Roky byl považovaný za gólmana číslo 2. Za věčného extraligového čekatele, co spíš vypomáhá v první lize, aby aspoň někde chytal. Pak si na svatbě Václava Eiselta domluvil angažmá ve Zlíně, znovu v roli dvojky, co bude krýt záda zkušenému Murínovi.
Jenže klub to dotáhl až do extraligového finále, v něm se Slavií ztratil první zápas, v tom druhém prohrával 1:2, když najednou na led vjel místo Murína právě Altrichter. Vychytal výhru, pak další tři, dohromady dostal jen dva góly a za zisk titulu ho MF DNES vyhlásila nejlepším hráčem play-off.
„Byla to bomba,“ řekne i dnes, po 11 letech. A přidá: „Dvojka se musí v play-off připravovat pořád stejně. A právě zápasy, ve kterých šlo o všechno, byly má parketa. Motivace, adrenalin vás žene tak, abyste si máknul.“
Altrichterův příběh je tím nejzářivějším příkladem, že ani v play-off nemusí platit, že bez jasné jedničky nemáte šanci. Možná to bude platit i letos, byť Třinec a Litvínov, nejlepší týmy základní části a stále dva hlavní favorité, jsou společně s Mladou Boleslaví těmi, které zatím ve vyřazovacích bojích nasadili pouze jednoho gólmana. Ostatní střídají, Pardubice je točí a překvapit umí - stejně jako před 11 lety - i Zlín.
Třinecký brankář Šimon Hrubec
Litvínovský gólman Pavel Francouz
Martin Růžička hlídá branku Mladé Boleslavi
První tři zápasy odchytal Štůrala, v úterý pak po dvou porážkách k výhře nad Brnem přispěl povedeným výkonem Kašík a kouč Vlach změnu vysvětloval: „Chtěli jsme dát týmu nový impulz.“ A jelikož „vítězná sestava se nemění“, tak ve čtvrtek v Brně nastoupil znovu.
I Altrichter ví, že tohle střídání je součást taktiky. „Rosťa Vlach na to má cit. Ví, že je na gólmany tlak, že je to fyzická i psychická námaha, tak nechal Štůralu odfrknout. Nebál se udělat změnu a je to ku prospěchu týmu.“
Přitom gólmani často opakují, jak moc chtějí dopředu vědět, v jaké jsou pozici. Třeba i reprezentační kouč Růžička pro velké turnaje spředstihem určí brankáře číslo 1. Ano, jednička dodá brankáři (a možná i týmu) pocit vnitřního klidu. Model, kdy se střídají, je ale zase víc motivační. „Gólmani se musí pořád za něčím hnát. Musí obhajovat pozici, což je pro tým lepší,“ tvrdí Altrichter.
Kouč Vlach navíc míní: „V dnešní době je vyložená jednička málokde. Je potřeba je během sezony vystřídat, protože je to pro ně fyzicky a psychicky náročné.“
To ukazují i statistiky. V této sezoně týmy nasadily 45 gólmanů, loni to bylo 37, předloni 39 a v sezoně 2011/12 jen 33. Zmíněný Zlín měl letos v brance už čtyři muže!
Na druhou stranu - to, že Třinec, Litvínov a i Boleslav nemají důvod točit brankáře, ukazuje i na jinou věc. Trenéři často mění muže vmaskách proto, aby nakopli tým. Aby mu za nepříznivého stavu dali impulz, aby si hráči řekli: „Tak to ještě zkusíme!“
To je případ Pardubic, kde kouč Říha střídá Vejmelku s Kristanem. A také třeba Hradce, u něhož zaujme i jiná věc. A to, jak nutné je, aby spolu gólmani, z nichž každý chce chytat, vycházeli.
Zlínský brankář Tomáš Štůrala
Zlínský brankář Libor Kašík.
U Kacetla s Kantorem vztahy haprovaly, však i sparťan Novotný po čtvrtfinálové sérii říkal: „Slyšel jsem, že jsou na sebe jako psi. To my s Jarem (Janusem) se nehádáme. Prostě když do semifinále půjde on, tak tam půjde. A já mu budu přát, abychom vyhráli.“
On sám se v brance s Janusem v play-off vystřídal dvakrát, zato v jediném duelu. Deset minut před koncem druhého zápasu byl stav 3:3 a Janus vjel na led. Když o pět minut později šla Sparta do vedení, zase do branky pustil Novotného. „Byl to taktický tah, který se povedl,“ říkal kapitán Tomáš Rolinek.
Zkrátka - v play-off si nemůžeme být u brankářů jistí ničím.
