„Jsem rád, že tu můžu být. V Česku podle mě není moc lepších míst, kde hrát hokej. V tomhle pro mě bylo rozhodování, kam jít, velice jednoduché,“ říká 25letý gólman s reprezentační zkušeností, který v Liberci doplní Justina Peterse a Marka Schwarze.
Hrachovina bude po skončení angažmá ve Švýcarsku chytat za Liberec |
V úvodu této sezony jste působil ve švýcarském týmu Ambri-Piotta. Jak jste tam loučil?
Bylo to zvláštní... Začátek byl v pohodě, ale pak se to dostalo do takové situace, že jsem nakonec ani nechápal, proč mě tam vůbec brali. Na druhou stranu život kromě hokeje byl ve Švýcarsku super, příroda krásná, blízko do Milána na fotbal. A v kabině byla sranda, i když jsme třeba prohrávali.
Před měsícem jste v jednom rozhovoru řekl, že ani nemáte chuť do hokeje...
V té chvíli to tak určitě bylo, stojím si za tím. Člověk není robot, aby se nemohl nějak cítit. Teď už je to ale za mnou, do angažmá v Liberci jdu s úsměvem na tváři, jsem zdravý a těším se.
Před rokem jste zářil v dresu kazašské Astany v KHL, kde jste měl pokračovat i v téhle sezoně. Co se stalo?
Měl jsem komplikované zranění nohy. Na podzim bylo všechno v pohodě, kolem Vánoc se to ale začalo zhoršovat. Měl jsem totiž v noze destičky a šrouby a jedna destička se mi začala drát z kůže ven. Byly to šílené bolesti, skoro jsem ani netrénoval. Před každým zápasem jsem ležel na kapačkách, abych to vydržel, a druhý den jsem polykal prášky na bolest jako lentilky. Při zápase se Spartakem Moskva jsem za brankou upadl a noha mi doslova vypnula. Poslali mě na operaci, pak jsem znovu začal chytat, ale v létě před začátkem kempu, mi zavolali, že je konec. Přitom jsem už byl zdravý, cítil jsem se výborně a plánoval, že se v KHL konečně ukážu.
Očima trenéraMartin Láska, trenér brankářů „Dominika znám dlouho už z doby, kdy působil ve Finsku. Jeho styl se mi vždycky líbil: má dobré čtení hry, reakce i dobrý pohyb v brankovišti. Situace v naší brance nebyla ideální, dostávali jsme hodně gólů, takže jsme zvolili tuhle variantu. Několik posledních zápasů jsme sice zvládli velmi dobře, ale chtěli jsme vytvořit ještě větší konkurenci a to se nám díky tomu, že Dominik končil ve Švýcarsku, povedlo. Pořadí gólmanů určené není, budeme sledovat kluky na tréninku a uvidíme.“ |
Berete nynější příchod do Liberce jako pokus o restart kariéry?
Určitě to tak vypadá, ale já to tak neberu. Život jde prostě dál a poznám zase něco nového.
Čeká vás premiéra v české extralize. Jak moc jste ji doteď sledoval?
Upřímně řečeno ani moc ne, já celkově hokej moc nesleduju. Ve svém životě jsem podrobně sledoval jen dva hokejové týmy: finskou Tapparu, kde jsem dlouho hrál, a Znojmo, kde trénuje můj taťka. Na premiéru v české extralize se samozřejmě těším, bude to zase nová věc, musím se adaptovat na zdejší hokej, i když ten je v podstatě všude stejný.
Co si od působení v Liberci slibujete?
Člověk má nějaké sny. Mým dalším snem je vyhrát extraligu, jinak to nevidím. Šance něco v Česku s Libercem dokázat je veliká. Samozřejmě počítám i s tím, že tady na mě bude tlak. Když jste v týmu, který chce vyhrávat, to ani jinak nejde a jsem na to zvyklý. Je jen na člověku, jak se s tím popere.
Liberec vás chtěl získat na delší dobu než jen na půl roku, vy už ale máte od příští sezony podepsanou smlouvu ve Finsku. Není to trošku zvláštní?
Tady v Česku možná ano, ale ve Finsku je takový postup úplně normální a nikdo se mu nediví. I když já si myslím, že i tady se smlouvy dělají takhle brzy, akorát se o tom nemluví...
Dominik Hrachovina v brance Tappary Tampere
Nemůže se přece jen stát, že byste v Liberci zůstal i v příštím roce?
Ne.
Vrátíte se tedy do Tappary Tampere, se kterou jste v minulosti získal dva finské tituly?
To nemůžu říct, promiňte, tyhle věci se drží pod pokličkou. Bylo by to hloupé vůči klukům, kteří tam teď jsou.
Finsko je vaší osudovou zemí, viďte?
Nevím, jestli osudovou, ale vyrostl jsem tam jako člověk i jako sportovec. Na tu zemi a lidi, kteří v ní žijí, nedám dopustit. Dali mi šanci se někým stát, bez nich bych tady teď nebyl.
