Podle mnohých – třeba letošního dubnového vydání magazínu Four Four Two – je Ferguson nejlepším koučem všech dob.
Vítěz ve Skotsku i Evropě (vyhrál Pohár vítězů pohárů poté, co zdolal Real Madrid i Bayern Mnichov) s Aberdeenem, legendární postava Manchesteru United a celkově dějin britského fotbalu.
Úžasný psycholog, uznávaný stratég, muž s čichem na hvězdy i se šlechtickým titulem. Sir Alex Ferguson.
S fotbalem začínal v šestnácti letech jako amatér ve skotském klubu Queen’s Park, coby gólový útočník pak zaujal St. Johnstone a posléze i Dunfermline, které mu v roce 1964, když mu bylo třiadvacet let, nabídlo první profesionální smlouvu.
Zahrál si za Glasgow Rangers či Falkirk, než v roce 1974 ukončil kariéru a vrhl se na trénování.
A stal se fenoménem.
Jeho trenérská kariéra strmě stoupala: v roce 1974 začal u druholigového skotského klubu East Stirlingshire, ve stejném roce přešel do St. Mirren a v roce 1978 už trénoval Aberdeen, kde i díky třem mistrovským titulům a čtyřem triumfům ve skotském poháru vydržel až do roku 1986. Ve Skotsku si vybudoval respekt. S Aberdeenem vyhrál také Pohár vítězů pohárů a pár měsíců vedl i reprezentaci.
Jak se zrodil návrat krále. Ronaldovi rozmlouval City i Ferguson |
V listopadu 1986 si ho vybral Manchester United. Svého času slavný klub se tenkrát potýkal s problémy, potácel se na hraně sestupu. Přísný skotský kouč však celek za šestadvacet let práce dostal na vrchol. United se stali nejúspěšnějším týmem v Anglii a celosvětově proslulou značkou.
Osmatřicet trofejí s nimi Ferguson získal!
Cíl: překonat rekord Liverpoolu
Začátek přitom neměl snadný a v jeden okamžik měl i namále, vždyť první úspěch se pod jeho vedením dostavil až v sezoně 1989/90, kdy United zvedli nad hlavu FA Cup.
„Nebýt toho triumfu, vyrojily by se vážné pochybnosti o tom, zda se na tohle místo vůbec hodím. Už se nedozvíme, jak blízko jsem byl k vyhazovu, neboť o tomhle rozhodnutí se ve vedení United nakonec nehlasovalo. Ale nebýt toho vítězství ve Wembley, snížila by se návštěvnost a klub mohla zachvátit panika,“ připustil ve své knize Můj příběh z roku 2013.
 |
Od klíčového zisku Anglického poháru se skotský trenér podílel na spoustě dalších slavných okamžiků. Třináctkrát triumfoval v Premier League, zažil dvě vítězná finále Ligy mistrů.
Zaslouží maximální uznání za to, co s týmem ve své éře dokázal. Když přicházel, takřka nedostižným vzorem byl úhlavní rival Liverpool, v sedmdesátých a osmdesátých letech snad nejlepší tým Evropy.
„V té době jsem prohlásil: ‚Chci je sesadit z trůnu‘. Popravdě řečeno si nevzpomínám, že bych to řekl, ale ten výrok je mi připisován,“ přemítal Ferguson ve svých pamětech.
Jestli tehdy skutečně pronesl tato slova, lze obtížně dohledat, ale jisté je, že o několik let později prohlásil něco podobného, leč vulgárnějšího. „Mou největší výzvou bylo srazit Liverpool z jeho zas....ho trůnu. Klidně to otiskněte,“ přilil do nepřátelství mezi oběma městy na startu sezony 2002/03, který se United vůbec nevydařil.
Ligu ale Manchester nakonec vyhrál a později se mu ještě pod Fergusonovým vedením skutečně povedlo překonat liverpoolské maximum (18, dnes už 19) v počtu anglických titulů.
Šlechtic, třída z roku 92 i Poborský
To už se před jeho jménem dlouhé roky skvěl titul Sir. Zasloužil si jej za slavný devětadevadesátý, v němž slavil takzvaný treble čili výhru v Lize mistrů, domácí soutěži i Anglickém poháru. Následně jej královna Alžběta II. povýšila za zásluhy do šlechtického stavu.
Během svého angažmá na Old Trafford vychoval několik talentů a vedl i spoustu hvězd. Známá je „Class of 92“, šestice hráčů, kteří se po vítězství v mládežnickém poháru postupně prosazovali do áčka. David Beckham, bratři Gary a Phil Nevillové, Paul Scholes, Ryan Giggs, Nicky Butt.
Ferguson dále trénoval třeba Erika Cantonu, Roye Keana, Wayna Rooneyho, Cristiana Ronalda, Ria Ferdinanda, Ruuda van Nistelrooije... A také Karla Poborského, kterého do Anglie přivedl po stříbrném Euru 1996.
Byla to výjimka, na základě turnajových výkonů fotbalisty obvykle nekupoval. „Udělal jsem to v případě Jordiho Cruijffa a Poborského. Oba na Euru 1996 zazářili, nakonec však nebyli takovým přínosem jako pro své reprezentace,“ popisoval ve své knize.
„Nebyly to špatné nákupy, ovšem někdy se hráči namotivují a nachystají na šampionáty, načež může křivka výkonnosti klesnout na obvyklé hodnoty.“
Manchester United vs. Barnsley v říjnu 1997: vlevo je Karel Poborský.
S Manchesterem se rozloučil ziskem titulu (pro klub jubilejního dvacátého) na konci sezony 2012/13 a odešel do zaslouženého důchodu.
Jeho posledním zápasem na lavičce United byl ten s číslem 1 500 proti West Bromwichi, který skončil bláznivou remízou 5:5 poté, co Fergusonovi svěřenci, už jistí mistři Anglie, promrhali vedení 5:2.
„Samozřejmě jsem hráčům na oko sdělil, jak jsem naštvaný, ale brzo mě prokoukli a v kabině panovala uvolněná atmosféra. Říkám jim: ‚Fakt díky, pánové. Postarali jste se mi o zatraceně skvělou rozlučku!‘“
Po konci s trénováním Ferguson často navštěvoval různá fotbalová utkání, chvíli byl i ambasadorem Evropské fotbalové unie UEFA a také vyučoval na Harvardu.
V květnu 2018 fotbalovému světu zatrnulo, když Fergusona bleskově převáželi do nemocnice s krvácením do mozku. Bývalý kouč podstoupil akutní operaci a dopadla skvěle. Brzy se zotavil a už v září téhož roku byl ale zpět na svém místě v čestné lóži na stadionu Old Trafford, kde ho můžete vídat dodnes.
