"Nelíbí semi, že tady nehraje jediný hráč z Ústí. Přitom Budínský jezdí hrát do Hradce, Kloz s Holomkem do Litoměřic. Jsou tu ambice na postup, ale nemělo by to být za tuhle cenu," tvrdí Čaloun.
Dával byste víc šancí mladým?
Máme talentované hráče, z nichž by se dala složit jedna pětka. Podívejte na Havlíčka. V Ústí je to nechtěný hráč a v Plzni o něm prohlašují, že jim spadl z nebe. Takový talent by měl hrát tady, abychom do budoucna měli na čem stavět.
Možná už brzy ale Ústí ani nebude moct o extraligu usilovat, pokud dojde k jejímu uzavření.
Jsem zásadně proti, stejně jako většina lidí. Vůbec nesouhlasím s tím, že když se zavře extraliga, tak v ní budou hrát mladí. To je nesmysl. Plzeň sáhla po Havlíčkovi, dává mu prostor a on boduje. Když objeví nějaký extraligový kouč talent, vždy ho zařadí do týmu. Ale když se zavře extraliga, zhroutí se hokej ve všech jiných klubech. Proč bychom měli vychovávat hráče pro cizí týmy? Smyslem naší práce je, aby z ní něco měl můj klub. A ne aby hráč, kterého jsme tady piplali, v patnácti odešel pryč.
Jak jste přivykl, že už nejste hráč, ale trenér?
Ještě se mi po aktivním hokeji občas zasteskne, ale už to není tak intenzivní. Srovnal jsem se s tím, mám už jiný život. Trénuju extraligový mladší dorost v Ústí a řídím naši základnu dětí narozených v roce 2005. Máme jich tu 30, takže je na čem stavět. Cílem je předat jim zkušenosti a vštípit jim hokej, jaký jsem se já naučil v Čechách, v Americe, ve Finsku.
Když jste končil kariéru, měl jste řadu zdravotních potíží. Jak jste na tom teď?
Docela to jde. Hraju okresní ligu hokejbalu, chodím čtyřikrát i pětkrát týdně běhat. Denně 10 - 20 kilometrů. Kondici potřebuju k práci. Nejsem typ trenéra, co jen stojí umantinelu. Dobrý trenér je ten, který vše dokáže dobře vysvětlit a ještě líp ukázat.
Už vážně hokej nikde nehrajete? Ani za starou gardu?
Jen za HC Židovice. Koupil jsem manželce koně, když ho tam máte ustájeného, je to registrace do klubu. Jednou za měsíc se sejdeme v Bílině a zahrajeme si s pár bývalými hokejisty. A zapojuju se i do cvičení s mladšími dorostenci, takže jsem vlastně úplně hrát nepřestal.
Nikdy jste nedostal nabídku vrátit se na led?
Koketovali jsme s Děčínem. Ještě loni bych o tom přemýšlel, ale teď už ne. Dnes už se mi život změnil, jde jiným směrem. Mám jiné povinnosti, jsem táta dvou dětí.
A syn už hraje hokej. Potatil se?
Je v té skupině dětí narozených v roce 2005. Už i ten menší se mnou chodí a ťape tam s kuželem (smích). Ale dáváme oběma možnost poznat i jiné sporty. Tenis, fotbal, golf. Aby kluci viděli, že není jen hokej. Nejvíc jim samozřejmě dokážu dát po hokejové stránce, takže podle mě u něj asi zůstanou.
Neláká vás pomalu přejít k trénování dospělého hokeje?
Pořád se ještě učím trénovat. To mě žene dopředu. My jsme národ, že když něčeho dosáhneme, trochu nás to uspokojí. Nechce se nám dál rozvíjet. A to chci změnit. Posunout to tady dál, abychom vychovali velké hráče a dělali v Ústí jednou velký hokej. Navrch jsem si udělal i licenci na trenéra golfu, už v létě jsem měl nějaké klienty. Dělám toho docela dost.
Dosáhl jste v kariéře hodně, ale máte i nějaký nesplněný sen?
Mrzí mě, že jsem se víc neprosadil v NHL. Měl jsem k tomu příležitost, ale odehrál jsem tam jen 25 zápasů. Ale jinak ve Finsku, v Rusku i tady jsem spokojený s tím, čeho jsem dosáhl.
Asi největší úspěchy jste zažil ve Finsku. Byl jste tam nejraději?
Ve Finsku jsme byli s manželkou strašně rádi. Asi mi to po hokejové stránce dalo nejvíc. Žili jsme tam 7 let a přemýšleli i o tom, že se tam usadíme. Ale život nás nasměroval jinam. Jsme šťastní a spokojení, chceme zůstat tady a věnovat se našim dětem.
Váš kamarád z Ústí Milan Hejduk pořád válí v NHL za Colorado. Jak dlouho ještě vydrží?
U něj je to závislé hlavně na zdraví. V létě říkal, že když je koleno odpočaté, tak drží, ale s přibývajícími zápasy se projeví únava a začíná bolet. Každého to čeká, i jemu jednou kariéra skončí. Ale přeju mu, aby vydržel co nejdéle.
Máte teď víc času na svůj soukromý život?
Především se mi život strašně převrátil. Byl jsem zvyklý na rytmus snídaně, trénink, polední klid, zápas. Spát jsem chodil až kolem jedné ráno, vše bylo posunuté. Teď je to naopak, když trénuju mládež. Dopoledne mám volno, odpoledne pracuju. Zpočátku bylo hodně těžké si zvyknout, tělo si žádalo každé ráno sport. Jenže nebyl už žádný další trénink ani další zápas.
