Nejen on v minulých dnech znovu rozvířil debatu, na konci které zůstává důležitý, leč stále nezodpovězený dotaz.
Nadešel čas kvót?
A je to vůbec řešení?
„Zámořským sportům pomohly pohnout se z místa,“ míní Vieira, byť ani on kvóty nepovažuje za jednoznačně správné: „Určitě nejsou samospásné, ale třeba by v krátkodobém horizontu jejich zavedení prospělo. Trenéři z nejrůznějších menšin čelí všeobecné nedůvěře.“
Těžko uchopitelné téma a s ním i sílící tlak na změnu se do anglického fotbalu vrací opakovaně.
Z dostupných dat vyplývá, že v Premier League v minulé sezoně hrálo 43 % černochů, ovšem v trenérských či manažerských pozicích, které povětšinou obsazují právě bývalí fotbalisté, jich působilo pouze 4,4 %.
Mezi těmi, kteří mají nejvyšší trenérské vzdělání v Anglii, je černochů 14 %. Od vzniku anglických ligových soutěží v roce 1888 však v záznamech najdete pouze 28 černošských trenérů a za uplynulých třicet let, kdy dostala nejvyšší soutěž současnou podobu i název, pak už jen deset. Proč?
Převaha bělochů začíná vadit. NHL zjišťovala i sexuální orientaci a chce změnu |
„Lidé se schovávají za politickou korektnost. Pokleknou a řeknou: Podporujeme vás! Jenže reálnou šanci vám pak nedají a kolikrát zaměstnají mnohem méně kvalifikované lidi, než jste vy,“ tvrdí Chris Ramsey, jeden z mála, kdo jednobarevné pořádky ve vedení anglických fotbalových klubů přece jen nabourává; šéfuje druholigovému Queens Park Rangers a v nejvyšším managementu spolupracuje i s bývalým reprezentantem Lesem Ferdinandem, který je rovněž tmavé pleti.
Oba dva téma okolo nedostatečných příležitostí pro černošské trenéry přijali za své, což potvrzují například ve společném rozhovoru pro list Financial Times.
„Spoustu bílých trenérů opakovaně selhává, a přesto dostávají šance dál a dál,“ nelíbí se Ramseymu. „Opakují nám, ať vydržíme. Že jde o běh na dlouhou trať, jenže celý ten vlak se za poslední roky takřka nikam nepohnul,“ naříká.
Les Ferdinand (vlevo) a Chris Ramsey (vpravo), kteří společně pracují ve vedení londýnského Queens Park Rangers. Druhý jmenovaný krátce i trénoval.
V Anglii na tom pramálo změnily regule, které po vzoru některých zámořských soutěží zavedly nižší profesionální soutěže od druhé po čtvrtou ligu – kluby by už tři roky měly na uvolněné trenérské pozice povinně zkoušet kandidáty ze všech menšin.
Černošští trenéři v Premier Leaguepodle počtu odkoučovaných duelů Chris Hughton - 169 zápasů Nuno Espírito Santo - 124 Ruud Gullit - 113 Jean Tigana - 70 Patrick Vieira - 62 Paul Ince - 17 Chris Ramsey - 15 Terry Connor - 13 Darren Moore - 6 Hayden Mullins - 4 |
Takzvané Rooneyho pravidlo, které už dvě dekády funguje v NFL, lize amerického fotbalu, však ani v zámoří převratné výsledky nepřináší: v soutěži s více než polovinou černošských hráčů byli v předchozí sezoně jen dva z dvaatřiceti trenérů tmavé pleti a jeden další se identifikoval s více než jednou rasou.
A například v NBA, kde na pestrost mezi trenéry a manažery dbají stále více, kvóty nepotřebují. I proto najednou Vieirova slova o možné anglické inspiraci v zámoří vyznívají sporně.
Vždyť třeba Brian Flores, bývalý trenér týmu Miami Dolphins, se s vedením soutěže amerického fotbalu soudí proto, že byl pozván na pohovor kvůli pozici, která už byla dávno obsazená. A podobně se prý cítí i mnozí další.
Anglická obdoba diskutovaného předpisu má navíc podle kritiků značné mezery i v tom, že pokud kluby jednají výhradně s jedním kandidátem, na nic dalšího se ohlížet nemusí.
„Když jsem končil kariéru já, hodně jsem se rozmýšlel, jestli mám v tomhle prostředí studiem profilicence vůbec ztrácet pět let svého času,“ přiznává Ferdinand.
Divil se, jak málo trenérských příležitostí ve srovnání s jinými dostali třeba Paul Ince či John Barnes, slavní reprezentanti tmavé pleti, kteří dohromady nasbírali přes stovku startů za anglický národní tým.
Revoluční souboj v Super Bowlu. Jak NFL vnímá černošské fotbalisty |
Ostatně i sám Ferdinand se na první velkou nabídku načekal: „V QPR se mě ptali, proč jsem tolik let bez práce. Já přitom dostal za sedm let jedinou nabídku. Lidé často chtějí zaměstnávat ty, kdo vypadají, znějí a chovají se jako oni.“
„Ne, už nechci sledovat, jak všichni před zápasy poklekávají, podobná gesta mě spíš unavují,“ upozorňuje Ferdinand. A žádá akci. Podobně hovoří i uskupení Black Footballers Partnership (BFP), které právě o povinné náborové kvóty nejen pro trenéry, ale také pro ostatní zaměstnance na elitní úrovni usiluje.
Fotbal musí být rozmanitější, argumentují.
„Skutečně to může být první krok,“ souhlasí Vieira, který se o roli černošských trenérů rozmluvil na aktuálním fóru Financial Times. „Ale výhledově spíš doufám v to, že majitelé budou přijímat svá rozhodnutí na základě toho, co může dotyčný jeho klubu nabídnout.“
Patrik Vieira ještě jako trenér francouzského Nice, v Evropské lize se tehdy dvakrát utkal i s pražskou Slavií.
Průkopníkem v Premier League byl v polovině devadesátých let Ruud Gullit v Chelsea, který dokonce jako první černošský trenér vyhrál i Anglický pohár. Vieira je teprve desátý.
„I z toho vyplývá, jak pomalu fotbal na změny ve společnosti reaguje,“ myslí si šestačtyřicetiletý kouč. „Mockrát jsem slyšel, že se bývalým hráčům nechce trenéřinu studovat, ale to přece není pravda. Čekají na příležitosti, kterých je však příliš málo. Dveře jsou zavřené.“
A nejen anglický fotbal snažně hledá klíč, kterým je otevře.
