Ani Škoda by nám nepomohl. Zhruba tak hodnotil trenér Zbrojovky Svatopluk Habanec čtvrtou bezbrankovou remízu v ligové soutěži v řadě. „V hlavě měl myšlenky jít ven. A Borys (Tašči) ho zastoupil,“ prohodil kouč brněnských fotbalistů. „Něco jsem četl. Je to jeho názor,“ reaguje 29letý Škoda.
Nenechte se mýlit. Na Zbrojovku vytáhlý útočník, který na podzim nasázel deset ligových tref, nezanevřel. Ač ho od Brna dělilo 1 500 kilometrů, na internetu sledoval bezgólový duel proti Dukle. A když hovoří o Zbrojovce, pořád říká „my“.
Nyní však kope v Lilleströmu, kde se parádně uvedl.
Zatímco Brňané se v lize neradovali z gólu přes šest hodin, Škodovi při norské premiéře stačilo 20 minut. Jako náhradník skóroval hlavou proti Sandefjordu a v nastaveném čase se nachomýtl i k vlastenci soupeře, který rozhodl o nedělní výhře Lilleströmu 2:1.
„Premiéra byla moc dobrá. Slavilo se také stoleté výročí od založení klubu. Všichni byli spokojení, že se vyhrálo, a já byl rád, že jsem mohl přispět,“ hlásí Škoda ze severu Evropy, kde bude hostovat do konce června.
Přitom první okamžiky při jeho premiérovém angažmá v cizině byly mimořádně hektické.
Povídejte, Michale.
Ve čtvrtek jsem letěl do Norska na zdravotní testy, po kterých jsem se měl hned vracet. Ale v klubu chtěli, abych zůstal. Neměl jsem s sebou kopačky ani osobní věci. Jediné, co jsem měl, bylo to, co jsem měl na sobě. Slíbili mi, že mi seženou kopačky a veškeré oblečení. V Norsku se teď hraje neděle–středa–neděle, tak chtěli, abych zůstal na trojzápas, a pak mě pustí domů. Já souhlasil a jsem rád, že jsem se tak rozhodl. Taky musím říct, že se o mě perfektně postarali.
Co všechno vám v Norsku zatím schází?
V podstatě všechny věci. Nevzal jsem si ani nabíječku na telefon, kterou mi musel půjčit manažer. Nemám fakt nic, chybí mi třeba počítač. Dostal jsem ale nějaké klubové vycházkové oblečení, za chvilku za mnou přijede kustod a pojedeme koupit ponožky a spodní prádlo.
Co vám řekli doma, když jste zavolal, že zůstáváte v Lilleströmu?
Docela koukali. Přítelkyně se hned ptala, co tam budu dělat a že jsme se ani nestihli rozloučit. Ale zvládla to. (usměje se) Měl bych letěl domů příští pondělí. Ještě uvidím, jestli zpátky vezmu rodinu s sebou, nebo ne.
Na druhou stranu vás musí těšit, že vás už Norové nechtěli pustit, že?
Jasně. Trenér chtěl, abych zůstal. A já mu zase chtěl udělat radost a zároveň si před ním udělat oko. Je to ale jenom začátek, musím makat dál, a když budu pracovat, bude to dobré.
Byla to nejpovedenější premiéra, kterou jste v kariéře zažil?
Asi ne. V Brně jsem debutoval proti Jihlavě, byl to můj první ligový zápas, dal jsem dva góly a vyhrálo se 5:1. Tohle je docela srovnatelné.
Proti Sandefjordu jste nastoupil v 67. minutě. Udělal jste si už obrázek, jakou by mohla mít norská liga úroveň?
To ještě nevím. Ale lítá tady hodně dlouhých balonů zezadu – od gólmana nebo od obránců – do náběhu.
A jak fandí Norové?
Atmosféra byla fantastická i díky oslavě výročí. Přišlo asi osm a půl tisíce diváků. Od začátku fandili, a i když jsme od 20. minuty prohrávali, nepřestávali. A naštěstí jsme jim udělali radost. Když jsem dal gól, v euforii jsem běžel slavit pod kotel, snad byli se mnou spokojení.
A co rozhovory? Už jste nějaké v Norsku absolvoval?
Jo, jo. Už asi tři a překládal mi je Tomáš Malec (slovenský spoluhráč, který dřív hrál v Olomouci – pozn. aut.). Co jsem zjistil, tak média tady fotbal hodně sledují, rozebírají to celý týden. Funguje to tak, že novináři po zápase jdou do šatny, takže tam bylo asi padesát lidí a člověk se tam sotva hnul. Sám jsem docela koukal. Nějaký novinář mi seděl na místě a dělal rozhovor s jedním spoluhráčem.
Jak jste na tom s cizí řečí?
Základ je norština, ale všichni lidé, se kterými jsem komunikoval, perfektně mluvili anglicky. S ní jsem úplný začátečník, zvládnu jen nějaká slovíčka. Ale dokážu si říct o oběd, o večeři. I nějaké maličkosti si dokážu zařídit sám, ale je fakt, že občas vážně nevím.
Takže spoluhráč Malec funguje jako tlumočník?
Jasně. Dostal jsem teď apartmán, pomáhal mi to vyřizovat. S důležitými věcmi nebo tím, co bych nezvládl, mi radí a jsem mu za to strašně vděčný. V týmu je i jeden Srb, se kterým si docela rozumím. A snažím se komunikovat i s ostatními kluky, abych nebyl odstrčený a zapadl.
Máte v plánu lekce angličtiny nebo norštiny?
To ne. Ale kamarád mi poradil, abych si stáhl do mobilu jednu aplikaci. K tomu používám Google translate, který jsem třeba použil na týmové večeři. Vše jsem si přeložil, abych věděl, co mám říkat a nebyl za trubku. (usměje se)
Když se bavíme o internetu. Sledoval jste sobotní utkání Zbrojovky proti Dukle?
Jo, jo. V sobotu jsme měli ráno trénink a na hotelu jsem neměl co dělat. Bylo dost času, takže jsem se koukal na zápas.
Co říkáte na čtvrtou brněnskou bezbrankovou remízu v řadě?
Připomínalo mi to zápasy, co jsme hráli předtím. V podstatě to bylo to samé, měli jsme smůlu, že jsme nedali gól, ale naštěstí Dušan (Melichárek) měl dva tři fantastické zákroky. V obraně dobrý, v útoku je to trápení.
A co vy? Pomůže vám víkendová trefa ve středu do základní sestavy?
Sám nevím, jestli budu hrát, nechám to na trenérovi. Třeba v pondělí jsme měli jen pozápasový trénink. Ti, co hráli, měli posilovnu, ostatní měli normální trénink v hale na umělce. Byl jsem hodně překvapený, tráva byla na vysoké úrovni a hala obrovská. Vlezlo se do ní normální fotbalové hřiště.
To je v Lilleströmu ještě taková zima, že musíte trénovat pod střechou?
Ne, v Molde se bude hrát na umělce, a proto jsme na ní trénovali. Jinak ráno tady byl jeden stupeň, za pár hodin bylo třináct, fakt to tady docela skáče. Na teploměru svítí, že je šest, ale vylezu ven, svítí sluníčko a zdá se mi, že je patnáct.
