Ví někdo, jak je člověk s takovým postižením na tom inteligenčně? Je postižení jen fyzické nebo i mentální?

To je naprosto ndividuální,podle toho jaká část a jak moc je poškozena.

Smutný příběh. Život postiženého člověka není lehký a bohužel v postkomunistických zemích stát pomáhá postiženým opravdu směšnými důchody z kterých postižená osoba není schopna vyžít, natož si zaplatit asistenci 24/7 která je u těžkých případů nutná. Já vím že jsou speciální ústavy kde takový člověk může žít ale život v takovémto zařízení má daleko k opravdovému svobodnému žití. Vše je řízeno a člověk se musí podřídit ať chce či ne. Já sám vím o čem mluvím. Trpím svalovou dystrofií a dnes si ani nemohu natočit sklenici vody. Přesto pracuji, řídím speciální vůz s počítačovou technologií kterou hradí stát, mám rodinu a žiji plnohodnotný život podle svých představ. To mohu jen popřát Jurajovi a jeho dětem aby se nikdy nevzdávali a bojovali za svá práva která jim v rozvinuté společnosti 21. století v centru Evropy plným právem náleží.

Pokud pominu vše ostatní, je mi nesmírně líto, že pán mluví a zaobírá se jen nemocným synem. O dcerce jen jedna malá zmínka. Bohužel to tak bývá. Pro to nemocné nevidíte zdravé...

Článek je ale o nemocném synovi, proboha ...

V takovych pripadech by pri zachranovani mela byt etika upozadena, tatinek mohl mit klidne uz za 9 mesice uplne zdrave dite.

Takhle lekari dopustili dlouhodobou psychickou zatez zachraneho i jeho okoli i dlouhodobou ekonomickou zatez bliznich i statu samotneho.

Lekarstvi proste nema jit za kazdou cenu proti prirode. Tatinek uz takhle brecel kvuli umrti maminky, tak by nebrecel dvakrat tolik, naopak by byl daleko rychleji plne funkcni. Tady nejde jen o zatez tatinka a jeho rodiny, lekari nalozili dlouhodobou zatez i sestre prezivsiho.

Proste lekari nesmi vzdy jen zachranovat jako roboti, meli by zohlednovat i to, cl by nasledovalo i po pripadne "uspesne" zachrane.

V podobnych pripadech by uspani bylo VE PROSPECH DITETE. Klidne by pro takove pripady mohlo byt nastavene tabulkove odskodneni pro rodice. Lepsi vyplatit tatinkovi a sestre jednorazove stovky tisic, nez pak mit dlouhodobe naklady pro stat i rodinu.

Tatinek se takhle nabrecel a jeste nabreci mnohem vic, nez kdyby to byvalo bylo pri jednom s tou manzelkou a kdy s tim ditetem jeste nemel navazanou osobni vazbu.

Mám doma stejně postižené dítě. Nejhorší není že nechodí, nemluví.Pro nás je nejhorší že si nedokáže říct ani ukázat že ho něco boli, svědí. Prostě brečí a řve,

člověk z toho šílí protože neví jak mu pomoct. Zubař pouze pod narkózou, problémy z neurology,ortopedy.Špičkový doktoři zachrání nezachranitelné a pak je to na rodině. A časem přichází strach abych nezemřel dřív než můj syn.

Jsem na tom jako vy. Tu poslední větu řeším už čím dál víc. Je to neřešitelný. Já tady bez dcery nebudu moct být a ona beze mě taky ne. Ideální, odejít ve stejný den. Jsme spolu celý život samy dvě, jsme na sebe hodně vzájemně vázané.

Proc ja? Odpoved: protoze ten nahore vi, ze to zvladnes. Proto ty. Protoze ty to zvladnes!!!!

Taky jsem si několikrát musela říct tuto větu, když jsme se starali o postiženého syna, který bohužel po několika operacích zemřel.

"několikrát ho oživovali" - to je těžké, někdy se medicína pokouší zachraňovat i tam, kde by to morálka už dávno vzdala

Chápu Vás dobře, že byste to dítě nechala raději zemřít, aby bylo jeho morálce učiněno zadost? Jinak to prosím neodosobňujte, zachraňovali jej lékaři díky znalostem medicíny ...

Tohle cloveka dostane. Drz se chlape, v zivote bude zase lepe!

Je to borec..... strašně těžký a nevím co bych dělal.

Brrr. Z toho doslova mrazí. Jeden kámoš z vejšky schytal podobný "dar" od osudu. Nakonec po těch mnoha letech přiznává, že bylo snad aj lépe, že se objevil nějaký další problém, který už malý nedal a odešel. Samozřejmě, že to bolí. Pohled na hrob vlastního dítěte nepřebolí nikdy. Ale nakonec přiznal, že je to pro všechny lepší. Další dvě děti měl zdravé. Samozřejmě od malička věděli, že měli staršího brášku, kterému osud bohužel nedopřál.

Přesně, známá měla dítě s rakovinou, poslední rok ve fázi, kdy už v podstatě věděli ze ať dělají cokoliv, je to zbytečné. Už v té době měla ve svém nitru velký problém s tím, ze se věnuje dítěti kterému už moc dát nemůže, zatímco doma ji potřebuje jiné. Samozřejmě ta ztráta bude bolet vždy, ale..