"S Milanem a Michalem Mikeskou v jedné formaci jsme odehráli třetí zápas. Zatím pracujeme na souhře, ale myslím, že trenéři s námi mohou být po zápase s Třincem spokojeni,“ usmíval se hráč Montrealu Canadiens, jenž si v utkání připsal jednu branku i asistenci.
Šestadvacetiletý útočník si v prvních zápasech zvykal na nové prostředí. Není divu, vždyť je to již deset let, co odešel do zámoří a zabydlel se v juniorském týmu Kelowna Spartans.
"S Milanem Hejdukem a Alešem Hemským jsme přišli do úplně nového prostředí. Zvykali jsme si pomalu, ale teď už to bude jen lepší," věří Jan Bulis.
Ozdobou utkání s třineckými oceláři byla právě Mikeskova formace s Hejdukem a Bulisem na křídlech. Byl to Bulis, kdo v 6. minutě zavelel k obratu, když z úhlu propálil Lakosila a vyrovnal.
"Hlavně, že jsme vyhráli. Třikrát za sebou jsme zvítězili a máme se tedy čeho chytit," přemýšlí. Pardubice se oproti zápasům zkraje dlouhé sezony rapidně proměnily.
Jsou aktivnější, mají více ze hry a hlavně je na nich znát radost ze hry. Čím ta proměna? Změnou trenéra? Prý ne. Východočechům to tam prý začalo konečně trochu padat: "Dřív jsme si moc nevěřili. Teď už je to trochu lepší."
I když je současná desátá příčka stále na míle daleko smělým předsezonním plánům, Bulis si je jistý, že krize je definitivně zažehnána a tým načal novou vítěznou šňůru. "Zpět do horních pater tabulky to jde těžko, ale pomalu se tam dostáváme."
Do Duhové arény si opět našlo cestu více než 8 000 diváků, kteří svým miláčkům dokázali vytvořit parádní atmosféru. "Je to o něčem jiném než v NHL. Tady se fandí prakticky bez přestávky," říká Bulis.
Pardubičtí fanoušci však dokáží dát najevo, když se jim něco nelíbí. V úterním zápase to udělali celkem šestkrát. Proč tak často? Odpověď je jednoduchá: Kdykoliv se na ledě objevili mladí hokejisté se smetáky a lopatičkami při úpravě ledu, spustil se hromový pískot doprovázený skandováním "My chceme hokej!"
