"Ta první polovina sezony mi střelecky vůbec nevyšla. Teď se to zlepšilo, doufám, že na to dokážu navázat," říkal Köhler po zápase, v němž jeho teč po střele obránce Horáka nakonec dokončila obrat Zlína z 0:1 na 2:1.
Když jste naposledy hráli na Slavii, dostali jste šest gólů. Proto jste byli teď v sobotu ze začátku tak opatrní?
Řekli jsme si, že musíme zachytit a ustát začátek, protože Slavia má ty vstupy dobré. Sice jsme dostali gól z jejich přesilovky, ale udrželi jsme se v zápase.
V první třetině se navíc zdálo, že jste mohli vyrovnat. Balaštíkova střela se dlouho zkoumala u videa. Věděl jste, jak to bylo?
Já jsem to viděl docela dobře, jel jsem z modré po ose do branky. Když se to šlo zkoumat, říkal jsem Jardovi, že to asi nebyl gól. Spíš jsem chtěl ještě hrát dál a pokusit se třeba o dorážku. Branka nebyla, tak ji rozhodčí nemohl uznat.
Od té doby se Zlínu dlouho nedařilo prostřelit slávistického gólmana Furcha, nevyšel ani samostatný nájezd Veselého na začátku třetí třetiny. Neříkal jste si v tu chvíli: My tady v O2 areně ten gól snad zase nedáme?
Nad tím jsem nepřemýšlel. Pořád zbývala skoro celá třetina. Člověk musí věřit aspoň na bod. Říkali jsme si: Pojďme srovnat a bereme jakýkoliv bod, a třeba v nájezdech druhý. A dopadlo to ještě lépe.
Nakonec jste Furchovo kouzlo zlomili a pět minut před koncem rozhodla vaše teč. Byla to spíš náhoda, nebo jste tu akci měli nacvičenou?
Náhoda to není. Když člověk tečuje puk, často to končí v brance. Takových gólů padají stovky, v dnešním hokeji je předbrankový prostor hodně důležitý. Já jsem do něj šel hned po vhazování, to je věc, kterou máme nacvičenou. Pokud Lešoun (Petr Leška) vyhraje buly, křídlo od mantinelu jde před branku clonit nebo tečovat. Člověk to udělá tisíckrát a ani jednou se nemusí podařit. Nebo tečovat stokrát a stokrát se puk odrazí do kouta. Ale jednou se to povede.
Ze Zlína vás přijelo podpořit několik set fanoušků. Je výhra o to sladší?
Měli jsme tady skoro domácí prostředí. Jsme moc rádi, že jich přijelo tolik. Na Slavii většinou bývá atmosféra taková chladnější, ale teď byla návštěva na zdejší poměry myslím nadstandardní. Před takovým publikem se hraje lépe.
Před vlastními diváky ve Zlíně se vám přitom v posledních zápasech nedařilo, zato u soupeřů vyhráváte. Nebudou z vás druhé Vítkovice, které letos většinou vítězí hlavně venku?
Člověk si vždycky na cestě ven říká, že musí dohnat ty domácí body. Ale víme, že poslední dva zápasy doma byly takové vlažnější. Že to nebylo ono. Musíme se nad tím zamyslet, protože to nejde hrát celou sezonu tak, že ty body budeme honit venku. Musíme se doma zlepšit.
