Brněnský odchovanec je bez angažmá poté, co ho Barys Nur-Sultan (dříve Astana) z KHL předčasně propustil. Formálně ještě všechno uzavřené není, ale s rozvázáním kontraktu je Hrachovina srovnaný. „Poslali dopis s žádostí o ukončení smlouvy. Čekám, až mi dojdou nějaké peníze. Jsme dohodnutí, beru to jako hotovou věc,“ říká 24letý gólman.
Sezona se nepovedla téměř kompletně. Hrachovina si krátce před ní zlomil nohu, do Kazachstánu ho jeho agent dotlačil na vozíku a pak tam strávil pár dní, aby se podařilo pro zraněného klienta všechno vykomunikovat a skončilo to lépe než zrušením dohodnuté spolupráce.
Až v lednu, při celkově třetí operaci, zraněnému brankáři lékaři vytáhli z kotníku jedenáct šroubů.
Hrachovina víc seděl na tribuně nebo na lavičce, než chytal, což pokračovalo v play off, a zakončil to zápasem hrůzy ve čtvrtfinále play off proti Omsku. Čtyři inkasované góly během 13 minut byly tím posledním, co si v dresu Barysu musel protrpět.
„Hned poté jsme si tam něco řekli,“ přiznává dvojnásobný vítěz finské ligy s Tapparou Tampere, že rozladění v Barysu vygradovalo. Na několik týdnů se pak situace sice uklidnila, ale kazašští šéfové nezapomněli.
„Na to, v jakém stavu jsem do Astany přišel, to ještě nebylo tak hrozné. Lituju toho denně. Ale chápu, že to v KHL nikoho nezajímá.“ |
„Bylo to jedno s druhým. Přijel jsem tam zraněný a nepřipravený, chytal jsem pod práškama. Nechytal jsem tolik, kolik jsem chtěl já a kolik chtěli i oni. Nebrali mě proto, abych seděl. Vzhledem ke všem těm okolnostem to z mé strany nebylo až tak strašné, ale to v KHL nikoho nezajímá, a já to chápu,“ vylíčil loňský reprezentant.
Vzhledem k tomu, že na sebe v sezoně víceméně neměl jak upozornit, ho pozvánky do národního týmu letos míjely. Na mistrovství světa měl možnost jet jako spolukomentátor, ale sešlo i z toho.
„Byl jsem vyvalený jako puk, když mi pan Záruba zavolal, že tady ta nabídka (na spolukomentování) je. Loni mě to strašně bavilo, neváhal bych a jel bych do Bratislavy, ale pak to padlo. Ani nevím, proč to nedopadlo,“ krčí výřečný gólman rameny.
V polovině června pak Barys posílil kanadský brankář Eddie Pasquale, který v uplynulé sezoně chytal tři zápasy NHL za Tampu Bay, a to pro Hrachovinu znamenalo konec. „Rozloučíme se,“ vzkázal prezident klubu Boris Ivaniščev do médií stroze.
Těžko se v nemilosrdně nastavené KHL dalo čekat něco jiného. „Musím říct, že to naprosto respektuju,“ říká Hrachovina bez sentimentu. „Je to složité, když tam hráč jako posila přijede na vozíku na jedné noze. Není to příjemné ani pro jednu ze stran. Asi bych lhal, kdybych řekl, že jsem se tam cítil dobře, ale tak to prostě je. Kdybych chytal a dařilo se nám, tak by se nic neřešilo. Bohužel to bylo jinak,“ podotkl.
Dominik Hrachovina v brance Tappary Tampere
Pokud se loučí ve zlém, nedá to na sobě jediným mrknutím oka znát. „Pětadevadesát procent věcí bylo naprosto v pořádku. Co vedení řeklo, to bylo, všechno sedělo,“ říká Hrachovina.
Co dál? „Doufám, že to není napořád, že se tam ještě někdy vrátím. Nejvíc mě to mrzí z toho důvodu, že jsem konečně zdravý a mohl bych ukázat, že na to mám. Z tohoto pohledu je to škoda, že se loučíme,“ říká.
A tak on, zapřísáhlý nepřítel letního trénování na ledě, se potí na zimním stadionu ve Vyškově, kam za ním dorazil finský brankářský kouč, a čeká na telefon, který by mu ukázal nové angažmá.
Místo borců z KHL na něho na tréninku střílí hráči jako Petr Stloukal nebo Adam Sova. „Chtěl jsem k nám do skupiny zlákat Martina Erata, borec z NHL by to hodně zkvalitnil, jenže on má program pořád nabitý s dětmi. Furt ho tam lanařím, nevzdal jsem to,“ usmívá se Hrachovina, známý tím, že ho nevykolejí snad nic.
Tohle léto ale jeho odolnost prověřuje pořádně. Jako mladší byl Hrachovina zvyklý v létě hokejovou výstroj zavřít do sklepa a vytáhnout ji až v srpnu. Hrával baseball, kde sice působil na pozici chytače, což se jeho obvyklému „řemeslu“ hodně podobalo, ale hra byla úplně jiná.
Čísla26 zápasů (včetně čtyř v play off) odchytal Hrachovina v minulé sezoně v KHL. 91,4 procenta byla jeho úspěšnost v základní části. V play off klesla na 88,9. 56 utkání (včetně 11 bylo v play off) odchytal za Astanu první brankář Karlsson. |
Na trávě v Zamilovaném hájku, kde tehdy měli hřiště mistrovští Draci Brno, a s míčkem místo puku. „Absolutně neuznávám tu novinku, že se z hokeje stal celoroční sport,“ bouří se Hrachovina.
„Že takhle chodí na led reprezentace, to dejme tomu. Ale aby byly děti nuceny chodit na led v květnu nebo v červnu, to je špatně. Hrozná hloupost. Děcka by měla dělat i něco jiného, než být pořád zavřená na zimáku. Já jsem v létě hokej úplně pustil z hlavy, hrával jsem baseball a v srpnu už jsem doma blbnul, že chci zase na zimák. Tohle dnešní děcka ztrácejí,“ myslí si.
Letos v létě čas na tuhle „ozdravnou pauzu“ ztratil i Hrachovina. Naznal, že po loňském zranění bude lepší, když si dá do těla o dost víc než jindy.
„S finským trenérem, který mi sem přiletěl, se známe hrozně dlouho. Prošel jsem s ním dorost, juniorku i muže v Tampere. Měl jsem ho tady na týden, jinak chodím do posilovny a relaxuju. Je to poprvé v mé kariéře, co jsem v létě na ledě, ale cítím, že to tak má být,“ říká.
Rozhodnutí jít do KHL Hrachovina nelituje, nicméně faktem taky je, že mu sezona přinesla velký krok zpět.
Především je na konci června v situaci, kdy není moc z čeho vybírat. Mužstva mají sestavy většinou vyřešené, a kdo v tuto dobu nemá, ten se zase nechystá hrát o tak vysoké příčky, jak by rád hrál Hrachovina.
„Extraliga je plná, ve Finsku a ve Švédsku se hráči podepisují před koncem předchozího kalendářního roku v listopadu, Slovan je z KHL pryč... je možné, že se bude muset čekat,“ smiřuje se Hrachovina s naprosto novou situací. Možná by teď pro něho bylo snadnější podepsat smlouvu na sezonu 2020/21 než na tu příští, ale prioritou je samozřejmě sehnat místo co nejdřív na tu nadcházející.
Pro agenta to bude těžká fuška, a nejbližší týdny nenabídnou o moc víc možností, spíš naopak. Do Evropy se chystá zpátky Michal Neuvirth, odložený Philadelphií, a pokud se „upíchne“ ve Spartě, po čemž pošilhává on i vedení pražského klubu, bude ze Sparty jeden kvalitní brankář (Jakub Sedláček nebo Matěj Machovský) muset jít jinam. A přetlak bude zase o něco větší.
Hrachovinu může uklidnit, že v minulé sezoně si mohl na nejistotu zvyknout. Play off v KHL už bylo z jeho pohledu úplně jako houpačka. „Jeden zápas v Omsku jsem dochytal, myslím si, že bez problémů, a v tom dalším jsem šel zase na tribunu. Bohužel náš brankář tam dostal gól od červené čáry, blbá náhoda, puk mu zaplaval, a šel jsem zase já,“ popisuje český legionář.
Tak se dostal do brankoviště Barysu v posledním utkání sezony, tedy v tom, v němž lovil čtyřikrát puk ze sítě. „Ve druhé třetině jsem šel dolů. Cítil jsem hned po zápase a po našem vyřazení, že je to špatné,“ ohlíží se Hrachovina.
Víc než pořádně trénovat a makat mu teď nezbývá. I když to může být taky hodně dlouhé čekání.
