Jaká je historie přestupu?
Omsk nejprve oslovil Ivana Hlinku a on si po zkušenostech z Ameriky dal jako podmínku českého asistenta. Klub na to kývl a Hlinka oslovil mě. Proč, to by byla spíše otázka pro něho. Ujistil jsem ho, že se mnou může počítat. To bylo ještě před první Hlinkovou návštěvou v Omsku.
Existovala varianta, že byste po obhlídce Omsku řekl ne? Něco jako zadní vrátka?
Neexistovala, něco takového se nedělá. Ivan už mi dopředu prozradil podmínky, které nakonec Rusové ještě vylepšili. Odmítnout nepřicházelo v úvahu, jednalo se o mimořádnou nabídku. Zajímá mě kontakt s jakýmkoliv hokejem, který patří do světové špičky.
Co na to kolega z karlovarské střídačky Marek Sýkora?
Hned jsem za ním odjel, abych to s ním probral. Náš vztah je po dlouhých společných letech až rodinný, vyšší než mezi kamarády. Říkal, že to nemůžu odmítnout. Postavil se k tomu čelem.
Kdy jste s hokejem začínal?
Tuším, že v roce 1972, kdy jsme se stali mistry světa. Bylo mi pět, šest let, když jsem se v Ostrově poprvé postavil na led. Bylo to osudové. Uchvátilo mě to, věděl jsem, že to bude sport na celý život. Dělal jsem basketbal, stolní tenis, atletiku, ale nic už mě tak nechytlo.
Kde jste v Ostrově hráli?
Na přírodním ledě. Vyrůstal jsem tam, kde pro hokej nebyly podmínky. Dodnes jsem se nesmířil s tím, že v Ostrově není zimní stadion. Mám to Ostrovu za zlé a z toho důvodu mi nepřirostl k srdci. Je to v lidech. Nikdo mi nevysvětlí, když je možné zřídit čtyři, pět fotbalových hřišť, proč chybí zimní stadion, nebo aspoň plocha s umělým ledem.
Je ještě někdo z Ostrova, kdo to v hokeji dotáhl tak daleko?
Kamil Prachař, který jeden čas vévodil extraligovým statistikám v počtu odehraných utkání. Byli jsme z generace dětí rodičů, kteří přišli do Ostrova kvůli bytům, v době, kdy se v okolí těžil uran.
Odkud byli rodiče?
Přišli z Jablonce a Liberce.
A začátky opravdového hokeje?
V patnácti letech jsem šel do karlovarského dorostu. Prošel jsem až do týmu mužů, ale pak přišly zdravotní problémy. Nemoc, kdy se v kloubech tvoří látky, které vyvolávají zánětlivá onemocnění jiných orgánů. Měl jsem skončit se snahou o vrcholový sport.
Takže začátek trenérské kariéry?
Ano, další osudový moment. Hned mi bylo jasné, že pokud nebudu hrát, budu trénovat. Začal jsem druhou třídou v Karlových Varech.
Jenže asi ne jako profesionál.
Kdepak, naopak v práci jsem míval kvůli hokeji problémy. Potřeboval jsem chodit dříve domů, abych stihl odpolední trénink, ale to se nikomu v práci nelíbilo. Měli mě za lotra, platili tak osm stovek měsíčně a o nějakých refundacích nechtěli slyšet. Pak přišly zdravotní problémy, jenže mistr mě bral jako simulanta a vyhodil mě. To bylo v karlovarské porcelánce. Ironie - doma jsem měl písemný vyhazov a pak za tři roky jsem dostal z téže firmy děkovný dopis za vzornou reprezentaci v oblasti sportu. Ale bylo to od jiného vedení.
Kde jste po tom incidentu skončil?
Na Vřesové. Tam už šel stíhat i hokej, na ta léta vzpomínám rád.
Co přesně jste dělal?
Mistra v údržbě, úsek elektrodílen, revize transformátorů plus slaboproud. I když jsem tomu nerozuměl. Vystudoval jsem silnoproud.
Zpět k hokeji. Na co zatím nejraději vzpomínáte?
Na vše, co se podařilo. Nejsem typem kouče, který má to fluidum, že se postaví na lavičku a hráči začnou hrát jako z partesu. Potřebuji prostor, abych s týmem dokázal zapracovat, abych hráče přesvědčil, že je třeba hodně makat, že jen díky talentu se nevyhrává. Historické umístění s juniorkou Sokolova, s Plzní, s Karlovými Vary, titul mistrů světa s dvacítkou, to vše se vydařilo.
Napadlo vás někdy, že půjdete do Ruska?
Mě vždycky potkají věci, o kterých ani nesním. Uvažovat o tom, že by si mě pan Holík mohl vybrat na místo asistenta ve dvacítce? Ani náhodou. A najednou telefon a on to pan Holík.
Jste po návštěvě v Omsku. Jak se vám tam líbilo?
Mám výhodu, že jsem z Ostrova, který také pokládám za ruské město. Starý Ostrov je nádherný, ale sídliště jsou postavená v ruské architektuře. Paneláky naskládané do kostek zvaných etapy. Jako v Omsku, jenže tam je vše rozměrnější, řekl bych dvojnásobné. Obrovské vzdálenosti. Jsou problémy s přípravnými duely, soupeři jsou daleko. Proto se hrajou turnaje.
Jak budete bydlet?
S Ivanem Hlinkou v domě se čtyřmi ložnicemi, kompletně vybavenými. Taky máme kuchyň, ale tu nejspíše nebudeme potřebovat, protože o stravování se stará klub. Řekněme jako v hodně dobrém hotelu.
Dostanete služební auto?
Není k čemu. Oddíl má čtyři připravené řidiče, kdykoliv k dispozici.
Co případný návrat do Karlových Varů. Byl by reálný?
Jednoznačně, měl bych zájem. Podle vedení klubu mám otevřené dveře. Toho si cením.
