Tak je otázka, jestli na produkci takového dřeva musí být zrovna les.

Když dnes lidi odvykli na zahradách produkovat vlastní ovoce, ovocníé stromy vysekali a místo nich zavedli anglické trávníky a bezůdržbové pomalu rostoucí jehličnany.

Jestli by těm lidem nestálo za to na těch zahradách nebo jenom na kouscích země produkovat třeba tím výmladkovým hospodařením aspoň část jinak kupovaného dřeva. Třeba jen s pár stomky energetických topolů nebo i běžných dřevin vhodných pro zahradní výmladkové hospodaření. Třeba namátkou lípa nebo javor nebo líska nebo vrba jíva nebo bez.... Když se to během růstu trochu vytvaruje, aby to coby výmladky na zahradě nevypadalo moc špatně.

Zvláště u starých venkovských chalup, na místech, kde dřív býval třeba chlév, králíkárna nebo hnojiště nebo i dvůr bude půda dodnes z těch dob velmi přehnojená. A bylo by docela vhodné ty živiny, třeba nějakými těmi energetickými topoly z těch míst z půdy dostávat. Třeba aby to nezasolovalo blízký starší dům s horší hydroizolací.

Ještěza socíku ve vícegeneračních domcích se takhle na topení zpracovávala doslova každá větvička, která se na pozemku vyprodukovala. Někde pod stromem ve stínu byl špalek, tam se nosily všechny tenčí větve ze zahrady. Tam sedával obvykle důchodce a sekal sekerkou ty větve a dělal z nich na zimu otýpky.

Otýpky na podpal už dneska moc užívané nejsou, podobně jako noviny - lidi přidávají briketu, aby měli žhavo i ráno, případně je po ruce pe-po. Za stara se na podpal používaly mimo třísek vyschlé šišky.

Dřeviny na vlastním pozemku za účelem zdroje dřeva se taky nepoužívají - zahrady jsou spíš estetické nebo pobytové, dávno ne užitkové, maximálně jako příměs. Chceme pohodlí a máme se dobře, nerveme se o každou větvičku, nevytápíme jen kuchyň.

Ad zasolování - strom ve vegetačním období saje vodu, je překvapivé, kolik. Mám sklep, do kterého teče jen v zimě, srážky stromy vysajou, dolů se nic nedostane, a to jsme na písku. A to i když srážky jsou extrémní, tak povrchová vegetace a stromy propustí dolů zanedbatelné množství. Až si člověk říká, kde mají stromy horní hranici v množství spotřebované/odpařené vody.

Není takové hospodaření v lese u nás zakázané z důvodu obtížné evidence těžby státními orgány?

Spíš není vůbec v oficiálních metodách hospodaření v lese. Parcela asi bude muset být na katastru nemovitostí jako "ostatní plocha" nebo "ostatní les" či něco takového. Asi nesmí být v kategorii produkční les.

Ale stejně hajní sedí nejvíc v kancelářích u papírů a počítačů, takže pokud se někdo neozve, nějaký hektar zarostlé plochy je moc nezajímá.

Rodina guru se utěšeně rozrůstá. Rady jak si zajistit teplo, teplou stravu, jsou k nezaplacení... ale zaměstnání v opuštěných fabrikách?

Já tedy nejsem žádný odborník, jenom takto běžně dříví získávám... Koupil jsem před 20 lety pozemek s převážně olšovými nálety a když jsem je pokácel a nechal pařezy, obrazily a od té doby z nich opakovaně mám dřevo. Kácím tedy cca jednou za 5 let, protože nekácím všechno, ale jedu probírkou kmeny o průměru +-10 cm, abych nemusel štípat špalky. Ty slabší nechávám a ony do těch 5 let rychle zesílí+zpravidla obrazí několik nových výhonků. Jinak každý strom má jinou strategii. Třeba černá olše obráží z pařezu, zatímco šedá olše z pařezu zpravidla neobrazí ale vyrazí výmladky z kořenů. Obecně platí, že ty stromky nebo kmínky rostou hodně rychle, protože mohou využít v plné míře stávající kořenový systém...

U těch olší poražených v zimě stačí nechat špalky rok vyschnout a lze topit... Dávám ty špalky v celku, protože pak neshoří tak rychle... Na podpal používám to, co nařežu z větví...

Jinak na kraji pozemku se podobně chovají habry a akáty, případně výmladky ze švestek, takže není pravdou, že se tak nenechá získat i kvalitní tvrdé dřevo.

Na nic jiného než na otop to dřevo nepoužívám, kromě akátů, ze kterých dělám sloupky k oplocení...

Jak velký pozemek jste na to vyčlenil?

Tyhle články jsou takové knížecí rady. Většina rodinných domů prostě nemá na takové řešení pozemky. A aby to bylo využitelné komerčně a i pro průmysl, je to utopie.

Další neználkovský kec je ten o velkém kořenovém systému vzrostlého stromu a o rychlém dorůstání z pařezu. Každá dřevina potřebuje k růstu vyvážený poměr množství kořenů, dřeva a plochy listí. Seřezání stromu do pařezu je tak obrovský zásah do života stromu a záleží potom na jednotlivém druhu dřeviny, jak je při takovém nepoměru životaschopná. Dřeviny nesnášející výmladkové hospodaření , jako je třeba většina jehličnanů, při tak velké rozloze kořené a žádném dřevě a koruně se nepokusí ani z pařezu obrazit a rovnou uhynou. Dřevina špatně snášející výmladkové hospodaření se pokusí obrazit, ale nadbytečné množství kořenů v zemi se projeví kolapsem těch kořenů, jejich napadení třeba hnilobou, se kterou bude ta dřevina bojovat. Může podlehnout, takže obrážející výhonky uhynou a zastchnou nebo přijde o většinu kořenů a obrážející výhonky potom první roky rostou velmi pomalu.

Dřeviny, které dobře snášejí výmladkové hospodaření jsou schopny dobře fungovat i při nadbytku kořenů pod pařezem. Ty první rok intenzívně obrazí ze zásobních látek z pařezu a kořenů, aby vzniklo co nejvíc dřeva a listové plochy. Následné roky, protože nadbytek kořenů trvá, nadbytečné kořeny postupně odumírají, zatímco nadzemní hmota postupně přibývá.

V provozovaném výmladkovém lese se potom v závislosti nad tím, při jaké velikosti výmladků bude majitel zase ty dřeviny ořezávat, ustanoví i velikost kořenového systému. Většinou, pokud se budou výmladky vyřezávat častěji, bude třeba výrazně většího počtu rostlin dřeviny než byl počet vzrostlých stromů v původním lese.

Jinak je kolem toho ještě hodně neprozkoumaného, jak výmladkové lesy provozovat tak, aby z nich ta produkce nebyl zbytečně nízká.

Jehličnany mají povrchový kořenový systém, tedy jsou mělce kořenící. Na rozdíl od listnatých, které mají kořenový systém rozsáhlejší a do větších hloubek. I proto listnaté stromy snáze přežijí období sucha. A ty stromy se toho kořenového systému nevzdají, ani po ořezání na pařez.

Koukám zase nějaký zelený aktivistický neznalec objevil Ameriku.

Oni ti naši předkové zas na přírodu tak aktivisticky nemysleli, spíš s ní bojovali, aby z ní vydobyli dostatek dřeva na topení, ale i na každodenní vaření. Výmladkové hospodaření v lese prováděli tehdy hlavně chudší zemědělci, kteří měli tak malé plochy lesa, že na něm nedokázali produkovat kvalitní dřevo klasickým způsobem, kácením vzrostlých stromů. A současně bydleli tam, kde nebyly v blízkosti rozsáhlé lesy, odkud by si mohli levně koupit třeba odpadní dřevo ze sušek, třeba v Beskydech na Valašsku.

Výmladkové hospodaření tak vzniklo jako z nouze ctnost, chudý zemědělec prostě kvůli dřevu na topení "hobloval" svůj lesík, co to jen šlo, až nakonec zůstaly jen takové odolné dřeviny, které to výmladkové hospodaření dokázaly dlouhodobě vydržet. A ještě tam kolikrát pásl dobytek, protože jakožto chudý zemědělec nevlastnil pastviny. Přirozeně takhle obhospodařované lesy, zvláště když se tam běžně ještě nechával pást dobytek, byly extrémně náchylné k srážkovým erozím.

Výmladkovému obhospodařování lesa udělalo konec rozšíření levného uhlí a jeho dálková doprava železnicí před 100 - 150 lety.

Dneska se takhle výmladkovým způsobem využívají speciáně vyšlechtěné energetické topoly a další vyšlechtěné rychle rostoucí dřeviny. Produkují znatelně víc biomasy na topení než náhodné dřeviny v běžném listnatém lese, pokud se v něm začne hospodařit výmladkovým způsobem. Uvádí se, že to funguje asi tak 30 - 40 let, potom dochází k vyčerpání půdy a vánosnost klesá.

Dnes je taky velká otázka, jestli by lidi byli ochotni si samovýrobou produkovat dřevo z výmladkového lesa a ještě větší otázka, je, jestli by jím byli ochotni topit. Pokud se totiž takové dřevo rovnou nerošrotuje strojem na štěpku a netopí se s ním v kotli m uzpůsobeném na podávání štěpky, je topení takovým dřevem mnohem pracnější a náročněšíé na čas než topení velkými poleny, je třeba u toho topidla pořád být a pořád tam ty drobná polínka přikládat.

To písal nejaký zelený aktivista? Blábol za blábolom.

Palivo z mäkkých listnáčov, ktoré majú energetickú hustotu dreva nižšiu než kartón?

I iné využitie krivých kmeňov od začiatku napadnutých hnilobou, než do štiepky?

Tisíc rokov udržateľný porast s tak prehnitým koreňovým systémom, že ľahne na jar po prvom vánku?

Do toho!

Nejsem aktivista, jenom praktik...

Měkké dřevo vás zahřeje úplně stejně, jako to tvrdé... Jenom ho potřebujete víc, abyste spálil srovnatelnou hmotu.

Ty kmeny z pařezů jsou zahnuté zpravidla jenom na prvním metru, málokdy více, pak už to je obvykle rovný kmen bez jakéhokoliv kazu, natož hniloby nebo houby... Pokud strom obráží z kořenů a nikoliv z pařezu, je kmen zpravidla rovný celý...

Ubezpečuji vás, že ty kořeny drží jak helvétská víra... Právě díky tomu množství kořenů rostou ty nové kmínky řádově rychleji, než kdybyste zasadil nový semenáček.

Prvoplánově to je v dnešní době metoda vhodná na palivové dříví...

"Tento postup lze většinou zhruba po deseti letech opakovat stále dokola, a to klidně stovky i tisíce let." Ve skutečnosti to člověk zopakuje tak pětkrát, šestkrát a pak už je neklidný a divně se kývá

Zajímavé!