Pondělí, 28. května. To je datum, na které nezapomene. Hrálo se poslední kolo minulého ligového ročníku, Mikolanda byl v nominaci mladoboleslavského týmu na zápas s Libercem.
„Po utkání mi z ničeho nic hodně natekly oba kotníky,“ vzpomíná 23letý hráč. „Předtím jsem žádné problémy neměl, přišlo to fakt ze dne na den.“
Po určení diagnózy zkoprněl: žádný sport, absolutní klid, dlouhodobý pobyt v nemocnici. „Doktoři mi řekli, že mohlo jít i o život. Ještě že se nemoc včas odhalila.“
Mikolanda je věčný smíšek. Vždy byl zvyklý okolo sebe šířit dobrou náladu. A i když vypráví svou smutnou historku, neztrácí humor. Třeba: „Byl jsem nateklý jako balon. Ledviny mi zadržovaly v těle vodu, hodně jsem přibral.“ Nebo: „I můj lékař mi připomíná fotbal. Jmenuje se totiž Matušovič, stejně jako záložník Sparty.“
| ■ Transplantace ledviny Fotbalistu Petra Mikolandu nejspíš čeká procedura, kdy je do těla voperována zdravá ledvina jiné osoby. Je nutné najít vhodného dárce, ideální je někdo z rodiny. Nejčastěji však pochází ledvina od osoby, která právě zemřela. Nový orgán se umisťuje do jámy kyčelní, nikoliv na místo původní ledviny. Operace trvá až šest hodin. Tělo může transplantovanou ledvinu odmítnout. Pacient musí do konce života užívat léky. |
V roce 2003 byl Mikolanda nejlepším střelcem reprezentace do 19 let. Začal hrát ligu za Žižkov, pak senzačně podepsal smlouvu v Anglii. Sice se tam neprosadil úplně podle představ, ale když se vracel, české kluby se o něj přetahovaly. Kývl Mladé Boleslavi. „Teď jsme se dohodli, že na konci roku smlouvu rozvážeme,“ prozradil Mikolanda. „Klub se ke mně zachoval velmi korektně.“
Může plavat, povolen má i oblíbený golf. Učí se na lednovou maturitu, na niž chce navázat studiem trenérské školy. A při tom všem doufá: „Můj stav se teď srovnal. Předběžně počítám s tím, že příští rok podstoupím transplantaci ledviny.“
Stejně jako Chorvat Ivan Klasnič z Werderu Brémy. Ten podobný zákrok absolvoval dokonce dvakrát. A před čtrnácti dny se úspěšně vrátil na trávník. „K téhle jiskřičce naděje se také upínám,“ přiznal blonďatý útočník. „I když mi doktoři říkají, že mám na vrcholový fotbal na 99 procent zapomenout.“
S míčem se polaská aspoň doma. Jako včera, kdy v obýváku s malou atrapou trénoval nožičky. „Chci to. Chci být zase fotbalista.“
