Dnes vůbec nelituje, že opustil prestižní španělskou ligu a po třech letech strávených v Atlétiku Madrid přestoupil. Po dvaceti kolech Galatasaray tureckou ligu vede se čtyřbodovým náskokem před Fenerbahce a sedm bodů k dobru má na třetí Besiktas.
"Ale ze začátku to moc dobře nevypadalo. Ještě koncem října, když jsme doma prohráli s Gaziantepsporem, jsme se motali kolem pátého místa. Ale dneska k tomuhle zápasu můžu říct, že to byla naše poslední prohra v lize," vzpomíná osmasedmdesátinásobný reprezentant.
Co vás vlastně přimělo k odchodu z Atlétika, s nímž jste v roce 2010 vyhrál Evropskou ligu i Superpohár?
Pravda, jsou to moje největší klubové úspěchy, ale pořád jsem bez titulu. Ten jsem nezískal s Olomoucí, s Hamburkem, s Fiorentinou ani s Atlétikem. A když se objevila po všech stránkách lukrativní nabídka z Galatasaraye, neváhal jsem.
Ta nabídka jistě nebyla zajímavá jen po finanční stránce.
Přesně tak. Do Galatasaraye se chystal i slavný turecký trenér Fatih Terim, s nímž se znám ještě z Itálie a který mě chtěl. Vyhlásil, že Galatasaray musí zase vyhrát titul, a právě to mě přesvědčilo, abych nabídku vzal. Vždyť právě Terim udělal s tímhle mužstvem v minulosti čtyři tituly a v roce 2000 s ním dokonce vyhrál někdejší Pohár UEFA. Takže i když v minulé lize skončil Galatasaray až osmý, dobře jsem věděl, co trenér Terim říká.
Tomáš Ujfaluši ve španělské lize v souboji s Messim
Co ještě vás do istanbulského klubu lákalo?
Takovou třešničkou na dortu bylo, že si po letech zase zahraju v jednom mužstvu s krajanem, konkrétně s velkým kamarádem z nároďáku Milanem Barošem. Českého spoluhráče jsem měl naposled v Hamburku, kde jsem hrál s Milanem Fukalem a Markem Heinzem.
Než jste se s trenérem Terimem sešel v jednom mužstvu, kdy jste spolu mluvili naposled?
Tuším, že to bylo po zápase, ve kterém nás v posledním zápase základní skupiny na mistrovství Evropy 2008 poslali domů právě Turci. On jejich reprezentaci tenkrát vedl a po tom vyřazení mě u autobusu utěšoval, že zas bude líp, a přál mi hodně úspěchů v Atlétiku, do kterého jsem právě odcházel z Fiorentiny.
V čem spočíval ten zlom, který přišel po říjnové prohře s Gaziantepsporem?
V létě hodně obměněné mužstvo se konečně sehrálo a kouč Terim začal hrát na dva útočníky. Předtím jsme hráli na jednoho, na hrotu se střídali švédský útočník Elmander a Baroš, který se pak zranil. Když se Milan uzdravil, začali hrát s Elmanderem oba v základu. Což byl klíč k úspěchu, protože Bary zase začal dávat góly. V posledních pěti zápasech dal čtyři a u dalších tří asistoval.
Jenže v sobotu si Baroš v poslední minutě utkání s Karabüksporem poranil tříslo a podle prvních zpráv by měl mít měsíc pauzu.
Hrozná smůla, tím spíš, že ho to potkalo v době, kdy hrál jak z partesu. Bude nám moc a moc chybět. Takže musíme udělat všechno, aby ta jeho absence byla co nejkratší. Doufám, že naši doktoři ho dají do čtrnácti dnů do kupy.
Hrajete pořád stopera?
Jasně. Obranu i celou defenzivu si diriguju, po téhle stánce je to v pohodě. Ale teď v sobotu proti Karabüksporu jsem sedmdesát minut zaskakoval na pravém beku za Ebouého, který odletěl reprezentovat Pobřeží slonoviny na Africký pohár.
Tomáš Ujfaluši
Z dvaceti ligových zápasů jste vynechal jediný. Proč?
Stál jsem za čtyři žluté karty.
V Atlétiku Madrid jste si dvakrát zahrál Ligu mistrů. Těšíte se, že si tuto soutěž zahrajete i v dresu Galatasaraye?
Kdo by se netěšil, ale nerad bych to po dvaceti kolech zakřikl. Do konce ligy je ještě daleko.
Co jste říkal českému národnímu mužstvu v listopadové baráži s Černou Horou?
Oba zápasy jsem viděl a musím říct, že to kluci zvládli elegantně. Závěr kvalifikace prostě nároďáku vyšel náramně a musí se mu jen zatleskat.
Český tým má na mistrovství Evropy v základní skupině za soupeře Rusko, Řecko a domácí Polsko. Postoupí Bílkovo mužstvo do další fáze šampionátu?
Musel jsem se smát, jak si všechny čtyři týmy los pochvalovaly. Každopádně je tahle skupina asi nejvyrovnanější, takže určitě ne nejlehčí. Ale já v postup věřím.
Pojedete se do Vratislavi na některé utkání Česka podívat?
Určitě na první dva zápasy s Ruskem a Řeckem. Strašně se těším, jak si po letech šampionát užiju jako fanoušek.
Jenže v hledišti možná budete mnohem víc nervózní než na hřišti.
Kdepak, jak už jsem říkal, budu si to užívat a klukům přitom pořádně fandit.
