Boj o procesorový trh
pokračuje
Minulý rok proběhl ve znamení tvrdých cenových a marketingových
válek mezi kdysi neotřesitelným Intelem a kdysi outsiderem AMD. Díky tomuto
soupeření máme dnes možnost si za přijatelné ceny koupit tak výkonné procesory,
že pokud budeme na počítači dělat cokoli jiného než hrát náročné 3D hry, poběží
znuděně na pár procent své celkové kapacity. To se změní až s příchodem
operačního systému s propracovaným trojrozměrným uživatelským rozhraním,
což ovšem ještě nějaký ten rok potrvá. Pro výrobce je však velmi významné,
může-li prohlásit, že nejrychlejší procesor pochází z jeho dílny – Intel to
sice o sobě tvrdí neustále a od nepaměti, firma AMD na tuto strategii
od minulého roku najela taktéž, ale absolutní pravdu nemá již mnoho měsíců ani
jeden z nich. Spektrum aplikačních programů a her je totiž velmi
široké a jejich optimalizace pro konkrétní procesor hraje velkou roli,
takže pokud budeme chtít některý procesor korunovat jako „nejrychlejší“, musíme
ho postavit proti konkurenci v řadě reprezentativních benchmarků a za
vítěze prohlásit toho, který jich vyhraje většinu. Už dlouho se totiž
nestalo, že by v takovémto souboji vlajkových lodí Intelu a AMD
obsadil některý procesor ve všech testech první místo.
Až do konce loňského roku byl takovýmto „většinovým vítězem“ Athlon XP 1900+, který dokázal dvougigahertzové Pentium 4 ve většině renomovaných benchmarků předstihnout. Intel měl však v zásobě trumf, se kterým se veřejně vytasil až včera: Pentia 4 s frekvencemi 2 a 2,2 GHz na novém, 0,13mikronovém jádře jménem Northwood (aby se odlišilo staré 2GHz Pentium 4 od nového, dostalo nové do svého názvu oblíbené písmeno „A“). Technologicky přinesl Northwood oproti starému jádru Willamette navíc dvojnásobně větší cache L2 – nová Pentia 4 tedy mají místo 256 celých 512 KB. Firma AMD nasadila do boje Athlon XP 2000+ se starým jádrem Palomino, u něhož se v porovnání s předchozími modely kromě vyšší pracovní frekvence (1,67 GHz) nekonala žádná inovace.
Rozhodnutí AMD označovat Athlony XP vyššími modelovými čísly než je jejich frekvence jsme již diskutovali v dřívějších článcích – zdá se, že tento krok byl laickou i odbornou veřejností přijat nad očekávání dobře. Osobně jsem v takovýto výsledek doufal; situace u Athlonů XP je významně jiná než u Cyrixů a jejich kritizovaného PR a firma AMD udělala velmi dobře, že při volení modelových čísel své procesory ve srovnání s Pentii 4 mírně podhodnotila. Akce nazvaná TPI (True Performance Initiative – Iniciativa pro skutečný výkon), kterou firma AMD rozjela, má iniciovat vznik a zavedení nové a přesnější identifikace výkonu procesorů než je výše jejich pracovní frekvence.
Následující obrázek ukazuje konkurenční procesory vedle sebe (vlevo nové Pentium 4, vpravo Athlon XP).
Ačkoli P4 2,2 neporáží Athlon XP 2000+ ve všech disciplínách, stalo se konečně po mnoha měsících většinovým vítězem. Technologický náskok Intelu umožňuje novým Pentiím 4 běžet na vysokých frekvencích s mimořádně nízkou teplotou a větší cache L2 se promítla do 5 – 9% nárůstu výkonu, což je slušný výsledek.
Overclockeři mohou z Northwoodu díky jeho rezervám přirozeně dostat daleko větší přírůstek než z již prakticky vyčerpaného Palomina u nového Athlonu XP: Anandovi se podařilo 2,2GHz model Pentia 4 vyhnat na vynikajících 2,64 GHz, tedy o celých 440 MHz nad nominál! P4 lze samozřejmě vzhledem k neodvratně zamčenému multiplikátoru přetaktovávat pouze pomocí FSB, takže mimo své specifikace běží i sběrnice AGP a PCI se všemi z toho vyplývajícími riziky.
Pokud bych se měl rozhodovat mezi 0,13mikronovým Pentiem 4 a Athlonem XP za přibližně stejnou cenu, zvolil bych zase po dlouhé době řešení od Intelu. Jste-li ovšem odpůrci přetaktovávání, může pro vás mít Athlon XP stále svůj půvab, protože je levnější a jeho výkon zaostává za nejrychlejším Pentiem 4 na nominální frekvenci jen minimálně. Howgh.
Zdroje: AnandTech, Tom’s Hardware Guide
