„Ráno byl tvrdší trénink, odpoledne video a po něm druhá fáze. V pátek je jedna, v sobotu zase dvě... Musíme pořádně potrénovat, ať máme v prosinci a lednu dost síly, program bude zase nahuštěný,“ popisuje útočník David Cienciala v rozhovoru pro MF DNES.
Co jste si ukazovali na videu?
Pouštěli jsme si ještě nějaké chyby z utkání s Hradcem. Měli jsme tři dny volno, takže jsme se k tomu trochu vrátili a ukazovali jsme si, co v tom zápase nebylo dobře. Já už to moc řešit nechci, ještě dva dny po tom jsem byl nas... Nechali jsme si dát dva zbytečné góly v závěru, nepadali jsme tam po hlavách jako v jiných případech a nebyli jsme dostatečně důrazní.
Dynamo bylo v letošní sezoně několikrát v pozici toho, kdo na poslední chvíli zápas otáčel, tak jste si to prostě museli jednou vyžrat taky.
Asi jo, ale je to škoda. Vést dvě minuty před koncem o dva góly a ztratit to? Marné. V tom je však ten náš sport krásný, hraje se šedesát minut, jakékoliv polevení se vám může vymstít.
Další derby pro Hradec. Rival Pardubic otočil duel za čtyři minuty |
Přijde po takovém utkání vhod dlouhé volno, nebo by bylo naopak lepší hrát hned jinde?
Těžko říct, zrovna to teď tak vyšlo, že po prohře přišla reprezentační přestávka. Alespoň jsme si tři dny odpočinuli, čas nevrátíme, musíme se poučit z chyb, polepšit se a už se nám to nesmí stát.
Jak jste trávil volno?
Chtěli jsme jet do Třince, ale nakonec jsme byli se ženou doma, protože je nějaká nemocná. Alespoň jsem se od rána do večera mohl věnovat malé dceři, trajdali jsme po venku a hokej jsem úplně vypustil.
Stihl jste si už v Pardubicích najít nějaká oblíbená místa?
Často chodíme do Tyršových sadů.
To je blízko práce, ne?
Nevadí, já tady do téhle práce chodím rád. Často se taky s malou koukáme na zámku na pávy, bydlíme v Polabinách, kde je hodně hřišť, takže trávíme čas na nich. Cestujeme i po okolí Pardubic.
Z Dynama na sraz národního týmu odjel Matěj Blümel, nemrzí vás, že pozvánka nepřišla i vám?
Asi ne, soustředil jsem se hlavně na to, aby to šlapalo v Pardubicích. Kdyby přišla, bylo by to super, ale já v nároďáku nikdy nebyl, takže ani nevím, jaké to je. Reprezentační přestávky si zkrátka odtrénuji s klubem a tyhle turnaje přeji všem, co na nich jsou. Alespoň je na co se dívat v televizi.
Sledujete zápasy společně s týmem, nebo každý po svém?
Nevím, jestli si kluci chodí někam sednout, ale já to sleduji jen tak po očku doma. Věnuji se malé, mám to puštěné jen jako kulisu a koukám na góly.
V dospělém národním týmu už dnes musíte mít spoustu kamarádů z mládeže.
Mám jich tam hodně, třeba jednoho z nejlepších přátel Lukáše Jaška, se kterým jsem v dennodenním kontaktu a fandím mu. Dívám se na něho a na Matěje.
Robert Říčka se nedivil, že nepozvali ani jeho?
Divila se celá kabina, že je v takové formě, a nevybrali si ho. Nevím, co by měl ještě víc předvést, aby mohl na nároďák jet. Asi je to ovlivněné i blížící se olympiádou, že se na ni sestavuje tým a není čas zkoušet něco nového.
Pauza trvá skoro dva týdny. Není po krátkém volnu čekání na zápas spíš otrava?
Je. Nejradši bych žádné pauzy neměl a pořád hrál, aby se nemuselo tolik trénovat. Zase si ale na tréninku odpočineme v tom smyslu, že nejsme tolik pod tlakem, jako když se hrají zápasy. Můžeme alespoň na něčem zapracovat.
S patnácti asistencemi jste druhým nejlepším nahrávačem soutěže. Je to role, která vám sedí, nebo byste radši dával góly jako Říčka?
Asi víte, že nejsem žádný střelec. Neumím si najít pozici jako třeba Řeka, raději tvořím, a když mám nějakou šanci, tak ještě někoho hledám. Hodně trenérů se mi snažilo říkat, ať to nedělám a střílím, ale prostě mi to nejde. Jak dostanu puk, první, na co myslím, je nahrávka. Je jenom dobře, že se mnou hraje Robert, který to pak pálí na bránu a daří se mu.
Bodově jste v Pardubicích zažil nejlepší vstup do sezony, ale zároveň vás taky poměrně často museli sbírat z ledu.
To máte pravdu. Snad nikdy jsem neodjížděl na střídačku za pomoci spoluhráčů, a tady se mi to stalo už asi třikrát. Jednou s Ondrou Romanem, jednou v Brně, kde jsem najel do kolena Michala Gulašiho, a teď naposledy s Kometou mi zase Rhett Holland dal krosček před bránou a vyrazil mi dech. Ale k hokeji to patří, doufám, že jsem si to vybral a už budu mít pokoj. Je veliké štěstí, že z toho nikdy nebyla nějaká dlouhodobější absence.
Označil jste Pardubice za své nejvydařenější hokejové angažmá. Dokážete už teď po delším čase podrobněji analyzovat důvod, proč vám to tady tak sedí?
Cítím se tady dobře, od trenérů mám prostor. Už loni v Boleslavi mě nechali hrát hokej, který je mi nejbližší, a tady v Pardubicích to jen vygradovalo. Sedli jsme si v lajně a cítím se fakt super. Město a všechno kolem je fajn, s manželkou jsme tady spokojení, zapadlo to do sebe. Týmu se daří i na ledě, je to jedno s druhým, užívám si to tady.
Asi nejčastěji nastupujete ve třetí pětce, ale víceméně zápas co zápas je jiná sestava. Jak to vnímáte?
Já jsem snad ani nikdy nezažil, že by to bylo jinak. V Třinci to Venca Varaďa měnil furt, takže tam jsem vedle sebe měl pořád někoho jiného, v Bolce to samé. Myslím, že se to tak děje všude, je jen málo formací, co spolu drží pohromadě dlouhou dobu. I Holíka se Zaťovičem už v Brně několikrát rozdělili.
Pardubice mají nejvyšší návštěvnost v lize, při posledních zápasech byl téměř plný barák.
To je fakt pecka. Je neuvěřitelné, v jakém množství tu fanoušci chodí na hokej. Píšeme si ještě s klukama z Třince, kde zase naopak těch lidí chodí strašně málo. Kluci probírali, že skoro nikdo není v kotli, a tady je to téměř každý zápas úplně narvané. Klobouk dolů, když si musí dělat testy a různé věci, aby se na ten hokej vůbec dostali. Asi to fakt milují.
Testování na podobné akce pravděpodobně přestane stačit, řešíte se spoluhráči aktuální situaci?
No jasně. Jestli přijde dva tisíce, nebo deset, tak to je obrovský rozdíl. My jsme moc rádi, že tady těch lidí chodí tolik, dovolím si tvrdit, že pardubická čísla budou patřit k nejlepším v Evropě. Samozřejmě, že plný dům nás žene daleko víc dopředu.
Vnímáte i náročnost místních fanoušků? Právě proto, že hokej milují, dokážou třeba právě po derby být hodně naštvaní.
Vůbec to nesleduju. Oprostil jsem se od toho už v Třinci, protože jsem si tam o sobě několikrát přečetl něco, o čem jsem si myslel, že to se mnou nic neudělá, ale stejně mi to pořád leželo v hlavě. Od té doby nic nečtu, nemám Instagram a Facebook využívám jen kvůli chatu. Je to jen dobře, protože mě pak nic neužírá zevnitř. Ale lidem se nedivím, když vedeme 3:1 dvě minuty před koncem a prohrajeme to, tak bych si asi taky zanadával.
Kdo vám ale určitě nadávat nebude, je vaše maminka, která vám po zápasech v Třinci nosila buchty. Jak je na tom tahle tradice teď?
Platí to jen v Třinci, teď dovezla něco do Vítkovic a ještě jsme nehráli v Olomouci, tak uvidíme, jestli dorazí i tam, ale asi jo.
