Vzpomínka na Pelého před zápasem West Ham vs. Brentford.

Vzpomínka na Pelého před zápasem West Ham vs. Brentford. | foto: AP

Jak jsem mluvil s Pelém. Teda… Držel před ním diktafon, vzpomíná novinář

  • 0
Je to poměrně dobrá historka do hospody, kde se lehké přehánění toleruje a vlastně i očekává. „Pánové, jo tehdy, když jsem mluvil s Pelém!“ Všichni najednou ztichnou a publikum je vaše. „Mluvil, jo?“ No vlastně jsem vedle něj jen stál. A držel mu u pusy diktafon.

Přesto je to zážitek, na který nikdy nezapomenu.

Psal se podzim roku 2000. Mně bylo devatenáct a zaučoval jsem se ve sportovní redakci MF DNES. Tvrdou rukou tam tehdy vládl vedoucí Václav Pacina, novinářská legenda, která na poradách zvyšovala hlas pokaždé, kdy konkurence měla něco víc než my.

„V Praze je Pelé!“ přiběhl najednou jeden z kolegů a začal šrumec. Co teď? Rychle, honem, to nám nesmí utéct. „Půjde tam Mirek,“ rozhodl Pacina a měl na mysli zkušeného novináře Jaromíra Nováka. Tento vzpomínkový článek by příslušel jemu, ale bohužel už nežije. „A vezme mladýho.“ Nojo, mladýho, to se lehce řekne. Ale úkol zněl jasně: Nemůžeme mít přece jen to, co bude mít konkurence. Z mozků se nám začalo kouřit, až jeden kolega vykřikl: „Mám to. Pelé přece nerad mluví anglicky.“ No a? „Tak si najmeme překladatelku do portugalštiny.“

Na tom něco bude…

Fanda Beatles i herec. A proč v Anglii platil jen kartou? Pelé, jak ho neznáte

S pomocí asistentky Jany jsme jednu takovou našli, rychle jí osvětlili situaci, do ruky vrazili papír s otázkami a ve třech utíkali do hotelu Palace v centru Prahy. Z velkých deníků jsme se tam sešli všichni. Čekali jsme společně v lobby, cizí paní byla ostatním lehce podezřelá, ale my dělali jakoby nic a účel její přítomnosti jsme samozřejmě neprozradili. V půl druhé se otevřely výtahové dveře, a když brazilská legenda spatřila, co se k ní hrne za dav, hlasitě pozdravila. HELLO EVERYBODY. Ahoj všichni.

„Zavři pusu, když se divíš,“ musel jsem se v duchu okřiknout. Ale tak považte: kluk, který teprve snil o tom, že jednou bude psát o fotbale a do té doby pro něj byl vrcholem referát ze zápasu Bohemians - Olomouc, stojí tváří tvář tomu nejlepšímu, co světový fotbal kdy zplodil.

Pelé měl na sobě světlemodrý rolák, přes něj rozepnutou koženou bundu, přes ruku ještě kabát, na tváři úsměv a vedle sebe půvabnou manželkou Assíriu, která jen tak mimochodem prohodila, že Praha je nejromantičtější město na světě. „Tak jak to uděláme?“ otázal se její muž, který den předtím oslavil šedesátiny, takže kromě Hello si od hloučku novinářů vyslechl ještě Happy Birthday.

Tehdejší prezident FIFA Joao Havelange (vlevo), Pelé a Diego Maradona pózuj před přípravným zápasem mezi Itálií a Argentinou ve švýcarském Curychu 10. června 1987.

Všichni měli nachystané otázky, ale to už kolega Novák vystrčil dopředu tlumočnici s papírem v ruce. Sama moc nevěděla, na co se ptá, my ostatní neměli ponětí, co Pelé odpovídá, ale ti dva si evidentně padli do oka. Když totiž Pelé zjistil, že nebude muset mluvit anglicky, úsměv se mu zdvojnásobil a mluvil a mluvil… Zatímco my jen stáli, a kdykoliv se oni zasmáli, zasmáli jsme se taky, aby to aspoň trochu vypadalo, že rozumíme. Rozuměli jsme možná dvěma slovům. Josef a Masopust.

Po dvaceti minutách Pelé na vše odpověděl a ostatní, pořád lehce zaskočení z toho, co se před jejich zraky odehrává, měli šanci položit už jen tři otázky v angličtině. Po nich Pelé odešel na procházku do města, zatímco my jsme odcházeli s nahrávkou na diktafonu, o níž jsme vůbec netušili, co na ní je. Překladatelku čekala druhá část úkolu – odpovědi přepsat.

Druhý den vyšel v MF DNES jako v jediných novinách velký stránkový rozhovor s Pelém. Ne, asi to nebyl rozhovor roku, protože jsme na jeho odpovědi nemohli reagovat. A dodnes pořád nevím, jestli to byl celé výborný nápad, nebo trochu podraz na ostatní. Každopádně přísný šéf Pacina byl spokojen, protože konkurence opravdu neměla víc. A já mám jednak historku do hospody a jednak – i když jsme tomu přišel jak slepý k houslím – dodnes schovanou stránku z Mladé fronty DNES 25. října 2000, kde je u rozhovoru s legendárním Pelém napsáno moje jméno.

Níže si můžete celý rozhovor s brazilskou fotbalovou legendou přečíst.

Beckenbauer o nejvyšší poctě od Pelého. Jak šel Císař kvůli Králi do Ameriky

Co tehdy řekl fotbalový král?

Proč jste si na den svých narozenin vybral právě Prahu?
Československo jsem měl vždycky rád, mám tady dobré přátele. A pak, musel jsem přece dát na manželku, která tu byla asi před pěti lety, ještě než jsme se poznali. Prahu si zamilovala a strašně si přála podívat se sem se mnou. A tak když jsme probírali, kde strávit mé narozeniny, tohle město rychle a bezkonkurenčně zvítězilo.

Co řekli přátelé a známí na to, že místo velkolepých oslav šedesátin doma v Brazílii jste utekl do Evropy?
Lidé kolem mě jsou na to zvyklí. Už od patnácti, šestnácti hodně cestuji a často jsem zrovna na narozeniny doma chyběl. A pak, od té doby, co jsem si vzal Assirii, jsme ještě nestihli svatební cestu. Takže všichni přátelé pochopili, že chceme být jen spolu a tam, kde se nám oběma moc líbí. K šedesátinám mi stačí zdraví a láska, navíc obojí na nádherném místě.

V Praze ale nejste poprvé.
Byl jsem tu několikrát, ale takhle inkognito poprvé. Vždycky to byly napůl oficiální fotbalové návštěvy se slavnostními přijetími, večeřemi a recepcemi. Tak jsem si řekl, co takhle jednou mít v Praze pohodu a město si moci prohlédnout v klidu.

Pelé a Franz Beckenbauer při návštěvě New Yorku v roce 2015.

Jenže tuhle návštěvu jste nakonec neutajil.
Abych pravdu řekl, člověk jako já s tím tak trochu počítat musí. Ale nechtěl jsem žádné oficiality a tisíckrát odposlechnuté proslovy. A tak když jste mě v pondělí večer objevili, bez rozmýšlení jsem vám rozhovor slíbil. Ta čtvrthodinka mi potíže nedělá.

Setkáte se s legendárním českým fotbalistou Josefem Masopustem, proti němuž jste hrál jak za váš někdejší klub Santos i za brazilské národní mužstvo?
Asi bych měl. Ale protože jsem tu přece jen tajně, neplánují setkání s nikým, ani s ním. Masopust jistě pochopí, že se chci věnovat jen své paní.

Znáte některé naše současné hráče?
Musím přiznat, že ne. Ale evropský i konkrétně váš fotbal jsem vždycky sledoval a sleduji. Takže vím, že jste zemí skvělých hráčů. Také si dobře pamatuji na mé poslední mistrovství světa v sedmdesátém v Mexiku. Měli jsme Československo ve skupině a zápas s ním pro mě byl obrovským zážitkem. Prohrávali jsme, ale pak jsme za to vzali a vyhráli čtyři jedna. Jedním gólem jsem přispěl i já.

Báječná léta s Pelém. Které události nejvíc ovlivnily jeho výjimečný život?

Můžete jmenovat nějaký český klub?
Bohužel. Ale v noci ze soboty na neděli bývá v brazilské televizi přehled fotbalového dění v Evropě. Tak si dám příště pozor.

A co vám říká české národní mužstvo?
Musí být skutečně hodně dobré. V Československu se hrával dobrý fotbal vždycky, sám jsem to několikrát poznal. A vám to zůstalo i po jeho rozdělení. Před čtyřmi lety jste byli druzí v Evropě, to už přece dokazuje, jak jste silní. A co mi u vašich fotbalistů vždycky imponovalo, to byla znamenitá technika.

Proč jste se nikdy nestal fotbalovým trenérem?
Já vlastně trenérem byl, ale ne slavným. Protože mě bavilo učit fotbal děti a mládež. Dělával jsem to doma v Santosu. Můžu prozradit, že nedávno mě oslovily dva evropské národní fotbalové svazy. Abych prý do mistrovství světa vedl jejich reprezentační mužstva, která už šampionát dlouho nevyhrála. Obě nabídky zněly na pětadvacet milionů dolarů ročně. Takže, kdyby mi šlo o peníze, mohl jsem to vzít. Tihle činovníci si myslí, že s Pelém na lavičce by mistrovství světa vyhrát mohli. Já ale jasně řekl, že profesionálem v téhle branži za žádné peníze nebudu. Chci se vrátit k těm dětem a talentům do osmnácti let.

Kterého současného brazilského hráče si nejvíc považujete?
Musím vyslovit tři jména: Romário, Ronaldo a Rivaldo. To jsou opravdová slavná esa. Jen je strašná škoda, že Ronaldo je dlouhodobě zraněný. A pak bych tady mohl vyjmenovat pár našich mladých fotbalistů, kteří se brzo proslaví stejně. Ale jejich jména by vám zatím nic neřekla.

Vzpomínka na Pelého před zápasem West Ham vs. Brentford.

Co si myslíte o bývalém argentinském fotbalistovi Maradonovi, o němž se říkalo, že je druhým Pelém?
Nemám rád výraz druhý Pelé. Pelé jsem přece jenom já. A Maradona? Byl to opravdu fenomenální hráč. Je ale velké neštěstí, že svět tohoto fotbalistu ztratil kvůli drogám. Myslím, že všichni bychom měli prosit boha, aby mu pomohl.

Jak jste v deseti letech nesl finále mistrovství světa v Brazílii, v němž vaše národní mužstvo nečekaně prohrálo s Uruguayí?
Jako každý Brazilec. Zoufale jsem to obrečel, vzpomínám, že jsem nebyl k utišení. Ale v pozdějších letech jsem se dočkal velkého zadostiučinění: třikrát jsem jako brazilský reprezentant mistrovství světa vyhrál. Při posledním finále mistrovství světa jsem ale byl smutný zas, když nás porazila Francie. Takže příští světové finále v Japonsku za dva roky vyhrajeme.

Chtěl byste, aby mistrovství světa bylo zase jednou v Brazílii?
Jistě. Jenže zatím jsme příliš chudá země, která potřebuje mnohem užitečnější projekty. Ale svět uhání pořád rychlejším tempem, tak se snad lepších časů i toho mistrovství v Brazílii dožiju.

Co teď vlastně děláte?
Do letošního ledna jsem byl brazilským ministrem sportu. Teď podnikám, mám firmu Pele Desporte Marketing, pracuji ve sportu takřka na všech kontinentech. Vlastním i reklamní práva pro značku Pelé, například káva Pelé se prodává po celém světě.

Cítíte se bohatý?
Když se mě někdo na tohle ptá, říkávám o sobě, že jsem milionářem gólů. Na druhou stranu teď už vážně musím přiznat, že bůh byl ke mně velmi laskav, takže mám pořád solidní finanční jistotu pro celou rodinu.

Vyrovnal Pelého rekord. Nebo ne? Brazilci tvrdí, že k tomu má Neymar ještě daleko

Kolik máte aut?
Budete se možná divit, ale žádnou přehlídku všech možných modelů byste u mě nenašli. Auta mám tři.

A které z nich je nejoblíbenější?
Mercedes, na tuhle značku nedám dopustit.

Zahrajete si ještě někdy fotbal?
Samozřejmě, ale jen s kamarády, na menším hřišti a opravdu jen pro potěšení.

Co děláte pro udržení kondice?
Pravidelně cvičím, každý den. I na téhle svatební cestě.

Jaromír Novák, Martin Moravec


EURO 2024: Los skupin, program zápasů, stadiony

Fotbalové EURO 2024 se bude hrát od 14. června do 14. července 2024 v deseti neměckých městech. Čtyřiadvacet účastníků bude rozděleno do šesti čtyřčlenných skupin. Čeští fotbalisté se v základní skupině střetnou s Portugalskem, Tureckem a Gruzií.

Česko - Portugalsko, Česko - Gruzie, Česko - Turecko