Pinc si připsal dvě druhé asistence během tří minulých zápasů. Pokaždé to bylo v oslabení a pokaždé akci zakončil Filip Turek.
"Proti Plzni jsem ale k přihrávce přišel dost lacině, jen jsem vyrazil střelu k Ivanovi Padělkovi. Ale sudí mi ji do zápisu napsali, potěšilo mě to."
S pukem si Pinc hraje pořád. Na tréninku piluje techniku hole, v zápasech se nevyhýbá odvážným výjezdům z branky. Do útoku jej to však netáhne. "V hokeji jsem hrál útočníka jen jednou v životě," vzpomíná. "Bylo to ještě někdy v mladším dorostu, chyběli tehdy hráči do pole. Za jednu třetinu jsem dal dva góly, ale nepřemluvili mě, v dalším utkání jsem se zase vrátil do branky."
Riskantní styl brankářů, kteří vyjíždějí daleko za pukem, krotí jej na široké čepeli, čekají s rozehrávkou na nejlepší moment, zatímco napadající hráč se blíží, kolikrát nahání divákům strach. A ještě víc trenérům. Marek Pinc však v tomto směru nikdy žádný striktní zákaz nedostal.
"Sám musím odhadnout, co si můžu dovolit," říká gólman, kterému v březnu bude dvacet pět roků. "Také záleží na vývoji zápasu. Když vedeme o dva góly, tak toho zkusím víc. Trenéři to nechávají na mě, říkají, ať si puk v klidu rozehraju. Jen když jsme pod tlakem nebo se nám nedaří vyhodit, tak mám hru raději přerušit a uklidnit."
Pincovým snem je vstřelený gól. O dloubák přes celé hřiště se při power play soupeře už dvakrát pokusil. "Ale nedopadlo to dobře," říká a rukou se při tom škrábe na bradě. "Obránci to pokaždé chytili a byl z toho ještě větší závar, než kdybych puk v klidu zalehnul."
Říká, že gól přes celé hřiště je spíš o štěstí než o umění. Na přípravu střely nemá brankář čas, zaclání mu změť bojujících hokejistů. Navíc s rovnou brankářskou čepelí a lapačkou se moc kouzlit nedá.
"Ale budu to zkoušet, chtěl bych jednou takový gól dát," zasnil se nejproduktivnější gólman extraligy.
