Posadí se v červené mikině Spartaku na betonový schodek mezi lavičkami u tréninkového hřiště, sluníčko mu svítí do očí, od Středozemního moře fouká vítr. Vlasy už v sedmačtyřiceti nemá havraní, ale i přes šediny je dobře poznat.
Zrovna skončil dopolední trénink Trnavy, jejíž gólmany cepuje.
Na Tipsport Malta Cupu se střetne s Olomoucí v pátek, takže vhodná chvíle na povídání.
„Na ten rok vzpomínám velmi rád. Bylo to jedno z nejlepších angažmá,“ říká.
I díky finále Intertoto Cupu proti Udine v roce 2000?
Velký zážitek proti kvalitnímu mužstvu. V Udine bylo třicet tisíc lidí. To je pro každého fotbalistu zápas, který zůstane v paměti.
Italy jste měli na lopatě.
Měli jsme je na lopatě, ale bohužel jsme nezvládli závěr. Dodnes toho lituju. Když si to tak promítám, chyběly sekundy. Škoda, no.
Těžko jste mohl v poslední minutě chytit hlavičku Tomáše Ujfalušiho, který ostrý centr smolně prodloužil do vlastní brány a místo trofeje se šlo za stavu 2:2 do prodloužení.
Bohužel takové situace se stávají. Standardka, centrovaný míč, byl v souboji a jen to lízl. Bylo to zblízka. Už jsem tomu nepomohl.
Zpucoval jste ho pak?
Ujfi byl persona, to jsem si nemohl dovolit. Ne, nebyla to ani jeho chyba. Nazval bych to neštěstím, smůlou.
V prodloužení jste inkasoval ještě dvakrát a bylo hotovo. První utkání v Olomouci se nepovedlo brankáři Tomáši Burešovi, i proto jste jen remizovali 2:2 a trenér Kalvoda vás postavil do odvety?
To se stává, Tomáš byl výborný brankář. Vytvořili jsme dobrou dvojičku. Jestli si dobře vzpomínám, měli jsme to nastavené tak, že jsme se v Intertotu střídali po zápase. Šlo se až do finále.
Pavel Kuka ze Slavie v souboji s olomouckým brankářem Pavlem Kameschem.
V Sigmě hrály tehdy velké osobnosti, například Pavel Hapal.
Co jméno, to osobnost. Tahali jsme se se Slavií o druhé místo v lize. Byla neskutečná parta. Dodnes jsem v kontaktu s Pepou Muchou, Radimem Kučerou, Pavlem Hapalem. Strašně rád vzpomínám na každého z chalanů.
Máte nějakou historku?
Historek bylo hodně, některé se nemůžou vytahovat. Vzpomínám na prostředí, mužstvo, okolí, management, město bylo velmi pěkné. Bylo mi tam hezky, krásný rok.
Nabídce sportovního ředitele Jiřího Kubíčka se nedalo odolat?
Oslovil mě, když jsem chytal v Senci a hráli jsme v zimě přípravák se Sigmou, tam se to naťuklo. V létě jsme se spojili a udělal se přestup.
Za Sigmu jste odchytal 23 zápasů. Proč jste pak šel na Kypr?
Z Drnovic měl přijít Martin Vaniak a mně přišla nabídky, že bych si mohl zkusit zahraničí. Zkusil jsem to a zůstal jsem tam sedm roků.
Takže jste dobře udělal?
Bylo tam lepší i horší období, ale celkově jsem byl spokojený velmi. Velká část mého života.
Presink by měl být náš charakteristický rys, říká olomoucký kouč Jílek |
Věděl jste, že se po kariéře chcete stát trenérem brankářů?
Začal jsem se na to připravovat ještě během kariéry, kterou jsem končil v Senici. Poslední dva roky jsem tam už měl na starosti dorostence. Po konci kariéry mi přišla nabídka z Karviné, kde jsem začínal v mužském profesionálním fotbale. Byl to směr, kterým jsem se chtěl vydat.
Láká vás ještě práce v Česku?
Podívejte, v trenérském chlebě je těžké něco říkat, nebo plánovat léta. Není lehké mít tuto práci. Jsem spokojený tady, kde jsem. Jsem doma.
Jaká je slovenská brankářská škola?
Těžko říct, jestli máme nějakou slovenskou, nebo českou brankářskou školu. Ve střední Evropě jdeme jedním stylem. Máme talentované brankáře a také dost v zahraničí. Jsme malá krajina, brankářský post máme kvalitně obsazený, co se týká národního týmu.
Martin Škrtel v dresu slovenské reprezentace.
Do Trnavy se vrátil hvězdný obránce Martin Škrtel. Co to znamená pro klub?
Pro všechny hráče i trenéry je neskutečná zkušenost pracovat s takovou osobností. Škrťo je i fantastický člověk, který si na nic nehraje a zapadl mezi nás. Na hřišti to jde vidět, všichni se od něj můžeme učit, to je super.
Myslíte po vydařeném podzimu na titul?
Cíl byl do třetího místa, nebudeme si dávat přehnané ambice. Každý, kdo hrál fotbal nebo v něm pracuje, chce skončit co nejvýš. Uděláme všechno pro to, aby umístění bylo co nejlepší.
Svět obletěly obrázky, jak chuligáni vtrhli v Trnavě během šlágru se Slovanem na hřiště se porvat. Změní tento exces boj s fotbalovými výtržníky?
Doufám, že ano. Nebyl to pěkný zážitek, už bych to nechtěl zažít. Je na zvážení, jestli neudělat nějaká opatření, aby se to neopakovalo. Bohužel když sleduju situaci jinde, tak se teď nedohrál zápas ve Španělsku, ve Francii. Tak se mi zdá, že to začíná být nějaký trend. Takže to není jen o Slovensku. Děje se to všude v Evropě, což je možná varovný prst.
Šlágr na Slovensku skončil fiaskem, porvali se fanoušci a nedohrálo se |
V Trnavě jste spolupracoval také s trenérem Radoslavem Látalem, který dovedl Spartak do základní skupiny Evropské ligy. Jaké to bylo období?
Také velmi dobré. S Latošem jsme si sedli a doteď jsme v kontaktu. Byl to fantastický půlrok, na který také rád vzpomínám.
A na Lukáše Greššáka, který v Trnavě byl kapitán a teď působí v Sigmě?
Greššo tady byl od začátku, co jsem přišel do Trnavy. Máme dobrý vztah a jsem rád, že je v Olomouci zase nějaký Slovák. Velmi dobře jsme si rozuměli, i když jsem o generaci starší, ale snažím se být kamarádský. Greššo už není úplný mladík. Jsem rád, že je tady na Maltě a můžu se s ním pobavit.
I s trenérem brankářů Sigmy Tomášem Lovásikem, jenž také chytával v Trnavě?
Známe se velmi dlouho, ještě když jsme chytávali. Také jsem rád, že se můžeme potkat, protože si máme vždycky co říct.
Vracíte se do Olomouce někdy?
Musím říct, že ne. Párkrát jsem tam byl, když jsem hrál. Ani si nevzpomínám, že bych tam někdy jel jen tak na návštěvu. Není moc času.
Pamatují si váš fanoušci Sigmy?
Nevím, v tom jsem skromný, myslím si, že spíše ani ne. Velkou díru do světa jsem tam neudělal, ale když si někdo vzpomene v dobrém, tak je to super a jenom to potěší.
