Před 20 lety Blackburn vyhrál Premier League. Romantika, vzpomíná kouč

V roce 2012 sestoupil, od té doby se z druhé nejvyšší soutěže nevyhrabal. Teď se ale o fotbalovém Blackburnu v Anglii po dlouhé době opět hodně mluví. Ve čtvrtek totiž uběhlo na den přesně dvacet let od chvíle, kdy šokoval celou zemi vítězstvím v Premier League.

PAN MAJITEL A JEHO HVĚZDA. Šéf fotbalového Blackburnu Jack Walker takhle v roce 1995 slavil nečekaný zisk mistrovského titulu s hlavní hvězdou klubu, útočníkem Alanem Shearerem. | foto: Profimedia.cz

Nikomu jinému se za třiadvacet let existence soutěže nepovedlo narušit vládu čtyř silných. Tituly nejdřív vyhrával Manchester United a Arsenal, po příchodu bohatých majitelů se přidaly Chelsea a Manchester City. V tabulce vítězů tak praští do očí nápis Blackburn Rovers připojený k sezoně 1994/1995.

„Nevím, jestli se něco podobného ještě někdy někomu povede. Pochybuju o tom,“ zamyslel se tehdejší trenér klubu Kenny Dalglish v rozhovoru pro BBC. „Bylo to jako pohádka o Popelce, fotbalová romantika.“

Blackburn Rovers

• Fotbalový klub založený v roce 1875
• Nejvyšší soutěž vyhrál třikrát: v letech 1912 a 1914, poté až v roce 1995
• Nejčerstvějším úspěchem je vítězství v Ligovém poháru z roku 2002
• Od roku 2012 tým hraje druhou nejvyšší soutěž, letos skončil devátý

No, jak se to vezme. Blackburn byl Popelkou jen do začátku 90. let. Tehdy do něj majitel, ocelářský magnát Jack Walker, začal pumpovat miliony, které pomohly týmu vystoupat ze dna druhé ligy až tam, kde ho nikdo nečekal. 

Cesta začala angažováním Dalglishe v roce 1991 a pokračovala postupem do nově vzniklé Premier League v roce 1992 - po 26 letech v nižších soutěžích se tak Blackburn opět vydrápal do elitní společnosti. Pro namlsané fanoušky to byl jen předkrm, to hlavní přišlo v následujících letech.

Stotisícové město v hrabství Lancashire si užívalo fotbalovou horečku a Walker s Dalglishem s gustem budovali tým, kterého se mocní začali obávat. 

Hned po postupu movitý šéf koupil střelce Alana Shearera za 3,5 milionu liber, tehdy nejvyšší sumu vynaloženou za útočníka v dějinách britského fotbalu. Pak ještě rekord sám znovu překonal, když za mladou hvězdičku Chrise Suttona zaplatil dokonce pět milionů. 

Proto u některých fanoušků dodnes přetrvává názor, že Blackburn si úspěchy „koupil“. Jenže to je hodně nadsazené tvrzení, konkurenti totiž za své největší hvězdy utráceli v součtu ještě víc. 

„Dnes už bychom to nedokázali,“ tvrdí přesto Dalglish. „Kdyby tehdy platila současná pravidla finančního Fair Play, neměl by tým jako Blackburn šanci.“

Takhle probíhal boj o titul v anglické lize před 20 lety:

zdroj: www.youtube.com

Peníze skutečně hrály v pohádkovém příběhu velkou roli, ale rozhodovalo se na hřišti, kde Dalglishův tým válel. Sezonu po postupu skončil čtvrtý, v té následující druhý a nakonec dokráčel až k titulu, o kterém se rozhodovalo v dramatickém posledním kole. Blackburn měl dva body náskok před Manchesterem United a jel do Liverpoolu, kde dlouho vedl, pak to vypadalo na remízu.

V závěru dostal gól na 1:2, místo smutnění však hráči začali slavit: ve chvíli, kdy inkasovali, dostal kdosi na lavičce zprávu o výsledku United. Ti uhráli na West Hamu jen remízu 1:1, vychytal je český brankář Luděk Mikloško. A modro-bílé oslavy mohly vypuknout! 

V nové sezoně přišlo vystřízlivění, Blackburn se potácel u dna tabulky a ve skupině Ligy mistrů skončil poslední. K titulu už se nikdy nepřiblížil, o to víc však ten z roku 1995 žije ve vzpomínkách fanoušků.

Zvlášť nyní, kdy si připomínají dvacetileté výročí nejpamátnější chvíle v klubové historii.