Pokud budu ještě někdy v hokeji pokračovat, ať tady, nebo jinde, musím si z toho vzít ponaučení. Mužstvo musí být připravené, disciplinované, jeho chod na profesionální úrovni. Pak do toho člověk může zasadit jednotlivé perly, které tým vynesou výš. Ale musí tam být ten tvrdý základ, který my v letošní sezoně neměli. Bohužel mužstvo nebylo dobře složené ani připravené. Ani psychicky na to, že by mohlo být v problémech. Po loňské sezoně byl začátek té letošní i ze strany hráčů trochu podceněný. Nemohlo to vyústit v nic jiného než v obrovský problém.
Máte pocit, že skončíte?
Nemám. Určitě nechci z boje utíkat. Já se tady narodil, chodil jsem tu do školy, za Litvínov jsem odehrál mládež a 16 extraligových sezon. Pro mě ten klub je a vždycky bude srdeční záležitost. Ale umím si představit, že mě představenstvo odvolá. Bohužel odpovědnost za výsledky je, k tomu se člověk musí postavit čelem. Ale na klub nezanevřu, budu se mu snažit pomáhat v jakékoli pozici. Třeba v mládeži. Z Litvínova se neodstěhuju, nejsem najatý manažer odjinud, dál tu bydlím, mám dva kluky, kteří tady hrají. Budu se snažit, aby byl Litvínov na výši. Jsem strašně šťastný, že se nám to povedlo zachránit.
Co by pád znamenal?
Extraliga je podstatná. Možná to někteří lidé v jiných městech nedoceňují, ale pro Litvínov je klub hrozně důležitý. Až fatální záležitost. Je to rodinné zlato. Litvínov je periferní město a má dva klenoty. Chemičku, která je obrovským zaměstnavatelem a která nechává lidi tady vydělat peníze. A pak litvínovský hokej, který taky působí na širokou veřejnost. A je to přidaná hodnota pro občany, že tady mají motivaci, na co můžou být hrdí. Ale musíme mít jiné výsledky než letos. Letos byla hrdost upozaděná.
